Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1396/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové  v  právní  věci   žalobkyně   P.  G. s.r.o.  zastoupené Mgr. R. P., advokátem, proti žalované V., s.r.o., zastoupené  JUDr. J. C., Dr., advokátem, o zaplacení 161 919,- Kč s příslušenstvím, vedené  u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o  dovolání  žalované  proti  rozsudku Krajského soudu  v Ústí nad Labem ze dne 13. dubna 2006, č.j. -69, takto:

Rozsudek Krajského soudu  v Ústí nad Labem ze dne 13. dubna 2006, č.j. -69, a rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. června 2004, č.j.                       -22,  se zrušují  a věc  se vrací  soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem ve  výroku  označeným rozsudkem potvrdil rozsudek pro uznání ze dne 18. června 2004, č.j. -22,  jímž Okresní soud  v Teplicích žalované uložil zaplatit žalobkyni 161 919,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl v dané věci rozsudkem pro uznání v souladu s ustanovením (dále též jen „ “) na základě tzv. fikce uznání nároku ve smyslu Při posuzování naplnění zákonných podmínek pro vydání rozsudku pro uznání vyšel z ve znění účinném ke dni 8. dubna 2004, kdy byla podle shodného posouzení soudů obou stupňů výzva  soudu prvního stupně k vyjádření žalované řádně doručena. Z obsahu spisu zjistil, že soud prvního  stupně  vydal  dne 25. března 2004 usnesení podle , kterým žalovanou vyzval, aby se do 30 dnů vyjádřila k žalobě, a zároveň ji poučil o následcích nevyhovění této výzvě. Tuto písemnost  soudu (společně se žalobou a platebním rozkazem) převzala podle zjištění odvolacího soudu I. H., a to  v  době, kdy již u žalované nepracovala. K žalobě se žalovaná vyjádřila přípisem ze dne 13. května 2004, který podala osobně u soudu prvního stupně dne 18. května 2004.

Z provedených důkazů vzal odvolací soud za prokázané, že Mgr. M. Z., člen statutárního orgánu žalované, I. H. zmocnil k převzetí pošty poté, co již nebyla zaměstnankyní žalované. Byť v ustanovení ve znění účinném ke dni 8. dubna 2004 nebylo výslovně uvedeno, že za právnickou osobu mohou doručovanou písemnost přijmout i jiné fyzické osoby, které k tomu právnická osoba zmocnila, podle názoru odvolacího soudu ustanovení ve spojení s ve znění účinném do 31. prosince 2004 připouští doručení písemnosti zvolenému zástupci účastníka. Z toho dovodil, že I. H. převzala písemnost určenou žalované dne 8. dubna 2004 jako její zástupce na základě zmocnění, a proto účinky doručení písemnosti do vlastních rukou žalovanou nastaly tímto dnem. Za situace, kdy žalované marně uplynula lhůta k vyjádření v pátek dne 14. května 2004, nastala podle odvolacího soudu ve smyslu fikce uznání nároku. Pakliže byla žalovaná o tomto možném následku poučena a splněny byly i ostatní podmínky pro rozhodnutí podle , soud prvního stupně podle odvolacího soudu nepochybil, jestliže ve věci rozsudkem pro uznání rozhodl. Proto rozsudek napadený odvoláním žalované jako věcně správný potvrdil.

Rozsudek odvolacího soudu  napadla žalovaná dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o , z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle Podle názoru dovolatelky odvolací soud pochybil při posuzování splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání; napadené rozhodnutí pokládá za zásadně právně významné, neboť řeší otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a jejíž vyřešení může mít význam pro rozhodovací praxi soudů.

Dovolatelka zastává názor, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávné aplikaci ustanovení a V případě prvého z obou uváděných ustanovení odvolacímu soudu vytýká, že nerespektoval, že jde o kogentní právní normu, která taxativním způsobem vymezuje okruh osob oprávněných přijmout za právnickou osobu písemnost určenou do vlastních rukou. Z ustanovení nelze podle dovolatelky vyjít, jelikož procesní zmocnění nelze zaměnit s náhodným a ojedinělým pověřením bývalé zaměstnankyně, aby na poště převzala blíže neurčenou zásilku, a to za situace, kdy statutární orgán ani bývalá zaměstnankyně žalované nevěděli, že jde o doručení soudního rozhodnutí. Již z toho důvodu proto podle dovolatelky nemohlo takové pověření směřovat k volbě zástupce k zastupování žalované jako účastníka řízení podle

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil soudu nižšího stupně k dalšímu řízení.

Podle  bodu 3.  článku  II.,  části první,   , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona  nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních  právních  předpisů (tj. podle ve  znění  účinném  před  1. dubnem 2005 – dále též jen „ “). O  takový  případ  jde i v  této  věci, jelikož  odvolací  soud věc  ve shodě s bodem 2. článku II., části první, rovněž  projednal  podle  dosavadního znění , jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.

Dovolání je přípustné podle ve spojení s , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a dovolací soud spatřuje zásadní právní význam napadeného  rozhodnutí  v otázce řádného doručení výzvy soudu prvního stupně k vyjádření k žalobě podle , kterou odvolací soud (stejně jako soud první stupně) řešil v rozporu s procesně-právní úpravou.

Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání dovolací soud  nejprve zkoumal, zda řízení  netrpí  vadami  uvedenými  v , a b) a (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí  ve  věci (srov. , větu druhou, ). Tyto vady však dovolatelka nenamítala a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. ), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. , větu první, ). Dovolací soud se proto  zabýval  správností právního posouzení věci [dovolací důvod dle ] zpochybňovaného dovolatelkou.

Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2 ), a věcí uvedených v a , místo výzvy podle , nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení (srov. ).

Usnesení podle odstavců 1 a 2 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba (srov. ).

Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas  nevyjádří  a  ani  ve  stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku ( ) musí být poučen (srov. o. s .ř.).

Podle , věty první, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle odstavce 3 téhož ustanovení rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li  se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal ( ).

Rozsudek pro uznání podle lze tedy vydat nejen na základě procesního úkonu žalovaného, jímž je uplatněný nárok výslovně uznán, ale i na základě nečinnosti žalovaného, vedoucí (za přesně stanovených podmínek) ke vzniku fikce, že žalovaný nárok uznal. S nečinností žalovaného po doručení usnesení podle či 2 jsou tedy spojeny natolik závažné procesní důsledky, že je nutno trvat na tom, aby byly beze zbytku dodrženy jak podmínky pro vydání zmíněného usnesení, tak i podmínky, za nichž nastupuje fikce uznání podle Závěr, zda tyto podmínky byly splněny a zda tedy vydání rozsudku  pro  uznání  je  v souladu  se zákonem, je  součástí právního posouzení věci z hlediska procesních předpisů. Chybí-li některá z uvedených podmínek, fikce uznání nenastává a rozsudek pro uznání podle nelze vydat.

Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) založil fikci uznání nároku žalovanou na závěru, že žalovaná reagovala na výzvu soudu opožděně. Přezkoumat správnost rozsudku odvolacího soudu v posuzované věci z pohledu dovolacích námitek znamená přezkoumat správnost jeho závěru, že žalované byla výzva soudu prvního stupně k vyjádření ve věci ( ) řádně doručena.

Odvolací soud založil přezkoumání odvolání žalované na závěru, že jí byla výzva soudu prvního stupně řádně doručena dne 8. dubna 2004, když jí na poště převzala bývalá zaměstnankyně žalované  I. H. na základě zmocnění statutárního orgánu podle ustanovení ve spojení s , ve znění účinném do 31. prosince 2004.

Vzhledem k tomu, že žalovaná je právnickou osobou, dovolací soud (stejně jako odvolací soud) vyšel při přezkoumání dovolání žalované z ustanovení v rozhodném znění (tj. ve znění účinném ke dni 8. dubna 2004, kdy předmětnou výzvu I. H. na poště převzala), které upravuje otázku doručování právnickým osobám a podle něhož za právnickou osobu jsou oprávněny písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, převzít orgány a osoby uvedené v nebo její zaměstnanci (členové), kteří byli pověřeni přijímat písemnosti.

Zásilky určené právnické osobě jsou tak oprávněny převzít její statutární orgány [ ], jakož i další osoby uvedené v [její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, která se zapisuje do obchodního rejstříku, její prokurista, jiná osoba, stanoví-li tak nebo zvláštní zákon, či nucený správce].

Ze skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení je zcela nepochybné, že v případě I. H. se o osobu uvedenou v nejednalo a že v době převzetí předmětné zásilky na poště nebyla jmenovaná ani zaměstnankyní žalované. Lze tak uzavřít, že I. H. nebyla oprávněna zásilku za žalovanou podle převzít.

Odvolací  soud  v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že ustanovení ve spojení s  ve znění účinném do 31. prosince 2004 připouští doručení písemnosti zvolenému zástupci účastníka. Byť dovolací soud s tímto jeho názorem v obecné rovině souhlasí, v posuzované věci jej aplikovat nelze.

Ustanovení upravuje otázku možnosti zastoupení účastníka v řízení na základě plné moci zvoleným zástupcem (zmocněncem), přičemž podle plná moc pro určité úkony opravňuje k zastupování jen při těch úkonech, které byly v plné moci výslovně uvedeny.

Zvolil-li by si účastník řízení (v posuzované věci žalovaná) zmocněnce pro převzetí písemnosti, jak dovodil odvolací soud, bylo by toto zmocnění účinné jen tehdy, pokud by došlo k udělení písemné plné moci zahrnující možnost převzetí písemnosti pro žalovanou a pokud by tato plná moc byla doložena soudu předtím, než soud předmětnou zásilku obsahující výzvu k vyjádření doručoval (srov. , podle něhož každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil). Došlo-li by však k naplnění povinnosti zástupce účastníka uvedené v , potom by soud předmětnou písemnost  adresoval přímo zástupci právnické osoby, a nikoli právnické osobě.

V posuzované věci však I. H. své oprávnění zastupovat žalovanou ve smyslu soudu nedoložila, a  proto s  ní  jako  se zástupcem žalované podle jednat nemohl a ani jí nemohl doručovat. Doručoval-li proto soud prvního stupně předmětnou písemnost obsahující výzvu k vyjádření podle žalované, a nikoli I. H. jako zástupci žalované, postupoval správně. Považoval-li však soud prvního stupně, stejně jako odvolací soud, uvedenou písemnost za řádně doručenou žalované za situace, kdy ji na poště převzala I. H., právně pochybil, jelikož podle nebyla jmenovaná oprávněna zásilku za žalovanou přijmout a podle ve spojení s (jak dovozoval odvolací soud) postupovat nelze, jelikož jmenovaná zástupcem žalované podle být nemohla a nebyla.

Nebyla-li žalované výzva k vyjádření podle řádně doručena, nemůže závěr odvolacího soudu o opožděnosti vyjádření  žalované obstát. Za této situace fikce uznání nároku žalovanou ve smyslu nenastala a podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle nebyly splněny. Dospěl-li odvolací soud k závěru opačnému a rozsudek pro uznání jako věcně správný potvrdil, je jeho právní posouzení  nesprávné a  dovolací  důvod  nesprávného právního posouzení věci podle byl v souzené věci naplněn.

Nejvyšší soud  proto,  aniž  nařizoval  jednání ( ,  věta první, ),  napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil ( , část věty  za středníkem, ). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a  věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( ).

Právní  názor  dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný ( , část první věty za středníkem, ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. ledna 2008

JUDr. Miroslav  Gallus

předseda senátu