Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 95/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 20. prosince 2007 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. G., zemřelého, proti pravomocnému rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 13. 12. 1952 sp. zn. , a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 13. 12. 1952 sp. zn. b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení tr. zákona ve znění , a v řízení předcházejícím v ustanoveních a tr. řádu ve znění v neprospěch obviněného J. G.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e .

Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný J. G., zemřelý, se podle § 226 písm. b) tr. ř.

z p r o š ť u j e o b ž a l o b y

bývalého vojenského prokurátora Nižší vojenské prokuratury v Brně z r. 1952, bez označení spisové značky, že

dne 31. 10. 1952 u svého útvaru v M. po nástupu vojenské základní služby odmítl převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou službu, odvolávaje se přitom na své náboženské přesvědčení S. J.,

v čemž obžaloba spatřovala trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle tr. zákona ve znění

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 13. 12. 1952 sp. zn. , byl obviněný J. G. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. zákona ve znění (dále jen trestního zákona z roku 1950). Za tento trestný čin byl obviněnému podle tr. zákona z roku 1950 uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení.

Uvedeného trestného činu se obviněný J. G. dopustil tím, že dne 31. 10. 1952 u svého útvaru v M. po nástupu základní vojenské služby odmítl převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou službu, a odvolával se při tom na svoje náboženské přesvědčení, že je členem náboženské společnosti S. J.

Proti tomuto rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného zemřelého J. G. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 150/1948 Sb.,y Československé republiky, a , o trestním řízení soudním, (dále jen tr. řádu z roku 1950) ve vztahu k ustanovení trestního zákona z roku 1950.

Poukázal na shora citovaná zákonná ustanovení, jimiž se při svém rozhodování v předmětné trestní věci bývalý Nižší vojenský soud v Brně důsledně neřídil. V případě trestného činu obviněného J. G. se totiž jednalo o čin směřující k uplatnění základního práva občana zaručeného mu ustanovením y Republiky Československé z roku 1948, a dále článkem 18 Všeobecné deklarace lidských práv, podle kterého má každý právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství, přičemž toto právo v sobě zahrnuje i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu, projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo bohoslužbou a zachováním obřadů.

Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 13. 12. 1952 sp. zn. byl v neprospěch obviněného zemřelého J. G. porušen zákon v ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 150/1948 Sb.,y Československé republiky, a tr. řádu z roku 1950 ve vztahu k ustanovení tr. zákona z roku 1950. Dále navrhl, aby podle tr. řádu byl rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 13. 12. 1952 sp. zn. zrušen včetně všech dalších rozhodnutí, která na něj obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením rozsudku, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle , případně podle tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud vzhledem k již provedené skartaci trestního spisu měl k dispozici kopii rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 13. 12. 1952 sp. zn. , jež byla podle originálu ověřena Vojenským ústředním archivem v Praze dne 1. 10. 2007. Proto i rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu ve vztahu k řízení, jež vydání rozsudku předcházelo, byl omezen touto písemností. Pro úplnost je třeba uvést, že v původním rozsudku je obviněný důsledně označován jako J. G.

Podle y Republiky Československé z roku 1948 se svoboda svědomí zaručuje.

Podle § 1 odst. 1 tr. řádu z roku 1950 účelem trestního řízení je upravit řízení v oboru trestního soudnictví tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona potrestáni.

Podle tr. zákona z roku 1950 se trestného činu vyhýbání služební povinnosti dopustil ten, kdo se úmyslně vyhnul plnění služební povinnosti nebo služebního úkonu tím, že padělalu, předstíral nemoc, použil jiného úskoku nebo se odvolával na své náboženské nebo jiné přesvědčení.

Z obsahu přezkoumávaného rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že důvodem odmítnutí převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou službu bylo u obviněného jeho náboženské přesvědčení. V průběhu trestního řízení však nebyla náležitě vyhodnocena konkrétní situace v době, kdy došlo k trestné činnosti obviněného, kdy přes obecně deklarovanou náboženskou svobodu nebyla současně zajištěna možnost tuto svobodu v případě konfliktu s danými občanskými povinnostmi realizovat. Stěžovatel právem poukazuje i na ústavní aspekty této trestní věci. Nebylo ani přiměřeně vzato v úvahu základní lidské právo obviněného vyplývající z Všeobecné deklarace lidských práv (d), tedy právo na svobodu svědomí, již nelze zaměňovat se svobodou víry, ani se svobodou náboženskou, zejména když motiv jednání pod imperativem svědomí je v případě odmítání vojenské služby nutno považovat za určující. S ohledem na výše uvedené a vzhledem k d, nelze jednání obviněného, spočívající v odmítnutí konání vojenských povinností považovat za trestný čin.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bývalý Nižší vojenský soud v Brně – PSP 47 v svém rozsudku ze dne 13. 12. 1952 sp. zn. pochybil, pokud uznal obviněného vinným výše uvedeným trestným činem.

Nejvyšší soud rovněž poukazuje na právní názor a závěry nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. , a navazující rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. , v jiné obdobné trestní věci, že „pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení, a toto jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval i tehdejšíu 9. května z roku 1948 (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. Ačkoliv tato deklarovala v článku 15 odst. 1 svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezovala již v odstavci 2 citovaného článku, podle něhož víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Deklarovanou svobodu svědomí negovala ale i v článku 34 odst. 2 tak, že stanovila každému občanu povinnost konat vojenskou službu, navíc v době, kdy tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu vojenské základní služby pro případy, že by její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes platných norem, především článku 15d, nelze považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby v roce 1953 za trestný čin“.

Z konfrontace napadeného rozhodnutí s výše uvedenými právními názory a závěry Ústavního soudu a Nejvyššího soudu je zřejmé, že bývalý Nižší vojenský soud v Brně svým rozsudkem sp. zn. v neprospěch obviněného zemřelého J. G. porušil zákon v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona z roku 1950, a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 tr. řádu z roku 1950. Tento závěr učinil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu Brno- PSP 47 ze dne ze dne 13. 12. 1952 sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí, která na tento rozsudek obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vzhledem k výše citovaným právním názorům, které v totožných trestních kauzách zaujal Ústavní soud i Nejvyšší soud, že totiž odmítnutí vojenské služby, jejíž výkon by byl v rozporu se svědomím obviněného a v rozporu s realizací jeho náboženské a osobní svobody, nenese znaky protiprávnosti, mohl Nejvyšší soud v této trestní věci podle § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodnout sám, když v dalším řízení není nutné provádět další dokazování a Nejvyšší soud mohl vycházet ze skutkového stavu v původní trestní věci, který byl jinak správně zjištěn. Rozhodl tak o obžalobě, která byla na obviněného podána vojenským prokurátorem bývalé Nižší vojenské obvodové prokuratury v Brně, pro skutek spočívající v tom, že obviněný zemřelý J. G. dne 31. 10. 1952 u svého útvaru v M. po nástupu vojenské základní služby odmítl převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou službu, odvolávaje se přitom na své náboženské přesvědčení S. J., právně kvalifikovaný jako trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona z roku 1950, když obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby zprostil, neboť skutek není trestným činem.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. prosince 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á