Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 78/2008

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. , byl obviněný J. P. uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. l písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle § 238 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvacet měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Kromě toho bylo rozhodnuto také ohledně obviněných M. B. a J. R.

Trestných činů se obviněný J. P. dopustil podle zjištění Okresního soudu v Příbrami skutkem, který spočíval v tom, že společně s obviněnými M. B. a J. R. dne 24. 4. 2006 v B. u V., na neoploceném pozemku v místě zvaném N. V. po utržení visacího zámku na vratech vnikli do stodoly, která je stavební součástí bývalé hájenky užívané jako rekreační objekt, a odcizili tam různé věci, čímž majiteli A. D. způsobili škodu ve výši 52 394 Kč, a obviněný J. P. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 24. 7. 2004, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. l písm. b), odst. 2 tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody na osm měsíců se zkušební dobou v trvání dvou let a k trestu propadnutí věci.

O odvolání obviněného J. P., podaném proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. . Podle § 258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Příbrami zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému J. P. byl při nezměněném výroku o vině uložen podle § 238 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody na čtrnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Obviněný J. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v rozsahu zahrnujícím především to, že zůstalo nedotčeno právní posouzení skutku jako trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák., a v důsledku toho napadl i výrok o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek byl chybně posouzen jako trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák. Vyjádřil názor, že stodola, do které s dalšími obviněnými vnikl, nebyla způsobilá být objektem uvedeného trestného činu, a odkázal na rozhodnutí č. 36/1988 Sb. rozh. tr. Od toho odvozoval také nedostatek subjektivní stránky uvedeného trestného činu. Obviněný J. P. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek i předcházející řízení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. l tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo neoprávněně vnikne do domu jiného. Podle § 238 odst. 3 tr. zák. je pachatel přísněji trestný mimo jiné tehdy, jestliže užije při uvedeném činu násilí a takový čin spáchá nejméně se dvěma osobami.

Objektem trestného činu je domovní svoboda zaručená v d. Domem se rozumí nejen vlastní bezprostředně obývaný dům, ale i všechny ostatní uzavřené prostory, které tvoří příslušenství domu, jako jsou půda, sklep, ostatní vedlejší místnosti, uzavřený dvůr a přilehlá ohrazená zahrada, včetně objektů, které se zde nacházejí, jako např. dřevník, ohrazené přilehlé hospodářské prostory a budovy. Ochrany, poskytované ustanovením tr. zák., požívá nejen dům trvale užívaný k bydlení, ale i dům obývaný jen přechodně např. k rekreaci.

V posuzovaném případě šlo o stodolu, která tvořila jeden celek s obytnou budovou bývalé hájenky. Obě části tohoto celku měly společnou zed\' a stodola tak byla bezprostředním pokračováním stavby samotné bývalé hájenky. Ve spise je jako příloha protokolu o ohledání místa činu založena fotodokumentace, která sice neobsahuje žádnou fotografii celého objektu bývalé hájenky se stodolou, avšak uvedené okolnosti jsou zřejmé z popisné části protokolu a z fotografií zachycujících vnitřek stodoly. Z těchto fotografií je mimo jiné patrno také to, že ve stodole se nacházela skříň s oblečením, byt\' pracovním, a předměty, které měly převážně povahu pracovních nástrojů. S tím koresponduje také povaha věcí, které obviněný s dalšími spolupachateli odcizili a mezi kterými byly motorová travní sekačka, křovinořez, elektrická ruční vrtačka, elektrická tlaková mycí souprava, elektrická úhlová bruska, elektrický ruční vysavač, plastové kufříky s nářadím a zahradní traktůrek. Jednalo se o věci korespondující s rekreačním způsobem užívání celého objektu bývalé hájenky s uzamčenou stodolou. Stodola tedy evidentně měla charakter uzavřeného prostoru, který tvořil příslušenství domu bývalé hájenky, a proto neoprávněné násilné vniknutí do uzamčené stodoly provedené obviněným v součinnosti se dvěma dalšími spolupachateli naplňovalo znaky trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák.

Odkaz obviněného na rozhodnutí č. 36/1988 Sb. rozh. tr. nemůže tento závěr v žádném případě zvrátit. Citovaný judikát konstatuje jednak to, že ochranu podle § 238 tr. zák. požívají i zahrádkářské chaty za předpokladu, že poskytují svému uživateli určité soukromí a možnost odpočinku, tedy slouží-li též k individuální rekreaci, a dále to, že o porušení domovní svobody nepůjde při vniknutí do zahradních kůlen, altánků, přístřešků a objektů neuzamčených, opuštěných, neobývaných, rozestavěných apod. Stodola, která byla v dané věci příslušenstvím domu bývalé hájenky, poskytovala poškozenému obdobné soukromí, možnost odpočinku a individuální rekreaci jako samotná budova bývalé hájenky, byla uzavřeným prostorem, v němž měl poškozený uložené věci sloužící k odpočinku a rekreaci, a rozhodně nebyla srovnatelná s neuzamčenými, opuštěnými či neobývanými objekty ani s pouhou kůlnou, altánkem či přístřeškem. Stodola v tomto případě byla jako pokračování budovy bývalé hájenky společně s hájenkou užívána tak, že bezprostředně doplňovala její obývání. Citované rozhodnutí tedy naopak podporuje správnost právního posouzení skutku jako trestného činu porušování domovní svobody, nebot\' stodola, do které obviněný s dalšími spolupachateli vnikl, odpovídala tomu, co se podle uvedeného judikátu rozumí domem ve smyslu § 238 odst. l tr. zák.

Obviněný namítal nedostatek úmyslného zavinění ve vztahu k tomu, že vnikl do domu jiného ve smyslu § 238 odst. l tr. zák., a opíral tuto námitku o skutečnost, že nevnikl do obytné budovy vlastní hájenky a že se zaměřil na stodolu. Rozhodné okolnosti, které charakterizovaly stodolu jako příslušenství domu bývalé hájenky, byly snadno seznatelné již zvnějšku a plně se potvrdily i po vniknutí dovnitř. Rozhodně tedy nelze akceptovat námitky obviněného týkající se subjektivní stránky trestného činu. Pokud obviněný se svými spolupachateli vnikl do stodoly a nikoli do samotného domu bývalé hájenky, je to snadno vysvětlitelné tím, že do stodoly vnikl proto, že tam očekával přítomnost hodnotnějších a dobře zpeněžitelných věcí, která je typická pro příslušenství objektu sloužícího k obývání a která se konec konců potvrdila.

Nejvyšší soud neměl v dovolání obviněného J. P. žádný podklad k tomu, aby na napadeném rozsudku cokoli měnil, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. l písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec