Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 805/2006

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. února 2005, č. j. – 58, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 5. dubna 2004, č. j. – 16 a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok I.) a současně rozhodl o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěry právními.

Odvolací soud konstatoval, že směnečné řízení je ovládáno zásadou koncentrace, vyjádřenou v (dále jen „ “), která spočívá v tom, že lze přihlížet jen k těm námitkám, které byly uplatněny ve lhůtě tří dnů od doručení směnečného platebního rozkazu. Ve včasných námitkách žalovaný namítal, že dluh byl již zaplacen, k čemuž mělo dojít jednostranným započtením dopisem ze dne 20. ledna 2004, avšak tuto svou námitku neprokázal, když v řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že předmětný dopis, obsahující jednostranný projev k započtení, nebyl žalobkyni vůbec doručen. Odvolací soud tedy přitakal názoru soudu prvního stupně, že k započtení nedošlo.

Dále odvolací soud uvedl, že žalovaný učinil další jednostranný úkon směřující k započtení v rámci procesní obrany v námitkách, kde se dovolával ustanovení Podle odvolacího soudu je  předmětem námitkového řízení posouzení toho, zda směnečný platební rozkaz byl či nebyl vydán právem, a proto se v tomto řízení přihlíží pouze ke skutečnostem, které nastaly do vydání směnečného platebního rozkazu, a z toho důvodu se posuzuje i  důvodnost námitek, tedy i námitky započtení. Skutečnosti nastalé až po vydání směnečného platebního rozkazu nelze jako účinnou procesní obranu uplatnit v námitkovém řízení, ale až v eventuálním řízení o výkon rozhodnutí; to platí i pro posouzení námitky započtení.

Za situace, kdy žalovaný učinil úkon směřující k započtení až po vydání směnečného platebního rozkazu, tedy až v námitkách (když dopisem ze dne 20. ledna 2004 k započtení nedošlo), není dle názoru odvolacího soudu vůbec potřebné zjišťovat, zda měl žalovaný vůči žalobkyni existující pohledávku způsobilou k započtení, neboť i kdyby ji měl, pak započtení nebylo provedeno před vydáním směnečného platebního rozkazu, a nemůže na jeho platnost mít žádný vliv. Proto výtky na adresu soudu prvního stupně, že nevyhověl návrhu žalovaného  na doplnění  důkazního řízení, které mělo směřovat právě k prokázání tvrzení žalovaného o tom, že vůči žalobkyni měl pohledávku, kterou proti směnce započetl, shledal odvolací soud nedůvodnými a takové zjišťování považoval za zcela bezpředmětné.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení , co do důvodů na ustanovení Tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je v rozporu s hmotným právem.

Dovolatel uvádí, že odvolací soud vychází z nesprávného „tvrzení“, že ve lhůtě k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu není možné za takovou námitku považovat jednostranné započtení pohledávky. Dále namítá, že soudy obou stupňů nevzaly v úvahu námitku započtení řádně uplatněnou žalovaným a nezabývaly se tedy ani existencí pohledávky žalovaného proti žalobkyni z důvodu rekonstrukce bytu žalobkyně, přičemž má za to, že obě zmiňované pohledávky byly vzájemně započteny již dříve. Pokud si žalobkyně doporučený dopis ze dne 20. ledna 2004, jehož obsahem bylo sdělení o provedení jednostranného započtení pohledávek, nevyzvedla, spatřuje v tom dovolatel úmysl a dovozuje, že za okamžik jednostranného zápočtu je třeba považovat uložení doporučeného dopisu na poštovním úřadu ve spojení s písemnými upozorněními adresáta o doporučené zásilce ze strany poštovního úřadu. Poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. a , podle kterých je proti směnečnému platebnímu rozkazu námitka započtení přípustná.

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání zastává názor, že dovolací důvod tak, jak byl odvolatelem vymezen, není dán a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle   je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy  po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.

V řešení otázky možnosti započtení pohledávky žalovaného v rámci procesní obrany v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, dovolací soud zásadní právní význam neshledal.

Jak již Nejvyšší soud uzavřel v rozsudku ze dne 26. července 2007, sp. zn. , včas podané a odůvodněné námitky vydaný směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž se v jimi vymezeném rozsahu pouze odkládá jeho právní moc a vykonatelnost. Na základě podaných námitek soud v námitkovém řízení rozhodne, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti nebo zda bude zrušen a v jakém rozsahu. Jinými slovy, účelem řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu je přijetí závěru, zda směnečný platební rozkaz byl vydán právem (a bude ponechán zcela nebo z části v platnosti) nebo zda námitky žalovaného jsou důvodné (a platební rozkaz bude třeba zcela či zčásti zrušit). V řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu se tak již nerozhoduje o povinnosti zaplatit směnku.

Z výše popsané povahy a účelu řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu pak vyplývá, že správnost takového platebního rozkazu je nutné posuzovat podle stavu, který zde byl v okamžiku jeho vydání. Skutečnosti, k nimž došlo až po této době, proto důvodem k jeho zrušení být nemohou. Byl-li projev vůle směřující k započtení žalovaným učiněn až v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, nemůže tato procesní obrana, byť by byla shledána důvodnou, zpochybnit správnost směnečného platebního rozkazu; jde o důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení (výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože  je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat - v tomto případě projev vůle směřující k započtení byl učiněn po vydání směnečného platebního rozkazu, ale pohledávky se setkaly v době  před jeho vydáním). Neobstojí proto argumentace dovolatele vycházející z ustanovení co do okamžiku zániku vzájemných pohledávek věřitele a dlužníka, když z hlediska posouzení právní relevance námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu je podstatné, že právní úkon směřující k započtení byl učiněn až v době po vydání směnečného platebního rozkazu.

Zásadní právní význam však dovolací soud shledává v řešení otázky, zda v případě, že adresát nepřevezme v úložní lhůtě zásilku obsahující u o započtení vzájemných pohledávek ač tak učinit mohl, nabývá započtení marným uplynutím úložní lhůty účinků stanovených zákonem.

Ustanovení určuje, že projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde.

V projednávané věci vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný odeslal žalobkyni doporučeně dopis ze dne 20. ledna 2004 o započtení pohledávky, žalobkyně si však tuto zásilku v úložní době nevyzvedla a ta byla vrácena zpět žalovanému. Z toho odvolací soud dovodil, že v řízení nebylo třeba prokazovat, zda měl žalovaný vůči žalobkyni pohledávku, ohledně které se dovolával započtení, neboť nebyl-li dopis obsahující úkon žalovaného o započtení žalobkyni doručen, k započtení nedošlo.

Tento závěr odvolacího soudu není správný.

Jak již dovolací soud uzavřel v rozsudku ze dne 3. ledna 2006, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 65/2006, od kterého nemá důvodu se odchýlit ani v projednávané věci, písemný projev vůle (písemnost) je – obecně vzato – doručen druhému účastníku, jakmile se ocitne ve sféře jeho dispozice, ledaže zákon stanoví určitý způsob doručování. Písemnost se ocitne ve sféře dispozice druhého účastníka tím, že získá možnost seznámit se s jejím obsahem. Není přitom vždy nezbytné, aby se druhý účastník opravdu s obsahem projevu vůle seznámil; rozhodující je, aby měl – objektivně vzato – možnost obsah písemnosti poznat.

Obchodní ani přitom pro doručení úkonu směřujícího k započtení nepředepisují, aby byla zásilka obsahující tento úkon doručena do vlastních rukou. Platí tedy, že jej lze druhé straně doručit jakýmkoliv způsobem, kterým se dostane do sféry její dispozice, například prostřednictvím držitele poštovní licence, pomocí každé fyzické osoby, která bude ochotna doručení provést, nebo osobním předáním druhé straně apod. V projednávané věci dle skutkových zjištění soudu prvního stupně sice držitel poštovní licence zásilku obsahující odstoupení od smlouvy žalobkyni nepředal, uložil ji však ve své provozovně a žalobkyni o uložení vyrozuměl. Důvody, pro které si žalobkyně zásilku nevyzvedla, se – vzhledem k zaujatému právnímu názoru – odvolací soud (a ani soud prvního stupně) nezabýval.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud,  aniž ve věci nařizoval jednání, rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení , věty za středníkem a odst. 3 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V dalším řízení se bude odvolací soud zabývat především důvody, pro které žalobkyně zaslanou zásilku nepřevzala a teprve tehdy zjistí-li, že takové převzetí nebylo objektivně možné, může učinit závěr o tom, že dojitím dopisu žalovaného ze dne 20. ledna 2004 do sféry dispozice žalobkyně k zániku žalované pohledávky nedošlo.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( , věta druhá a ).

V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( , věta třetí, ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. ledna 2008

JUDr. Ivana   Štenglová

předsedkyně senátu