Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1629/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Mgr. S. V., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Ing. Z. V., zastoupenému advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. října 2005, č. j. -110, ve znění opravného usnesení ze dne 2. února 2006, č. j. -121, takto:

I.   Dovolání se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 23.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. ledna 2005, č. j. -80, vypořádal společné jmění účastníků jako bývalých manželů tak, že výrokem pod bodem I. přikázal do vlastnictví žalovaného „ideální polovinu nemovitostí  - domu čp. 426 na pozemku par. č. st. 438 zastavěná plocha a nádvoří, pozemku par. č. st. 438 zastavěná plocha a nádvoří, pozemku par. č. 2090/4 zahrada a pozemku par. č. 2090/9 zahrada, nemovitosti zapsány na listu vlastnictví č. 256 pro obec a katastrální území L. v katastru nemovitostí vedeném u  Katastrálního úřadu pro V., katastrální pracoviště H.“ Výrokem pod bodem II. přikázal žalovanému „nesplacený zůstatek úvěru u Č. s. s. a. s. č. úvěru ve výši 477.600,- Kč.“ Výrokem pod bodem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 615.825,- Kč do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí. Dále rozhodl o nákladech řízení a soudních poplatcích.

Soud prvního stupně vyšel především ze zjištění, že manželství účastníků uzavřené 26. 11. 1977 zaniklo rozvodem 20. 6. 2002 a že v průběhu řízení došlo dohodou z 22. 12. 2004 k vypořádání movitých věcí. Kromě nich účastníci učinili předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů ideální polovinu ve výroku specifikovaných nemovitostí, investice vynaložené ze společného majetku na výlučný majetek žalovaného (je výlučným vlastníkem  druhé ideální poloviny nemovitostí) a nesplacený zůstatek úvěru u Č. s. s., a. s. v nesporné výši 477.600,60 Kč. Podle shodného tvrzení účastníci pořídili ideální polovinu nemovitostí za trvání manželství ze společných prostředků. Obvyklá cena tohoto spoluvlastnického podílu 1.200.000,- Kč byla zjištěna ze znaleckého posudku Ing. J. L. jako polovina obvyklé ceny nemovitostí přihlížející k zástavnímu právu na nich váznoucímu, kterým byl zajištěn zmíněný úvěr Č. s. s., a. s. Bez zástavního práva by obecná cena nemovitostí činila částku 3.100.000,- Kč, avšak ke dni vypořádání jsou nemovitosti zástavním právem zatíženy. Ze zpráv stavební a montážní společnosti S., s. r. o., se sídlem v P., vzal soud prvního stupně za prokázané, že na základě smlouvy o dílo č. 46/98 byly ze společných prostředků uhrazeny stavební práce na domě č. p. 426 celkem 1.018.500,- Kč, z toho polovina 509.250,- Kč byla investována do výlučného majetku žalovaného (jeho ideální poloviny nemovitostí). V souladu s návrhy účastníků soud prvního stupně přikázal ideální polovinu nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného, přikázal mu zaplacení úvěru  a uložil mu, aby na vyrovnání podílů zaplatil žalobkyni částku 615.825,- Kč.

K odvolání účastníků Krajského soudu v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. října 2005, č. j. -110, ve znění opravného usnesení ze dne 2. února 2006, č. j. -121, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že sice žalovanému rovněž přikázal předmětný spoluvlastnický podíl a zaplacení zůstatku úvěru 477.600,- Kč, ale uložil mu, aby zaplatil žalobkyni  na  vyrovnání podílů částku 790.825,- Kč do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí. Dále rozhodl soudních poplatcích a nákladech řízení před soudy obou stupňů. K námitkám žalovaného, kterými zpochybňoval výši investic do domu č. p. 426 uvedl, že zjištění soudu prvního stupně odpovídají provedenému dokazování, přičemž k jeho nově tvrzeným skutečnostem nepřihlédl, neboť je neshledal způsobilým odvolacím důvodem podle (dále „OSŘ“). Přisvědčil však námitce žalobkyně, že se do jejího vypořádacího podílu dvakrát nepříznivě promítla tatáž skutečnost, tedy dluh z úvěrové smlouvy zajištěný zástavním právem. Nejprve vypořádáním dluhu samotného a posléze v nižší obecné ceně nemovitostí. Konstatoval, že vypořádací podíl žalobkyně, který byl stanovený soudem prvního stupně, není v penězích vyjádřeným hodnotovým ekvivalentem poloviny toho, co bylo v rámci vypořádání přikázáno do vlastnictví žalovaného, což odporuje (dále „ “). K zachování rovnosti podílů je nezbytné vycházet z ceny nemovitostí v době vypořádání a z jejich stavu v době zániku společného jmění, ovšem bez váznoucího zástavního práva. Vycházel tak z obvyklé ceny nemovitostí nezatížených zástavním právem v částce 3.100.000,  Kč, stanovené znalcem Ing. J. L., přičemž žalovanému uložil, aby žalobkyni na vyrovnání podílů zaplatil částku 790.825,- Kč.

Proti  rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podle usnesení soudu prvního stupně z 11. 8. 2004, č. j. -24, bylo úkolem znalce Ing. J. L., aby určil toliko obecnou cenu vypořádávané ideální poloviny nemovitostí. Proto nebylo možné, aby znalec provedl ocenění celých nemovitostí, navíc bez ohledu na jejich stav „ke dni ocenění“, kdy byly zatížené zástavním právem. Jeho vyjádření, které v tomto směru během výslechu před soudem prvního stupně učinil a které je pouze spekulativním odhadem, nelze považovat za zjištění obecné ceny, jak k němu přistoupil odvolací soud. Podle dovolatele bylo rozhodnutí soudu prvního stupně v souladu s platnou judikaturou a žalobkyni nijak neznevýhodňovalo. V závěru dovolání žalovaný zpochybňuje skutkové zjištění o výši investic, které účastníci vynaložili na rekonstrukci domu; vytýká soudům obou stupňů, že zprávy společnosti, která rekonstrukci prováděla, byly rozporné, a i když žalovaný na nesrovnalosti poukazoval, nebylo dokazování doplněno. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se skutkovým zjištěním a právním závěrem odvolacího soudu. Nesouhlasí se žalovaným, že určení ceny celých nezatížených nemovitostí znalcem bylo spekulativní a nesprávné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas řádně zastoupenou oprávněnou osobou - účastníkem řízení, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu  a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.

Dovolací soud však není oprávněn přezkoumat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu (takovým je i řízení o vypořádání společného jmění manželů). Propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustno zkoumat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje (R 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z citované judikatury pro daný případ vyplývá oddělené posuzování přípustnosti dovolání ve vztahu k jednotlivým výrokům rozsudku odvolacího soudu. Odvolací soud formuloval výrok rozsudku  jako měnící, rozsudek soudu prvního stupně změnil toliko ohledně  ceny ideální poloviny nemovitostí. Jinak rozhodl odvolací soud stejně jako soud prvního stupně, takže ve zbývající části je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem potvrzujícím. To platí o shodnému závěru soudů obou stupňů, že ze společného do odděleného majetku žalovaného (jeho ideální poloviny domu) byla investována částka 509.250,- Kč. Jestliže v  této části jde o rozsudek potvrzující a  přípustnost proti němu není  dána podle (rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozhodnutím ve věci samé), připadá v úvahu jen přípustnost podle . Ten stanoví, že dovolání  je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně,  jestliže dovolání není přípustné podle a dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí má pro právní stránce zásadní význam. Dovolání podle tohoto ustanovení je přípustné jen posouzení otázek právních. Dovolacím důvodem, že skutkové zjištění nemá v podstatné části  oporu v provedením dokazování, nemůže být přípustnost podle tohoto ustanovení založena ( ). To platí v daném případě ohledně námitky žalovaného, že v podstatné části nemá oporu v provedeném dokazování zjištěná výše investic do domu, resp. jejich polovina vynaložená na jeho výlučný spoluvlastnický podíl. Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení.

Námitkám žalovaného směřujícím proti způsobu určení obvyklé ceny spoluvlastnického podílu k nemovitostem pro účely stanovení  vypořádacího podílu nelze přisvědčit. Odvolací soud nepochybil, když ji odvodil z (celkové) obecné ceny nemovitostí, tj. ceny  obvyklé v daném místě a v době rozhodování (srovnej   rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 1. 2001, sp. zn. , publikovaný pod C 45 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaný nakladatelstvím C. H. Beck – dále „Soubor“). Žalovaný již ve svém výlučném vlastnictví ideální polovinu nemovitostí má, a tím, že zaniklé společné jmění k druhé ideální polovině těchto nemovitostí se vypořádává tak, že je mu přikázána do výlučného vlastnictví i tato druhá ideální polovina nemovitostí, stává vlastníkem nemovitostí celých, neboli dosud trvající podílové spoluvlastnictví k nemovitostem zaniká. Tato obvyklá cena 3.100.000,- Kč byla zjištěna ze znaleckého posudku Ing. J. L. doplněného znalcem  ústně při jednání soudu prvního stupně, přičemž znalec přihlížel k místním podmínkám, ke konstrukci a vybavení domu (i vedlejších staveb) a poptávce a nabídce v daném čase (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 1. 2001, sp. zn. , publikovaný pod C 110  Souboru).

Neobstojí ani výtka žalovaného, že odvolací soud měl při vypořádání spoluvlastnického podílu k nemovitostem přihlížet k zástavnímu právu, kterými jsou nemovitosti zatíženy pro pohledávku ze společného dluhu. Jak vyplývá z , zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro  případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude  splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžením zástavy. Zástavní právo k nemovitostem bylo zřízeno k zajištění pohledávky věřitele, vzniklé poskytnutím úvěru oběma manželům. Jestliže je dluh z úvěru při vypořádání společného jmění manželů přikázán k zaplacení jednomu z manželů, kterému druhý manžel polovinou na zaplacení tohoto dluhu přispívá, pak ve vztahu mezi účastníky jako vypořádávajícími se manžely z toho plyne, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem již jen z dluhu jednoho z manželů (byť tímto jejich vypořádáním se na postavení manželů jako společných dlužníků ve vztahu k věřiteli ničeho nemění). Zatížení nemovitostí zástavním právem zajišťujícího pohledávku z dluhu jednoho manžela se proto nemůže projevit při vypořádání  spoluvlastnického podílu k nemovitostem. Tomu nasvědčuje  i úvaha, že vypořádáním se žalovaný stává vlastníkem celých nemovitostí a v případě jejich prodeje by z kupní ceny (obvyklé ceny nemovitostí) uhradil (svůj) dluh, jemuž odpovídá pohledávka zajištěná zástavním právem.

Z uvedeného vyplývá, že  rozsudek odvolacího soudu je správný a dovolání bylo proto zamítnuto ( ).

Žalobkyně byla v dovolacím řízení úspěšná a přísluší jí proto náhrada nákladů, které jí v tomto řízení vznikly. Ty jsou dány odměnou advokátky za vyjádření k dovolání podané podle , , a 3, , a , ve znění před novelou vyhl. č. , ve výši 23.475,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle vyhl. č. , ve znění před novelou vyhl. č. , a činí celkem 23.550,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a .

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 7. ledna 2008

JUDr. Marie  R e z k o v á , v. r.

předsedkyně senátu