Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 413/2007

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

II. Rozsudek Vrchního soudu v O. ze dne 31. července 2003, č.j. -254, v měnícím výroku ohledně zamítnutí žaloby, jíž bylo požadováno zaplacení poplatku z prodlení z částky 180 000 Kč ve výši 0,05 % za každý den prodlení od 22. 9. 1992 do zaplacení, a rozsudek Krajského soudu v B. ze dne 31. ledna 2001, č.j. -167, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 29. dubna 2003, č.j. -229, ve výroku V., a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v B. k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v O. rozsudkem ze dne 31. července 2003, č.j. -254, změnil rozsudek Krajského soudu v B. ze dne 31. ledna 2001, č.j. -167, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 29. dubna 2003, č.j. -229, v napadené části tak, že žalobu co do částky 180 000 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 0,05% za každý den prodlení od 22. 9. 1992 do zaplacení zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze závěru soudu prvního stupně, že mezi účastníky vznikl smluvní vztah na základě hospodářské smlouvy č. 710-4073 ze dne 17. 8. 1990, podle níž si účastníci sjednali, že dodavatel bude výrobky fakturovat na základě převzetí zboží. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně posoudil námitku promlčení požadovaného nároku uplatněnou žalovanou za oprávněnou. Zatímco soud prvního stupně dovodil, že právo na zaplacení faktury č. 710033 znějící na 180 000 Kč nebylo ke dni odeslání žaloby (25. 2. 1994) promlčeno, vycházeje ze skutečnosti, že splatnost faktury, jejíž zaplacení je požadováno, nastala 24. 9. 1992, odvolací soud dospěl k závěru, že pro posouzení promlčení uplatněného nároku není rozhodující splatnost faktury, nýbrž ve smyslu § 131a hospodářského zákoníku (dále jen HZ) splnění dodávky. Odvolací soud vycházeje ze zjištění, že ke splnění smluvní dodávky došlo v posuzovaném případě 12. 12. 1990, dovodil, že právo mohlo být uplatněno poprvé dne 13. 12. 1990 a běh promlčecí lhůty skončil dne 13. 12. 1993, tudíž právo na zaplacení požadované částky, uplatněné až dne 25. 2. 1994, je promlčeno. Konstatoval, že na běh promlčecí lhůty nemá vliv, že k fakturaci, na níž vzniklo právo podle § 376 HZ dnem 12. 12. 1990, došlo až na základě hlášení odběratele (žalované) dne 7. 9. 1992. Pokud žalobkyně uplatnila i nárok na poplatek z prodlení podle § 378 HZ, požadovala jej jako příslušenství žalované částky, což podle závěru odvolacího soudu nebylo podle hospodářského zákoníku možné, neboť poplatek z prodlení byl samostatným nárokem – majetkovou sankcí – pro jejíž uplatnění bylo třeba dodržet pravidla stanovená v § 141 a 142 HZ, tedy majetkovou sankci vyúčtovat. Protože tak žalobkyně neučinila, žalobu o zaplacení poplatku z prodlení z částky 180 000 Kč ve výši 0,05 % za každý den prodlení od 22. 9. 1992 do zaplacení zamítl.

Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu a proti závislým výrokům o náhradě nákladů řízení podala žalobkyně dovolání s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu . Nesouhlasí s posouzení promlčení nároku na zaplacení 180 000 Kč včetně příslušenství pohledávky. Domnívá se, že odvolací soud nesprávně dovodil počátek data, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dovolatelka předestírá, že tímto datem není datum splnění dodávky dne 12. 12. 1990, kdy podle dovolacího soudu vzniklo právo fakturovat. Poukazuje na smluvní ujednání v předmětné hospodářské smlouvě, podle něhož mělo dojít k fakturaci na základě hlášenky o převzetí zboží, přičemž potvrzení o převzetí zboží bylo dodáno dne 2. 9. 1992, tudíž tímto dnem podle dovolatelky vzniklo právo fakturovat a od tohoto data počala běžet lhůta k uplatnění práva. Dovolatelka dovozuje vznik práva a povinnost fakturovat od ustanovení , byť připouští, že tato vyhláška platila jen do 30. 4. 1990, ale poukazuje na to, že způsob fakturace se odvíjel od smlouvy, což nebylo v rozporu s ustanovením HZ, který připouštěl dohodnout splnění dodávky odchylně. Připomíná, že smluvní ujednání by měla mít přednost před zákonnou dikcí, když takové ujednání není v rozporu se zákonem. Pokud se týká majetkové sankce, trvá na svém stanovisku, že má nárok i na příslušenství pohledávky, a to od 16. 2. 1994 do zaplacení. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu v napadených výrocích zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ve znění před 1. 4. 2005 - dále jen „“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátem ( ), je přípustné podle a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle , rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.

Dovolatelkou uplatněným nesprávným právním posouzením věci ve smyslu je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Dovolací soud se nejprve zabýval dovoláním proti rozsudku odvolacího soudu směřujícím do části výroku, jímž byla zamítnuta žaloba ohledně 180 000 Kč.

Nejvyšší soud vyšel ze závěru, že v hospodářské smlouvě č. 710-4073 ze dne 17. 8. 1990 si účastníci nedohodli, tak jak to předpokládalo dispozitivní ustanovení § 246 odst. 4 HZ, odlišnou úpravu splnění dodávky, zakotvené v ustanovení a 3 HZ. Projev vůle účastníků nesměřoval ke sjednání odlišné úpravy zániku závazku splněním, nýbrž ke vzniku práva fakturovat, tak jak to dříve umožňovala právní úprava daná , o fakturování a placení dodávek neinvestiční povahy, v , bodu 5., která, jak správně dovolatelka uvádí, v době uzavření hospodářské smlouvy již nebyla účinná, neboť platila jen do 30. 4. 1990. Vzhledem k tomu, že ustanovení HZ, jež stanovilo, že právo fakturovat vzniká dnem splnění (částečného splnění) dodávky, je kogentního charakteru (hospodářský zákoník, jako nástroj veřejného práva, stanovil metodu regulace tak, že pokud to HZ výslovně nestanovil, že se jedná o normu dispozitivní, jako to bylo v případě HZ, byla všechna další ustanovení kogentní povahy), strany si nemohly sjednat odlišnou úpravu, resp. danou úpravu vyloučit, a to pod sankcí neplatnosti takového ujednání. Odvolací soud tudíž správně vyšel při posouzení vzniku fakturovat ze zákonné kogentní úpravy dané ustanovením HZ.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolací důvod ve smyslu nebyl tedy v části, jíž bylo napadeno rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí žaloby co do částky 180 000 Kč, uplatněn důvodně, proto Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání ( ), dovolání žalobkyně v této části podle zamítl.

Nejvyšší soud se dále zabýval tou částí dovolání, jíž dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v části, jíž bylo rozhodnuto o poplatku z prodlení z částky 180 000 Kč ve výši 0,05 % za každý den prodlení od 22. 9. 1992 do zaplacení.

V případě majetkové sankce je třeba promlčení práva posuzovat samostatně. I když žalobkyně nesprávně požaduje zaplacení příslušenství pohledávky, je třeba uplatněný návrh posoudit jako samostatný návrh (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. , v němž bylo judikováno, že hospodářský zákoník – na rozdíl od - příslušenství pohledávky neznal, proto majetkové sankce ve smyslu HZ, popř. HZ, upravující placení poplatku z prodlení, a HZ, upravující uplatnění úroku z prodlení, nejsou příslušenstvím jistiny - pohledávky, ale samostatným nárokem, který se promlčuje samostatně). Vyúčtování majetkové sankce není v daném případě třeba, nárok je řádně uplatněn ve smyslu doručením žaloby účastníkům a je nutno jej posoudit za dobu do podání žaloby, nikoliv do zaplacení.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu , byl v části, směřující proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o poplatku z prodlení z částky 180 000 Kč ve výši 0,05 % za každý den prodlení od 22. 9. 1992 do zaplacení,  uplatněn důvodně.

Nebylo-li možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je v této napadené části správné, Nejvyšší soud podle   napadený rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu zrušil, a jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil v tomto rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( ).

V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (, věta za středníkem ), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 7. ledna 2008

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu