Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1431/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 13. 12. 2005, č. j. –108, zamítl žalobu na zaplacení částky 173.375,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Žalobce se domáhal pojistného plnění z pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky v souvislosti s tím, že dne 4. 12. 1998 zapříčinil svým vozidlem  dopravní  nehodu,  když   nepřizpůsobil   rychlost   jízdy   stavu  a  povaze vozovky a způsobil na svém (pojištěném) vozidle škodu ve výši žalované částky. V krvi žalobce byl přibližně hodinu po nehodě zjištěn alkohol v množství 1,86 gr/kg. Stěžejní otázkou sporu bylo, zda žalobce požil alkohol v době před nehodou nebo až po ní, neboť soud prvního stupně s odkazem na § 799 odst. 1 a odst. 2 obč. zák. a oddíl II. čl. 2 odst. 1 písm. d) všeobecných pojistných podmínek žalované (dále jen „VPP“) dovodil, že pojištění se nevztahuje na  škody vzniklé na motorovém vozidle následkem řízení motorového vozidla osobou, která je pod vlivem alkoholu, léků nebo návykových látek. Dospěl k závěru, že žalobce své důkazní břemeno v uvedeném směru neunesl, neboť jednotlivá zjištění ohledně jeho tvrzení jsou rozporuplná a nejsou ve vzájemném souladu. I když žalobce mohl být po nehodě v šoku, nelze přehlédnout, že lékaři, který prováděl stanovení alkoholu v krvi, uvedl, že alkohol po deliktu nepožil, což je v přímém rozporu s tím, co uváděl později policii České republiky a co tvrdil před soudem. Soud uzavřel, že žalobce musel být alkoholem ovlivněn už před nehodou a žalobu zamítl, neboť podle VPP se na takové jednání pojištění nevztahuje.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 10. 2006, č. j. -130, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním závěrem. I kdyby bylo možné akceptovat tvrzení žalobce, připuštěné znaleckým posudkem ze dne 3. 7. 2005 (z oboru zdravotnictví – toxikologie), že při lehkém otřesu mozku utrpěl ztrátu paměti, v jejímž důsledku lékaři provádějícímu odběr krve tvrdil, že po nehodě nepil, ostatní zjištěné skutečnosti a rozpory mezi tvrzeními a výpověďmi žalobce, svědkyně S. a svědka C. vedou k závěru, že žalobce požil alkohol před nehodou. Na posouzení věci nemá vliv ani okolnost, že byl uznán vinným pouze ze spáchání přestupku. Vzhledem ke zjištění soudu prvního stupně, že z krve žalobce nelze zjistit, zda požil alkohol před nehodou či po ní, návrh žalobce na vypracování znaleckého posudku k této otázce posoudil jak nadbytečný.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje  z   a podává je z důvodu podle Tvrdí, že soud při hodnocení výpovědí svědků S. a C. zcela pominul tu skutečnost, že neviděli, že by žalobce před kritickou jízdou pil nějaké alkoholické nápoje a dále, že objem polní lahve, z níž ho svědkyně S. viděla pít po dopravní nehodě alkoholický nápoj - rum, je přibližně 750 ml, což je dostačující k tomu, aby tam mohlo být přinejmenším takové množství rumu, které bylo stanoveno výpočty ve znaleckých posudcích. Namítá, že soudy obou stupňů nepřihlédly ke skutečnosti, že příslušný správní orgán šetřil dopravní nehodu jako přestupek řidiče (žalobce), který požil alkoholický nápoj po dopravní nehodě. Požaduje, aby byl státním ústavem zpracován revizní znalecký posudek z oboru toxikologie, který by měl jednoznačně potvrdit či vyloučit pravdivost jeho tvrzení. S odkazem na zásadu „zjištění objektivní pravdy“ namítá, že není možné, aby důkaz použitý v trestním řízení, konkrétně znalecký posudek a další dva znalecké posudky vypracované v občanskoprávním řízení, které se ve svých závěrech vzácně shodují, nepostačovaly jako důkaz, že žalobce před dopravní nehodou alkoholické nápoje nepil. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání  proti  pravomocnému   rozsudku   odvolacího   soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle ustanovení

Dovolání  je  podle     přípustné tedy jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.  6.  2004,   sp. zn. ,  publikované  v Souboru   civilních   rozhodnutí   a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 3080, sešit č. 31, ročník 2005). Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Dovolací důvod se neposuzuje jen podle toho, jak jej účastník v dovolání označuje, ale   především   podle   jeho   obsahu   (srov.   např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 469, svazek 5, ročník 2001). Ačkoliv dovolatel uvádí dovolací důvod podle (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), žádnou z jeho námitek nelze pod něj podřadit. Námitky dovolatele se týkají výlučně otázek skutkových, tedy hodnocení důkazů soudy obou stupňů, a naplňují tak dovolací důvod podle , který v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle , nelze úspěšně uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1164, svazek 16, ročník 2002).

Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, a je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle , věty první, a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 17. ledna 2008

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu