Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 956/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce S. b. d. S., zastoupeného JUDr. M. K., advokátem proti žalovanému J. B., zastoupenému JUDr. H. K., advokátkou o zaplacení smluvní pokuty ve výši 217 500 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2006, č.j. -133, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. září 2006, č.j. -133, výrokem II. změnil napadený výrok III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2005, č.j. -93, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 15. listopadu 2005, č.j. -104, tak, že žalobu o zaplacení 217 500 Kč zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že účastníci ve smlouvě o dílo č. 1/2002 ze dne 19. 4. 2002 v čl. VII. platně sjednali smluvní pokutu za neodstranění záruční vady v určené době, odvolací soud považoval předmětné ujednání za neurčité a ve smyslu (dále jen „obč. zák.“) za neplatné a přitom ve smyslu obč. zák. za oddělitelné od celého právního úkonu, proto žalobu na zaplacení smluvní pokuty, resp. její druhé poloviny, když soud prvního stupně využil moderačního práva a snížil smluvní pokutu na jednu polovinu, zamítl. Neurčitost ujednání spatřoval v tom, že účastníci v čl. VII. použili formulaci: „Závady vyřízené v záruční době je zhotovitel povinen odstranit do 5-ti pracovních dnů. V případě, že v této lhůtě zhotovitel odstranění vady neprovede, zaplatí zhotovitel objednateli sankci ve výši Kč 1000,- za každý den prodlení a vadu.“. Odvolací soud dospěl k závěru, že z uvedené formulace ujednání není jasné, co vlastně mělo být smluvní pokutou zajištěno, když „vady vyřízené“ považoval za vady, u kterých bylo právo z odpovědnosti za vady již uspokojeno. Konstatoval, že není-li úmysl stran, směřující ke sjednání smluvní pokuty, náležitě vyjádřen v písemné podobě, nelze takovou skutečnost odstraňovat výkladem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání do měnícího výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení 217 500 Kč, a to z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu (dále jen „“). Dovolatel má za to, že odvolací soud při posouzení věci nesprávně vycházel jen z obratu „závady vyřízené“ a již se nezabýval tím, že obě strany nezpochybňovaly význam problematického ujednání a chápaly jej jako sjednání smluvní pokuty, která sankcionovala prodlení žalovaného s odstraněním vad v záruční době. Podle dovolatele nebylo mezi účastníky pochyb ani o tom, že lhůta k odstranění vad v délce 5-ti pracovních dnů počínala běžet dnem následujícím poté, kdy bylo žalovanému doručeno oznámení o vadách vyskytnuvších se v záruční době s požadavkem na jejich odstranění. Dovolatel se domnívá, že odvolací soud pochybil, pokud nepoužil obch. zák., když ze všech okolností případu vyplývalo, že formulace „závady vyřízené“ je písařskou chybou, přihlédl jen k významu jazykového vyjádření slova „vyřízené“ a ne k celkovému obsahu předmětného ujednání o smluvní pokutě, jež vyjadřuje vůli obou stran sjednat za prodlení s odstraněním vad díla sankci. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu v jeho napadeném výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátem ( ), je v napadené části přípustné podle a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle , rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. V dovolacím řízení nebylo zjištěno a ani dovolatelem tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen takovými vadami.

Dovolatelem uplatněným nesprávným právním posouzením věci ve smyslu je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Dovolateli je třeba přisvědčit, že odvolací soud pochybil, pokud nepoužil při posouzení věci ustanovení § 266 odst. 1 obch. zák., když přihlédl jen k významu jazykového vyjádření slova „vyřízené“ a ne k celkovému obsahu předmětného ujednání o smluvní pokutě v čl. VII. ve smlouvě o dílo č. 1/2002 ze dne 19. 4. 2002, jež vyjadřuje vůli obou stran sjednat za prodlení s odstraněním vad v záruční době sankci.

Podle § 266 odst. 1 obch. zák. je totiž třeba projev vůle vykládat podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám.

Dovolací soud dospěl k závěru, že předmětné ujednání v čl. VII. ve smlouvě o dílo je určité a strany zjevně toto ujednání za určité považovaly, když jejich projev vůle směřoval k tomu, jak uvádí dovolatel, že formulací „závady vyřízené“ obě strany mínily vady vytčené zhotoviteli díla v záruční době. Stejně tak je dovolateli třeba přisvědčit, že pokud nebylo sjednáno, od kdy běží lhůta k odstranění vad v délce 5-ti pracovních dnů, je tímto dnem den následující poté, kdy bylo žalovanému doručeno oznámení o vadách, jež se vyskytly v záruční době s požadavkem na jejich odstranění, když podle § 122 odst. 1 obč. zák. lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.

Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu , byl tedy v tomto směru uplatněn důvodně.

Protože tedy nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je v napadeném rozsahu správné, Nejvyšší soud podle rozsudek odvolacího soudu bez jednání ( ) ohledně zamítnutí nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 217 500 Kč zrušil, a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (, věta za středníkem ), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. ledna 2008

JUDr. Kateřina  H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu