Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1405/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. ze dne 18. 7. 2007 byl R. F. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl dle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

O odvolání, které proti předmětnému rozsudku R. F. podal, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. ze dne 24. 8. 2007, a to tak, že jej podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal R. F. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nesouhlasí s posouzením jeho jednání dle kvalifikované skutkové podstaty v ust. § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., protože soudy v jeho případě vyšly pouze z toho, že první útok se odehrál v roce 2004 a poslední v roce 2007. Z takto učiněného časového intervalu však nelze bez dalšího dovodit, že se jedná o pokračování po delší dobu. Soudy ke svému rozhodování navíc měly jen vágní výpovědi poškozené a neurčité výpovědi svědků, kteří nebyli schopni pozorovaná zranění poškozené časově zařadit. Při rozhodování o tom, jakou délku trvalého páchání daného trestného činu lze posoudit dle vyššího odstavce, je dle jeho názoru nutno sledovat intenzitu týrání. V jeho případě šlo o jednání v rozmezí několika téměř po sobě jdoucích dnů, mezi kterými byla vždy roční pauza. Z lékařských zpráv se přitom podává, že měla být způsobena minimální zranění či dokonce někdy tvrzené intenzivní jednání nezanechalo následky žádné. Má tak zato, že z těchto důvodů a s ohledem na ust. § 88 odst. 1 tr. zák. nelze dojít k závěru, že byla naplněna kvalifikovaná skutková podstata. S ohledem na uvedené pak navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle ust. § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a aby mu dle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

K takto podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvedla, že dovolatelem uváděný důvod pro podání dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění jeho podání, neboť namítá pouze nesprávné hodnocení důkazů soudy obou stupňů s tím, že v důsledku této skutečnosti nebylo možno posoudit jednání jako pokračující s ohledem na přetržku tří let. Z dostupných materiálů přitom je možno konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného, když v důsledku této skutečnosti je jednoznačně splněna návaznost jednotlivých jednání a je možné jej posoudit jako pokračující. Má tedy za to, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ust. § 265b tr. ř. Vzhledem k tomu navrhla, aby podané dovolání Nejvyšší soud dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a současně souhlasila, aby takto učinil v neveřejném zasedání dle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitka uplatněná z hlediska dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v daném případě zpochybňuje právní posouzení skutku, neboť dovolatel v ní namítá, že jeho jednání nemělo být posuzováno dle kvalifikované skutkové podstaty uvedené v ust. § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., když nejsou splněny ani podmínky pro takové posouzení uvedené v ust. § 88 tr. zák. Jedná se tak o právně relevantní námitku, ovšem zjevně neopodstatněnou.

Ze skutkových zjištění, k nimž soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl, totiž vyplývá, že dovolatel s poškozenou zle nakládal od 1. 8. 2004 do 24. 3. 2007, tedy po dobu dvou a půl roku. Je pravda, že většinou šlo o jednotlivé od sebe oddělené útoky trvající vždy jeden či několik dní, mezi nimiž byly několikaměsíční pauzy. V daném případě je nicméně nutné vzít v úvahu zejména i to, že jednání dovolatele vnímala sama poškozená prakticky jako soustavné, neboť i ve své výpovědi uvedla, že „na to byla zvyklá“ (viz č. l. 45-48). Její vyjádření je pak doplňováno i výpovědí dalších svědkyň (Š. a P.), obyvatelek stejného domu, které uvedly, že v bytě dovolatele a poškozené byly „neustále hádky“, že poškozená měla „každou chvíli modřinu“ a že takové konflikty měli „3x až 4x za měsíc“ (viz č. l. 232-233). Z citovaných výpovědí též vyplynulo, že od té doby, co se do domu dovolatel přistěhoval, začaly výtržnosti, křik, vyhazování předmětů z oken, dovolatel, když byl opilý, se choval agresivně a byl vulgární i k ostatním obyvatelům apod. Tato skutečnost dle dovolacího soudu potvrzuje, že jednotlivé útoky směřující vůči poškozené (označené soudy) spadají do uvedeného časového období, v jehož rámci formou různé intenzity napadal poškozenou, přičemž takové jednání bylo kontinuální, vykazující nepochybně všechny znaky skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., když týral M. Ž. (osobu blízkou, žijící s ním ve společně obývaném bytě), přičemž pokračoval v páchání takového činu po delší dobu. Uvedeným skutečnostem potom odpovídá i závěr soudu prvního stupně o tom, že se jednalo v posuzované věci o dlouhodobé násilné a agresivní jednání dovolatele vůči poškozené, které pouze v případech uvedených v obžalobě bylo dále konkretizováno oznámeními na orgány činné v trestním řízení (viz str. 7 rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně).

Z uvedeného je tak zjevné, že jednání dovolatele nelze posuzovat podle základní skutkové podstaty daného trestného činu, když u ní se nevyžaduje, aby šlo o zlé nakládání s osobou žijící ve společně obývaném bytě či domě, které je soustavné nebo delší dobu trvající. S ohledem na uvedené potom doba dvou a půl roku je nepochybně dobou delší ve smyslu ustanovení § 215a odst. 2 písm. b) tr. zák. a pokud soudy popsaný skutek právně kvalifikovaly uvedeným způsobem, nelze mít za to, že by v uvedeném směru ve svých závěrech pochybily. Takto i dovolací soud se shoduje s právním posouzením skutku soudy obou stupňů, když právě i délka doby, po kterou dovolatel uvedeným způsobem (protiprávně) jednal, sama o sobě zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu ustanovení § 88 tr. zák. Z uvedeného potom plyne, že ač byl zvolený dovolací důvod uplatněn právně relevantně, je zjevně neopodstatněný.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než postupovat v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání, jako zjevně neopodstatněné, odmítnout. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. ledna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka