Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2793/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně I. M., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. M., o určení práva dispozice s vkladem na účtu u peněžníhou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2006, č. j. -156, takto:

I.  Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. srpna 2005, č. j. -140, zamítl žalobu, „kterou se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že je oprávněna disponovat s vkladem na účtu, vedeném u Komerční banky, a. s., pobočka P. 8, P. M., se sídlem P. M. 2, P. 8 a to do výše 4.332.413,- Kč“; dále rozhodl o nákladech řízení. Zjistil, že účastníci řízení jsou manželé, jejich společné jmění manželů („SJM“) nezaniklo a nebylo ani zúženo, avšak dispoziční oprávnění ke shora uvedenému účtu má pouze žalovaný. Toto oprávnění je obsahem vztahu mezi žalovaným a peněžním ústavem a další osoba není oprávněna účtem disponovat, bez ohledu na to, zda na účtu jsou prostředky ze společného jmění. Žaloba nemá oporu v hmotném právu, a proto soud žalobkyni nevedl k odstranění vady petitu, který obsahuje jednak prvky žaloby na určení, jednak žaloby na plnění.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 16. května 2006, č. j. -156, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Se závěry soudu prvního stupně se zcela ztotožnil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v a b) . Předně připomíná, že na předmětném účtu se nacházejí prostředky patřící do SJM, kromě jiného i peníze z prodeje společných nemovitostí. Jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak soudu prvního stupně je založeno na zcela nesprávném právním posouzení a interpretaci způsobu výkonu vlastnického práva. Dovolatelka nesouhlasí s názorem, že žaloba nemá oporu v hmotném právu a odkazuje na , a („ObčZ“). Připomíná, že se podanou žalobou domáhala, aby bylo deklarováno, že je oprávněna disponovat s uvedenými prostředky, což je jediný způsob, jak může dosáhnout ochrany svého vlastnického práva. Soud nemůže odmítnout o věci rozhodnout s odůvodněním, že věc není upravena ObčZ a že se tedy může domáhat svého práva toliko namítnutím neplatnosti již učiněného právního úkonu, kterým žalovaný s majetkem v SJM nakládá bez jejího souhlasu. Postup, který soud zvolil, je v demokratickém a právním státě nepřípustný, neboť jde o odmítnutí spravedlnosti (denegatio justitiae). Pokud jí soud prvního stupně nevedl k odstranění vad petitu žaloby, porušil povinnost uvedenou v . Dalším důvodem zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem a vrácení věci k dalšímu řízení by měla být i skutečnost, že rozsudek soudu prvního stupně postrádá skutková zjištění a je ve smyslu nepřezkoumatelný. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné. Z napadeného rozsudku činí zásadní rozhodnutí otázka, zda v soudním řízení lze přiznat manželovi dispoziční právo s účtem u peněžníhou, jehož majitelem je druhý manžel, jsou-li na účet vloženy peněžní prostředky patřící do společného jmění manželů. Tato otázka dosud není v judikatuře dovolacího soudu řešena; soudy v nalézacím řízení ji však posoudily správně.

Smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby (§ 708 odst. 1 obchodního zákoníku – ObchZ). S peněžními prostředky na účtu jsou oprávněny nakládat jen osoby uvedené v podpisových vzorech předaných majitelem účtu bance, jiné osoby pouze za podmínek stanovených ve smlouvě o běžném účtu. Podpisové vzory musí mít náležitosti plné moci. Banka je oprávněna nakládat s peněžními prostředky na účtu, stanoví-li tak zákon nebo smlouva o běžném účtu (§ 710 odst. 2 ObchZ).

Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně (§ 145 odst. 1 ObčZ).

Z citovaných ustanovení obchodního zákoníku se nepochybně podává, že peněžními prostředky na účtu u peněžníhou mohou nakládat jen osoby uvedené v podpisových vzorech předaných majitelem účtu bance; jiné osoby tak mohou činit pouze za podmínek stanovených ve smlouvě o běžném účtu. Pouhá skutečnost, že na účtu u peněžníhou jsou uloženy i prostředky ve společném jmění manželů, neopravňuje manžela majitele účtu k nakládání s  prostředky na tomto účtu.

Stejný názor je zastáván i v odborné literatuře: „Ze skutečnosti, že majetek nabytý za trvání manželství je součástí společného jmění (), nemůže druhý manžel, který není majitelem účtu, ve vztahu k bance nic dovozovat. Obecné ustanovení tak vychází naprázdno, protože je eliminováno zvláštními bankovními předpisy“ (Dvořák, J.: Majetkové společenství manželů. Praha : ASPI 2004, s. 153). Lze též podotknout, že i v případě, že by právní názor dovolatelky byl správný, nemohl by rozsudek vázat peněžní ústav, který nebyl účastníkem řízení.

Dovolací soud se neztotožňuje s tvrzením dovolatelky, že v dané věci jí bylo odepřeno právo na soudní ochranu ve smyslu y základních práv

a svobod (tzv. denegatio justitiae). Soud se totiž jejím případem neodmítl zabývat, avšak žalobu zamítl, neboť uplatněný nárok nemá oporu v hmotném právu. Není odepřením spravedlnosti a porušením práva na spravedlivý proces, zamítne-li soud žalobu proto, že uplatněný nárok nemá oporu v hmotném právu. Soudy pak nejsou podle konstantní judikatury povinny ani oprávněny poučovat účastníka o tom, jaký hmotněprávní nárok by mohl ve věci uplatnit; proto nebyly ani povinny dovolatelku poučit, jaký postup umožňuje hmotné právo v případě neshod o hospodaření se společným majetkem, přičemž uložení peněz na účet u peněžníhou takovým hospodařením (správou) je (viz též citovanou publikaci J. Dvořáka, zejména s. 150 a násl).

Námitka nedostatku skutkových zjištění neobstojí, neboť vzhledem k tomu že uplatněný nárok neměl oporu v hmotném právu, bylo by v rozporu s principem procesní ekonomie ( ) provádět dokazování ke tvrzením, o který nárok žalobkyně opřela.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v , a b) a , jakož

i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelka nebyla úspěšná a žalovanému takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měl právo (, , ), nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí  není  opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. ledna 2008

JUDr. Jiří  Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu