Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2838/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání  se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 11. 1. 2006, č.j. -75, kterým Okresní soud v Havlíčkově Brodě – co do částky 20.723,- Kč –  zastavil   exekuci  a  povinné  uložil   zaplatit  soudnímu   exekutorovi   náklady    exekuce a oprávněnému jeho náklady. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, podle něhož má povinná za oprávněným pohledávku z titulu půjčky ve výši 16.000,- Kč s 3% úroky z prodlení od 1. 2. 1992 (k 7. 3. 2005 činila pohledávka s příslušenstvím celkem 22.286,- Kč) a dopisem z 7. 3. 2005 projevila vůli započíst ji proti vymáhané pohledávce. Protože jde o plnění peněžité, tj. stejného druhu, zanikla pohledávka oprávněného 18. 2. 2003, kdy podkladové rozhodnutí nabylo vykonatelnosti; tímto dnem se totiž pohledávky setkaly. Zániku vymáhané pohledávky započtením  ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “) nebrání probíhající řízení, v němž povinná uplatnila proti oprávněnému nárok na zaplacení částky odpovídající její pohledávce.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jímž namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ) a že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Prvním z uvedených důvodů dovolatel oponuje závěru o zániku vymáhané pohledávky započtením za situace, kdy částka odpovídající pohledávce povinné byla podle jeho tvrzení předmětem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků a – navíc – ji povinná učinila předmětem (dosud neskončeného) řízení vedeného u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. . V rámci druhého dovolacího důvodu vytýká neprovedení důkazů obsažených  v  nalézacím   spisu   (o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví) a ve spisu sp. zn. , z nichž vyplývá, že pohledávka povinné „je neoprávněná a tedy ji nelze započíst.“ Podle dovolatele totiž nešlo o půjčku, protože částka 15.000,- Kč patřila do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků; současně však tvrdí, že smlouva o půjčce je neplatná, „protože byla uzavřena po fyzickém předání, ještě za dobu manželství a za situace tísně a nouze a vydírání ze strany povinné podepsat na nátlak tuto půjčku jako podmínku odvolání jejího tr. oznámení.“ Dovolatel dále namítá, že v řízení o zastavení exekuce nebyl zastoupen advokátem Mgr. A. Č. (soud si nesprávně vyhodnotil plnou moc založenou ve spise) a že soud prvního stupně dne 30. 11. 2005 jednal v jeho nepřítomnosti, takže se nemohl vyjádřit k důkazům a poskytnout stanovisko. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Povinná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu, který věc posoudil ve shodě s ustálenou judikaturou. Dovolatel nevymezil otázku zásadního právního významu, jeho výhrady – spočívající ve skutkové rovině – polemizují s existencí pohledávky, kterou započetla proti vymáhané pohledávce, a rovněž tvrzení, že soud neumožnil (zastoupenému) dovolateli se vyjádřit, nemá oporu v plné moci udělené Mgr. A. Č. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu   rozhodnutí   (exekuce,  viz     , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), je dovolání ve smyslu přípustné  za   podmínek vymezených v   nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byla zastavena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního  stupně),  zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími  soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( , věta první, ).

Ze spisu vyplývá, že usnesením ze dne 19. 11. 2004, č.j. -4, nařídil Okresní soud v Havlíčkově Brodě podle svého rozsudku ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. , k vydobytí pohledávky 24.723,- Kč (vyrovnání z titulu vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků) na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. R. K., soudního exekutora. Usnesením ze dne 12. 7. 2005, č.j. -28, Krajský   soud  v  Hradci   Králové   odvolání povinné podle ustanovení odmítl.  Usnesením ze dne 29. 7. 2005, č.j. -33, které nabylo 2. 9. 2005 právní moci, Okresní soud v Havlíčkově Brodě exekuci v rozsahu 4.000,- Kč zastavil ( , odst. 4, , ).

V souzené věci bylo v řízení před soudy obou stupňů zjištěno, že povinná má za oprávněným pohledávku ve výši 16.000,- Kč s 3 % úroky z prodlení od 1. 2. 1992 (splatnost dluhu nastala 31. 1. 1992); právním důvodem pohledávky byla smlouva o půjčce. Projev vůle směřující k započtení proti vymáhané pohledávce byl obsažen v dopise z 7. 3. 2005, který byl doručen Mgr. A. Č., advokátu (zmocněnci oprávněného na základě plné moci ze dne 3. 11. 2004). Pohledávka oprávněného tak zanikla po vydání exekučního titulu (18. 2. 2003 se pohledávky setkaly) na základě kompenzačního úkonu, který povinná učinila po nařízení exekuce.

Dovolatel  netvrdí,  že   napadené   rozhodnutí   je   zásadního   právního   významu, a hodnocením argumentace podřaditelné ustanovení k takovému závěru nelze dospět; zánik pohledávky, pro jejíž vymožení byla nařízena exekuce, započtením vzájemné pohledávky povinné za oprávněným ( , ) posoudil odvolací soud ve shodě s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1966, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 34/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 1968, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 77/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 1981 „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, uveřejněné  ve  Sbírce   soudních   rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod číslem 21 /str. 187 a násl./). Zánik vzájemných pohledávek v rozsahu, v němž se kryjí, nastává – na základě kompenzačního projevu – okamžikem jejich setkání ( , ve znění pozdějších předpisů), tedy v projednávané věci podle skutkových zjištění odvolacího soudu 18. 2. 2003. Okolnost, že povinná uplatnila svou pohledávku v řízení vedeném u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , započtení v průběhu exekučního řízení nebrání; zánik pohledávky povinné je důvodem pro zamítnutí takové žaloby.

K přípustnosti dovolání, jež může být založena jen na úvaze o zásadním právním významu   rozhodnutí   odvolacího soudu, nejsou s to vést argumenty podřaditelné ustanovení Výtkami, že v řízení o zastavení exekuce soudy neprovedly důkazy k původu peněžních prostředků a k okolnostem vyhotovení y z 10. 10. 1991, dovolatel takový nezpůsobilý dovolací důvod uplatnil. Není-li dovolání přípustné (jako je tomu v projednávaném případě), dovolací soud nepřihlíží nejen k „jiným“ vadám řízení, ale ani k případným zmatečnostem, tj. vadám vyjmenovaným v , odst. 2 písm. a/, b/ a (srov. , větu druhou, ); tvrzení, že soud prvního stupně jednal v nepřítomnosti oprávněného a neumožnil mu vyjádřit se k věci, přípustnost dovolání tedy nezakládá.

Dovolání, které není přípustné ani podle ve spojení s , odst. 2 , Nejvyšší soud odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Povinná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení; výši odměny dovolací  soud určil podle ustanovení , , 2, , , , a , věty první, , ve znění účinném do 31. 8. 2006, tj. částkou 625,- Kč. Součástí nákladů povinné je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč ( , 3 , ve znění účinném do 31. 8. 2006) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 133,- Kč, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( , 3 , ). Oprávněný je povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám JUDr. R. J., advokáta ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2008

JUDr. Pavel  Krbek, v. r.

předseda senátu