Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 129/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. J. M., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému JUDr. M. J., jako správci konkursní podstaty úpadce P. a.s., zastoupenému advokátem, o 295.041,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. srpna 2006 č.j. -210, takto:

Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Pardubicích dne 15.8.2000 proti obchodní společnosti P. a.s. domáhal, aby mu žalovaná zaplatila celkem 295.041,- Kč s 10% úrokem od 15.3.2000 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval ve funkci ředitele strojní sekce, že z této funkce byl dnem 12.5.1998 odvolán a že s ním byl rozvázán pracovní poměr podle ustanovení dopisem, který obdržel dne 29.11.1999, ačkoliv po odvolání z funkce vykonával jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, zdravotnímu stavu a schopnostem. Žalobce požadoval zaplacení mzdy za měsíce říjen 1999 až únor 2000 ve výši 200.000,- Kč, odstupného ve výši dvojnásobku průměrného výdělku ve výši 80.272,- Kč a náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou (6 dnů za rok 1999 a 2 dnů za rok 2000) ve výši 14.769,- Kč.

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 12.7.2002 č.j. -128 žalované uložil, aby zaplatila žalobci 14.769,- Kč s 10% úrokem od 15.3.2000 do zaplacení, žalobu o zaplacení dalších 280.272,- Kč \"s přísl.\" zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedených důkazů dovodil, že žalobce byl jmenován do funkce ředitele strojní sekce \"absolutně neplatným právním úkonem\" a že proto právní vztah mezi účastníky je třeba posuzovat jako tzv. faktický pracovní poměr. Za dobu od října 1999 do února 2000 žalobci požadovaná mzda nenáleží, neboť pro žalovanou v té době nepracoval a od 13.10.1999 pracoval jako ředitel obchodní společnosti P. R. a.s. Žalobci nenáleží ani odstupné, neboť funkce ředitele strojní sekce, z níž byl v \"neplatném pracovním poměru\" odvolán, nebyla zrušena. Soud prvního stupně žalobci přiznal pouze žalovanou uznaný nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši 14.769,- Kč.

Po rozsudku soudu prvního stupně byl na majetek obchodní společnosti P. a.s. usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17.7.2002 č.j. -125 prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustaven advokát.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích - poté, co žalobce navrhl, aby bylo v řízení ohledně dlužné mzdy ve výši 200.000,- Kč \"s příslušenstvím\" pokračováno, a co za žalovaného považoval správce konkursní podstaty úpadce advokáta - rozsudkem ze dne 8.8.2006 č.j. -210 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení 200.000,- Kč s 10% úrokem od 15.3.2000 do zaplacení. Odvolací soud nejprve dovodil, že v odvolacím řízení lze ohledně nároku na zaplacení mzdy za měsíce říjen 1999 až únor 2000 ve smyslu ustanovení , o konkursu a vyrovnání, \"ve spojení\" s ustanovením a odst.4 , o konkursu a vyrovnání, na návrh pokračovat s tím, že správce konkursní podstaty se stává účastníkem řízení na místě úpadce. Ve věci samé dospěl k závěru, že žalobce byl ředitelem strojní sekce úpadce jmenován platně, že mezi účastníky vznikl \"řádný\" pracovní poměr a že po odvolání žalobce z této funkce nebyla mezi účastníky uzavřena dohoda o jeho dalším pracovním zařazení. Protože žalobce nebyl pracovně zařazen, nenáleží mu podle právní úpravy účinné do 31.12.2000 za dobu od října 1999 do února 2000 mzda a ani náhrada mzdy. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodl s odůvodněním, že \"nejde o rozhodnutí konečné, když předmětem řízení zůstal nárok žalobce na zaplacení částky 80.272,- Kč, ohledně něhož nebylo možné pro běžící konkursní řízení pokračovat\".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že není správný závěr odvolacího soudu, podle kterého nedošlo po odvolání z funkce ředitele strojní sekce úpadce k dohodě o žalobcově dalším pracovním zařazení. Odvolací soud podle jeho názoru nesprávně vyhodnotil výpovědi svědků J. B. a Z. P. jako nevěrohodné, nepřihlédl k dalším důkazům (zápisu č. 10/99 ze zakázkové a plánovací komise konané dne 2.6.1999) a nevzal v úvahu, že po odvolání z funkce trval žalobcův pracovní poměr až do 29.2.2000, ačkoliv úpadce mohl pracovní poměr - kdyby opravdu nedošlo k dohodě o dalším pracovním zařazení žalobce - rozvázat dříve; odpovídající zhodnocení provedených důkazů a všeho, co za řízení vyšlo najevo, vyúsťuje podle žalobce ve zjištění, že o dalším pracovním zařazení žalobce se účastníci dohodli. Žalobce současně připomíná, že dohoda o dalším pracovní zařazení může být uzavřena nejen písemně, ale i ústně, popřípadě konkludentně. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [ ], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [ ].

Přípustnost dovolání podle ustanovení je mimo jiné založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasný rozsudek jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům rozhodnutími jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností nelze ovšem rozumět rozdílné právní posouzení, které nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Okolnost, zda odvolací soud rozhodl podle ustanovení nebo zda postupoval podle ustanovení , popřípadě podle ustanovení , a jak z tohoto pohledu formuloval výrok svého rozsudku (usnesení), není sama o sobě významná; pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení je podstatné porovnání obsahu obou rozsudků (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.1998 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999).

Odvolací soud v napadeném rozsudku, kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, posoudil - jak vyplývá z odůvodnění rozsudku - rozdílně od soudu prvního stupně otázky, jaký pracovněprávní vztah mezi účastníky vznikl jmenováním žalobce do funkce ředitele strojní sekce a za jakých předpokladů žalobce měl (mohl mít) nárok na mzdu nebo náhradu mzdy za dobu od října 1999 do února 2000; oproti soudu prvního stupně, který dovodil, že žalobcovo jmenování do funkce ředitele strojní sekce bylo neplatné, že pracovněprávní vztah mezi účastníky je třeba posuzovat jako tzv. faktický pracovní poměr a že žalobci požadované plnění (mzda nebo náhrada mzdy) nenáleží, neboť pro úpadce v době od října 1999 do února 2000 nepracoval, odvolací soud dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl na základě platného jmenování do funkce ředitele strojní sekce pracovní poměr a že žalobci mzda nebo náhrada mzdy nenáleží, neboť po odvolání z funkce nedošlo mezi účastníky k dohodě o jeho dalším pracovním zařazení. Tím, že odvolací soud dovodil, že žaloba o zaplacení 200.000,- Kč s 10% úrokem od 15.3.2000 do zaplacení musela být zamítnuta, neboť po odvolání z funkce nedošlo k jeho dalšímu pracovnímu zařazení na jinou práci a nemá proto (podle právní úpravy účinné do 31.12.2000) nárok na mzdu a ani náhradu mzdy, ve svých důsledcích vymezil práva a povinnosti mezi účastníky rozdílně od soudu prvního stupně. Z hlediska přípustnosti dovolání proto rozsudek odvolacího soudu představuje rozhodnutí, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn; dovolání, které proti němu podal žalobce, je tedy přípustné podle ustanovení

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Z dosavadních výsledků řízení vyplývá, že na majetek žalované obchodní společnosti P. a.s. byl po rozsudku soudu prvního stupně usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17.7.2002 č.j. -125 prohlášen konkurs a že správcem konkursní podstaty byl ustaven advokát. Žalobce podáním ze dne 20.5.2005, došlým soudu prvního stupně dne 23.5.2005, navrhl, aby bylo pokračováno v řízení \"ohledně částky 200.000,- Kč s příslušenstvím z titulu neproplacené mzdy\"; svůj návrh zdůvodnil tím, že jde o pracovní nárok, jež je podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání, \"pohledávkou, která se do konkursu nepřihlašuje a lze ji uspokojit kdykoli v průběhu konkursu, tedy i mimo rozvrhové usnesení\".

Podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. (tj. ve znění účinném v době prohlášení konkursu na majetek dosavadní žalované P. a.s. - dále jen \"zákona o konkursu a vyrovnání\") se prohlášením konkursu řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu ( zákona o konkursu a vyrovnání), lze v řízení pokračovat na návrh správce konkursní podstaty, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce.

Pracovní nároky lze v konkursu uspokojit (spolu s nároky na vyloučení z konkursní podstaty a s pohledávkami za konkursní podstatou) - na rozdíl od ostatních pohledávek, které se uspokojují jen podle pravomocného rozvrhového usnesení - kdykoli v průběhu konkursního řízení (§ 31 odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání). Pracovní nároky jsou vypočteny v ustanovení § 31 odst.3 a 4 zákona o konkursu a vyrovnání; patří mezi ně také mzdové (platové) nároky úpadcových zaměstnanců a jejich odměna za pracovní pohotovost, které vznikly za poslední tři roky před prohlášením konkursu a v době po prohlášení konkursu, a nároky úpadcových zaměstnanců na náhradu mzdy za dovolenou, za svátek nebo při překážkách v práci nebo odstupné úpadcových zaměstnanců poskytované při skončení pracovního poměru, jestliže vznikly po prohlášení konkursu nebo v měsíci, v němž byl prohlášen konkurs.

Žalobcem požadované plnění ve výši 200.000,- Kč za dobu od října 1999 do února 2000 mohlo být v konkursním řízení vedeném proti úpadci P. a.s. pracovním nárokem uvedeným v ustanovení § 31 odst.3 a 4 zákona o konkursu a vyrovnání, jen jestliže šlo o mzdový nárok; kdyby mělo plnění žalobci příslušet z důvodu náhrady mzdy (poskytované například pro překážky v práci), nejednalo by se o pracovní nárok ve smyslu ustanovení § 31 odst.3 a 4 zákona o konkursu a vyrovnání, neboť měl (podle tvrzení žalobce) vzniknout dříve než v měsíci, v němž byl na majetek obchodní společnosti P. a.s. prohlášen konkurs.

Pracovní nároky uvedené v ustanovení § 31 odst.3 a 4 zákona o konkursu a vyrovnání vzniklé dříve než v měsíci, v němž byl na majetek zaměstnavatele prohlášen konkurs, jakož i další nároky z pracovněprávních vztahů, které se v konkursu uspokojují jen podle pravomocného rozvrhového usnesení, však musí být vždy řádně přihlášeny postupem podle ustanovení § 20 zákona o konkursu a vyrovnání. Bez přihlášky totiž mohou být v konkursu uspokojeny jen takové pohledávky, o nichž to stanoví zákon, uvedené nároky z pracovněprávních vztahů úpadcových zaměstnanců (vzniklé dříve než v měsíci, v němž byl na majetek zaměstnavatele prohlášen konkurs) však mezi ně nepatří. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že pracovní nároky uvedené v ustanovení § 31 odst.3 a 4 zákona o konkursu a vyrovnání se nezařazují do seznamu přihlášených pohledávek (srov. § 20 odst.5 větu třetí zákona o konkursu a vyrovnání), neboť ustanovení § 20 zákona o konkursu a vyrovnání předpokládá, že takové pohledávky sice mohou být kdykoliv v průběhu konkursního řízení uspokojeny, avšak - jde-li o nároky vzniklé dříve než v měsíci, v němž byl na majetek zaměstnavatele prohlášen konkurs - jen jestliže byly přihlášeny (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2006 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 137 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2006).

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byl předmětem rozhodování odvolacího soudu nárok z pracovněprávního vztahu, který vznikl (měl podle tvrzení žalobce) vzniknout dříve (v době od října 1999 do února 2000) než v měsíci, v němž byl prohlášen konkurs na majetek zaměstnavatele (obchodní společnosti P. a.s.), šlo o pohledávku, kterou bylo třeba přihlásit v konkursu postupem podle ustanovení § 20 zákona o konkursu a vyrovnání, i kdyby se jednalo o žalobcův mzdový nárok. Po prohlášení konkursu na majetek zaměstnavatele proto nebylo možné v řízení o tomto nároku pokračovat ani na návrh správce konkursní podstaty, ani ostatních účastníků řízení.

Odvolací soud, který v řízení o žalobcově nároku pokračoval a ve věci samé rozhodl, ačkoliv měl návrh žalobce na pokračování v řízení správně zamítnout (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.3.1999 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 95 v časopise Soudní judikatura, roč. 1999), tím zatížil odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.6.1997 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 31 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997); dovolací soud k této vadě ve smyslu ustanovení věty druhé přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání. Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud ČR jej - aniž by se mohl zabývat dalšími námitkami dovolatele - podle ustanovení části věty za středníkem zrušil a věc podle ustanovení věty první vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný ( část první věty za středníkem ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. ledna 2008

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu