Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

128 C 6/2021

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky částka,

úroku z prodlení ve výši částka,

úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum,

úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,

úroku ve výši částka a

úroku ve výši 97,59 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka,

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky [částka], úroku z prodlení ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši [částka] a úroku ve výši 97,59 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo v níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splácet ve 36 měsíčních splátkách po částka spolu s úrokem v efektivní sazbě 155,55 % ročně počínaje únorem 2016. Sjednána byla i smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z dlužné částky pro případ prodlení se zaplacením po zesplatnění úvěru, kterou žalobkyně uplatňuje toliko ve výši 0,1 % denně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zejména tak, že si vyžádala doklady o příjmech žalovaného (pracovní smlouvu a výpisy z bankovního účtu); opatřila výpisy z databází NRKI, příjmení a insolvenčního rejstříku a kopii občanského průkazu žalovaného; provedla hodnocení klienta a vyžádala si prohlášení žalovaného. Poskytnutý úvěr žalovaný včas a řádně nesplácel, a proto došlo v souladu se smlouvou ke dni datum k jeho zesplatnění. Dosud žalovaný žalobkyni zaplatil ve splátkách celkem částka. Nyní se žalobkyně domáhá jistiny úvěru ve výši částka (zahrnuje i úrok, který ke dni zesplatnění přirostl k jistině), smluvní pokuty za prodlení po zesplatnění ve výši částka a kapitalizovaného úroku ve výši 97,59 % ročně z jednotlivých dílčích dlužných částek po částečných plněních žalovaného za období od datum do datum ve výši částka a úroku ve výši 97,59 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka. Dále žádá kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jednotlivých dílčích dlužných částek po částečných plněních žalovaného za období od datum do datum ve výši částka a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud věc v souladu s  , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), projednal v nepřítomnosti žalovaného, neboť byl řádně předvolán a nedostavil se, aniž by současně požádal o odročení (pouze se omluvil).

4. Soud zjistil následující skutečnosti.

5. Dne datum žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o revolvingovém úvěru číslo. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, zatímco žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši sazby 155,55 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po částka. Ve smluvních ujednáních (která žalovaný rovněž podepsal dne datum) byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z dlužné částky pro případ prodlení se zaplacením po zesplatnění úvěru. K zesplatnění celé jistiny úvěru, včetně do té doby přirostlých úroků dojde podle smluvních ujednání automaticky při prodlení delším než 60 dnů se zaplacením splátky. Ze splátkového kalendáře plyne, že první splátka byla splatná dne datum a poslední dne datum. Oznámením ze dne datum doručeným žalovanému dne datum (viz dodejka) žalobkyně žalovanému sdělila, že úvěr schválila.

6. Před podpisem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně si vyžádala výplatní pásky žalovaného za říjen a listopad 2015, dle kterých měl čistou mzdu vždy částka, a pracovní smlouvu žalovaného, včetně dodatku číslo podle které byl zaměstnán na dobu určitou do datum, resp. po prodloužení dodatkem číslo do datum. Žalobkyně si též od žalovaného vyžádala výpisy z běžného účtu za listopad a prosinec 2015, které potvrzují příchozí mzdu (výdaje ani jiné příjmy zde nejsou uvedeny). Žalovaný rovněž předložil svůj občanský průkaz a vyplnil a podepsal hodnocení klienta. V něm o svých výdajích uvedl, že na sebe vynakládá částka, nemá děti, na nájemné a inkaso, dopravu a ostatní výdaje vynakládá částka měsíčně a splácí další úvěr u žalobkyně splátkami po částka měsíčně. Dále prohlásil, že je svobodný a bydlí u rodičů. Žalobkyně konečně žalovaného prověřila v databázi příjmení, kde žalovaný neměl záznam (viz výpis ze příjmení) a nebankovním registru klientských informací (NRKI), podle kterého měl žalovaný skóre 235 (viz výpis z NRKI).

7. Doklad o vyplacení úvěru prokazuje, že žalobkyně dne datum vyplatila částka na účet žalovaného (viz výpisy z účtu, na nichž je stejné číslo účtu a jméno žalovaného).

8. Podle karty klienta žalovaný zaplatil žalobkyni na úvěr celkem částka, sám naposledy dne datum, poté za něj splácel insolvenční správce až od dubna 2018 do května 2020. Výzvou ze dne datum žalobkyně upozorňovala žalovaného, že je v prodlení se splátkami a na možnost zesplatnění úvěru. Oznámením ze dne datum žalovanému sdělila, že došlo k okamžitému zesplatnění dle smlouvy o úvěru.

9. Předžalobní výzvou odeslanou dne datum (viz poštovní podací arch) žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru.

10. Soud neprovedl důkaz vyjádřením znalce k efektivní úrokové sazbě, neboť rozdíly mezi úrokovou a efektivní úrokovou sazbou nejsou relevantní pro projednávanou věc.

11. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2016“), dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení až 124 a , i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti.

16. Podle , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle a násl. . Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, neboť žalovaný byl spotřebitel (byl fyzickou osobou, která jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010). Žalobkyně pak byla věřitelkou podle zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, neboť poskytla spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud proto vedle aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010. Na věc je také třeba v souladu s přechodným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016 použít i až a tohoto zákona, neboť žalovaný se dostal do prodlení poté, co nabyl účinnosti (tj. po dni datum).

18. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010 plyne povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti citované ustanovení sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní ( ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz z poslední doby např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , který absolutní neplatnost smlouvy dovozuje i pro úpravu účinnou předtím, než byl tento následek výslovně zakotven v  větě poslední zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010).

19. Judikatura Nejvyššího soudu k obsahu povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je ustálená a dospěla k závěru, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“ (zvýraznění doplněno soudem).

20. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a to zejména výdaje a příjmy žalovaného. U výdajů žalobkyně toliko nekriticky vyšla z údajů, které žalovaný uvedl v prohlášení (snad jen s výjimkou výše splátek druhého úvěru u žalobkyně). Neměla tedy jakkoliv objektivně doloženo, že žalovaný na nájemné, inkaso, dopravu atd. platí jen částka (např. inkasem, vyúčtováním energií, výpisy z účtu atp.), nebo že skutečně bydlí u rodičů (např. alespoň jejich čestným prohlášením). Příjmy žalovaného si sice žalobkyně prověřila výplatními páskami, výpisy z účtu a pracovní smlouvou s dodatkem, avšak vůbec nepřihlédla k tomu, že žalovaný měl pracovní smlouvu sjednánu na dobu určitou do datum. Splátky úvěru přitom měly běžet až do ledna 2019 včetně. Že tato skutečnost byla pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného zásadní, se posléze i ukázalo, neboť po skončení pracovního poměru již žalovaný sám nic na úvěr nezaplatil (splácel za něj teprve po nějaké době až insolvenční správce, což jen potvrzuje, že se žalovaný po skončení pracovního poměru dostal do finančních problémů).

21. Soud na jednání žalobkyni poučil ve smyslu a 3 o tom, že nemá ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného její tvrzení za dostatečná a prokázaná, avšak žalobkyně žádná další tvrzení neuvedla a důkazy neoznačila. Své břemeno tvrzení a důkazní stran této skutečnosti tedy neunesla. Nelze tedy než uzavřít, že nedostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s  zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010.

22. Na základě nedostatečného posouzení, které žalobkyně provedla, nemohlo být zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 9 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010, včetně ujednání o úroku, smluvních pokutách a splatnosti.

23. Soud dále zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ( a násl. ). Žalobkyně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem částka, které představují bezdůvodné obohacení ( ) na straně žalovaného, jež byl žalovaný povinen žalobkyni vydat ( ). Žalovaný doposud vrátil jen částka, je tedy podle nadále povinen vydat částka.

24. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ). Žalobkyně předžalobní výzvou odeslanou dne datum vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Do dispozice žalovaného se dostala dne datum ( ), kdy nastala splatnost. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle a ve výši určené s tím, že žalobkyně se domáhala toliko úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně.

25. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o

26. Ve zbývající části, tj. co do částečně vrácené jistiny, smluvní pokuty a úroků (i těch, které by na základě neplatné smlouvy případně přirostly k jistině, neboť neplatnost stíhá smlouvu jako celek, včetně takového ujednání) a úroků z prodlení (za období, v němž žalovaný nebyl v prodlení, a dále v části ze základu, který převyšuje přiznanou dlužnou částku) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

27. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Žalovaný byl z procesního hlediska ve věci úspěšnější, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné takové náklady mu však nevznikly, žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.