Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 816/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně Z. K., zastoupené advokátkou, proti žalovanému JUDr. J. Š., advokátovi, za účasti vedlejšího účastníka G. P. a.s., na straně žalovaného, o 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. října 2006, č. j. -112, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 29. 3. 2006, č. j. -85, zamítl žalobu na zaplacení částky 250.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaný jako advokát zastupoval žalobkyni (jako žalovanou) ve věcech vedených u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. a sp. zn. . Dne 1. 7. 2002 byla žalobkyni doručena žaloba na zaplacení částky 250.000,- Kč s příslušenstvím ve věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. současně s výzvou, aby se do 30 dnů písemně k věci vyjádřila s poučením, že pokud tak neučiní ani nesdělí, co jí v tom bránilo, bude soud předpokládat, že nárok uplatňovaný žalobou uznává. Žalobkyně dne 12. 7. 2002 žalovaného telefonicky kontaktovala, požádala jej o zastupování ve věci sp. zn. a ten jí poradil, aby požádala o prodloužení lhůty k podání vyjádření ve věci samé, což učinila podáním ze dne 16. 7. 2002, kterému bylo vyhověno a lhůta byla prodloužena do 23. 8. 2002. V této lhůtě však vyjádření soudu nedošlo a dne 28. 8. 2002 byl vyhlášen rozsudek pro uznání, který nabyl právní moci. Soud dovodil, že výpověď žalobkyně, že jí žalovaný v průběhu telefonátu dne 12. 7. 2002 přislíbil právní pomoc v zastupování, vykazovala logické rozpory a nedostatky. Z výpovědí svědkyň Mgr. N. (kolegyně žalovaného) a R. H. (sekretářka žalovaného) nevyplynulo, že by mezi účastníky řízení došlo k uzavření dohody o právním zastupování. Výpověď svědka Mgr. M., bývalého partnera žalovaného z advokátní kanceláře, podle kterého s žalovaným o zastupování žalobkyně ve věci sp. zn. několikrát hovořil a zdůrazňoval mu nutnost podání písemného vyjádření, soud  hodnotil jako nevěrohodnou s tím, že svědek je negativně zaujatý vůči žalovanému. Soud prvního stupně uzavřel, že při telefonickém hovoru dne 12. 7. 2002 nedošlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření dohody o právním zastupování ve věci sp. zn. a nepodáním písemného vyjádření ve stanovené lhůtě tak žalovaný neporušil právní povinnost, jež by jej zatěžovala jako právního zástupce žalobkyně.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 6. 10. 2006, č. j. -112, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry i právním posouzením soudu prvního stupně. Konstatoval, že samotná skutečnost, že svědkyně Mgr. N. a R. H. byly pracovnicemi advokátní kanceláře žalovaného, není důvodem, pro který by měl soud o věrohodnosti jejich výpovědí pochybovat, když tyto důkazy jsou ve vzájemném souladu a odporuje jim jen svědecká výpověď Mgr. M.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu podle   (nesprávné právní posouzení). Namítá, že mezi ní a žalovaným k uzavření dohody o zastupování ve věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. došlo. Zpochybňuje věrohodnost svědeckých výpovědí Mgr. N. a R. H. s ohledem na to, že obě byly v rozhodné době zaměstnankyněmi žalovaného, Mgr. N. je k žalovanému ve vztahu nájemkyně k pronajímateli a po více než 3 letech si  tyto svědkyně ztěží mohli vybavit podrobnosti telefonátů dovolatelky či zda do advokátní kanceláře přinesla nějaké y. Dále namítá, že žalovaný měl možnost slyšet svědeckou výpověď Mgr. M. dříve, než on sám vypovídal, což považuje za nepřípustné. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl odmítnutí dovolání, neboť jej považuje za nepřípustné a nedůvodné. Ačkoliv dovolání je formálně odůvodněno nesprávným právním posouzením, obsahově směřuje do hodnocení důkazů, což je ovšem nepřípustné, neboť nejsou splněny podmínky Považuje rozhodnutí soudů obou stupňů za správná jak po stránce hmotněprávní, tak i procesní. Dále podrobně vylíčil okolnosti vystoupení Mgr. M. z jejich sdružení a tvrdí, že při svědecké výpovědi záměrně stranil žalobkyni.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle ustanovení

Dovolání je podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 3080, sešit č. 31, ročník 2005). Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Dovolací důvod se neposuzuje jen podle toho, jak jej účastník v dovolání označuje, ale především podle jeho obsahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 469, svazek 5, ročník 2001). Ačkoliv dovolatelka uvádí dovolací důvod podle (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), tak žádnou z jejích námitek nelze pod něj podřadit. Námitky dovolatelky, pokud se týkají otázek skutkových, tedy hodnocení důkazů soudy obou stupňů, naplňují dovolací důvod podle , který v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle , nelze úspěšně uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1164, svazek 16, ročník 2002). Přípustnost dovolání pak nemůže založit ani případná vada řízení spočívající v postupu při provádění důkazů, jak se podává z

Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, a je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle , věty první, a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 17. ledna 2008

JUDr. Petr  Vojtek, v. r.

předseda senátu