Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1059/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové   v   právní   věci    žalobce JUDr. P.H., advokáta správce konkursní podstaty úpadkyně A.B. P. a.s. v likvidaci, zastoupeného Mgr. M. J., advokátkou, proti žalovanému   M. F., zastoupenému JUDr. J.  M.,  advokátem,  o zaplacení 1 764 957,- Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. ,  o  dovolání  žalobce  proti  rozsudku  Vrchního  soudu  v Praze ze dne 18. října 2005, č.j. -77, takto:

I. Dovolání se  odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání  žalobce proti  rozsudku Vrchního soudu   v Praze ze  dne 18. října 2005, č.j. -77, v  rozsahu,  jímž   byl  potvrzen  rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2004, č.j. -41, ve výroku ve věci samé, jímž byla zamítnuta  žaloba  o zaplacení částky 1 764 957,- Kč, není přípustné podle ve znění účinném do  31.  března 2005 - dále  též jen „o. s. ř“(srov. bod 3. článku II.,  části  první,   ,  kterým  se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které  by odvolací soud zrušil),  a  nebylo  shledáno přípustným ani podle

Napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku  ve  věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ), jelikož zásadní otázky vymezené dovolatelem (zda dlužník splatné pohledávky musí být vlastníkem zadržené věci a zda oddělená součást od věci hlavní může být předmětem zadržovacího práva) již byly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny se závěrem, že za splnění podmínek lze zadržet též věc, která není ve vlastnictví dlužníka splatné pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2006, sp. zn. , dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2006, sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2007, sp. zn. ) a že součást věci se stává samostatnou věcí faktickým oddělením od věci hlavní (například též za účelem provedení její opravy či úpravy) a tím i způsobilým předmětem zadržovacího práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. , dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2000, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2002, pod číslem 22). Dospěl-li proto v posuzované věci odvolací soud k závěru, že žalovanému platně vzniklo zadržovací právo k předmětným oknům a dveřím, je toto jeho právní posouzení věci s konstantní judikaturou dovolacího soudu v souladu a Nejvyšší soud nemá důvodu se od ní odchýlit.

Za situace, kdy dovolací soud nedospěl k závěru, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem a kdy z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti  rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek),  lze uzavřít,  že  dovolání  žalobce  směřuje  proti  rozhodnutí  odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud  proto, aniž  nařizoval   jednání ( , věta první,   ),  dovolání žalobce pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a  Jelikož žalobce z procesního hlediska zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalovaného sestávají  ze sazby  odměny za zastupování  advokátem  v částce 7 500,- Kč podle , , ,    a    ve znění účinném do 31. srpna 2006 a  z  paušální  částky 75,- Kč  za  jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ve znění účinném do 31. srpna 2006, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1439,50  Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 17. ledna 2008

JUDr. Miroslav   Gallus

předseda senátu