Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2714/2007

U S N E S E N Í

II. Dovolání prvního žalobce proti výrokům rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. října 2005, č.j. -977, označeným jako II.

až IV. a VI. se odmítá; ve zbývající části se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

První žalobce F. K. a právní předchůdci druhého až sedmého žalobce J. T., J. P.n a O. B. podali jako spoluautoři přihlášku zlepšovacího návrhu s názvem „Návrh nového zařízení a technologického postupu na výrobu ostří nožů žací lišty“ u právního předchůdce žalované. Přihláška byla zaregistrována pod č. 290b/82. Současně přihlásili k ochraně vynález s názvem „Rychloupínací zařízení pro obrábění nožů žací lišty“, který byl na Úřadu pro vynálezy a objevy v P. zapsán do seznamu přihlášek vynálezů pod č. 6334-82 a na vynález bylo uděleno autorské osvědčení č. AO 231845 s právem přednosti od 31.8.1982. Doba počátku využívání zlepšovacího návrhu a vynálezu byla vymezena od 1. dubna 1984, kdy byl zlepšovací návrh využíván u žalované v provozovně ve věznici V. při výrobě rýhovacích nožů kos, které se do této doby u žalované nevyráběly. První rok užívání zlepšovacího návrhu ZN č. 290b/82 a vynálezu AO 231845 skončil 31.3.1985. Při výpočtu odměny nebylo možno vycházet z předchozího stavu před zavedením zlepšovacího návrhu. Jeho spoluautoři také nebyli nikdy u žalované zaměstnáni. Za využití zlepšovacího návrhu zaplatil právní předchůdce žalované dne 5.6.1986 každému ze spoluautorů 5.326,- Kč, tj. celkem 21.304,- Kč. Žalobci s výší odměny nesouhlasili, obrátili se proto na soud a žádali pro každého zlepšovatele zaplacení odměny za tříleté využívání zlepšovacího návrhu (po připuštění změny návrhu soudem) v konečné výši 54.667,- Kč s příslušenstvím a odměny za pětileté využívání vynálezu ve výši 127.390,- Kč s příslušenstvím.

Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 16. prosince 1994, č.j. -425, pravomocně přiznal každému ze spoluautorů odměnu ve výši 6.065,- Kč, tj. celkem 24.260,- Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobu zamítl. V části, ve které byla žaloba zamítnuta byla věc zrušena usnesením odvolacího soudu ze dne 16. října 1995, č.j.

-441. O žalobě rozhodl soud prvního stupně opětovně rozsudkem ze dne 13. února 1996, č.j. -483, a znovu ji zamítl. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 1997, č.j. -510, byl rozsudek zrušen

a věc vrácena k dalšímu řízení s pokynem, aby revizním znaleckým posudkem byly odstraněny rozpory závěrů předchozích znaleckých posudků.

V průběhu řízení zemřeli žalobci J. T. a O. B. Do řízení vstoupili jako právní nástupci jejich dědici. M. T. (právní nástupce J. T.) vzal podáním ze dne 11. ledna 2005 žalobu zpět. Právním nástupcem původního žalovaného A., k. p. J., se stala obchodní společnost S. G. a.s.

Po doplnění řízení Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 9. března 2005, č.j.

-919, výroky I. a II. zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobcům F. K. a J. P., každému částku 54.667,- Kč s příslušenstvím a částku 127.390,- Kč s příslušenstvím, výroky III. a IV. zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobcům K. B., K. B. a P. B., každému z nich jednu třetinu z částky 54.667,- Kč s příslušenstvím a z částky 127.390,- Kč s příslušenstvím, výrokem V. zastavil řízení vůči žalobci M. T. a výroky VI. a VII. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů státu.

Soud vyšel ze zjištění, že spoluautoři předmětného zlepšovacího návrhu

a vynálezu mají v souladu se o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech (dále jen „“) a s vyhláškou

č. o odměňování objevů, vynálezů zlepšovacích návrhů a průmyslových vzorů (dále jen „“) ve znění platném ke dni 1.4.1984 proti žalované právo

na odměnu za jejich využití, jejíž výše závisí na společenském prospěchu, kterého tak bylo dosaženo v národním hospodářství, nikoliv tedy jen na prospěchu u využívající organizace (§ 4 vyhlášky). Za účelem zjištění způsobu výpočtu výše odměny soud v průběhu řízení provedl důkaz znaleckými posudky V. K., promovaného právníka, M. M. a posléze podle pokynu odvolacího soudu ustanovil k vypracování revizního znaleckého posudku znalecký ústav – Patentovou a známkovou kancelář P. P., a.s. Z revizního znaleckého posudku vyplynulo, že spoluautorům lze přiznat pouze právo na odměnu za využití předmětu vynálezu, které v sobě ze zákona zahrnuje i právo na odměnu za využití předmětu zlepšovacího návrhu ve smyslu § 63 odst. 4 a § 73 zákona. Ocenění společenského prospěchu pak přichází v úvahu pouze postupem podle § 7 odst. 2 vyhlášky, tj. ekonomickým rozborem, na základě kterého byla stanovena výsledná autorská odměna částkou 43.984,81 Kč. Do této částky bylo nutno započíst částky, které spoluautoři vynálezu a shodného zlepšovacího návrhu již obdrželi, a to nejen od žalované, ale i od jiných využivatelů, a to od doby, kdy bylo kladně rozhodnuto o přihlášce vynálezu, tj. od 5.10.1984. Spoluautoři prokazatelně obdrželi od žalované před podáním žaloby každý 5.326,- Kč, tj. celkem 21.304 Kč. Dále prokazatelně obdrželi od žalované každý 6.065,- Kč, tj. celkem 24.260,- Kč s příslušenstvím na základě rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 16.12.1994. Celkem získali 45.564,- Kč, tj. víc než jim podle revizního znaleckého posudku náleží.

Krajský soud v Hradci Králové poté rozsudkem ze dne 7. října 2005, č.j.

-977, ve znění opravného usnesení ze dne 7. října 2005, č.j.

-987, výrokem I. vyslovil, že soudkyně Okresního soudu v Jičíně J. V. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci, výrokem II. nepřipustil změnu žaloby, učiněnou podáním odvolatelů z 8.7.2005, výrokem III. odmítl odvolání žalobců proti výrokům rozsudku okresního soudu označeným III. a IV., výrokem IV. potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích označených I., II., VI. a VII., výrokem V. nepřipustil přistoupení S. K. do řízení a výrokem VI. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Konstatoval, že soud prvního stupně posoudil věc správně podle zákona

č. , o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech, ve znění účinném do 31.12.1988 (kdy došlo k jeho změně ). Aplikace tohoto právního předpisu vyplynula z ustanovení zákona

č. Na posuzování nároku žalobců se vztahuje ,

o odměňování objevů vynálezů, zlepšovacích návrhů a průmyslových vzorů, která byla účinná do 30.6.1986 (kdy byla zrušena ). Vyslovil, že okresní soud nijak nepochybil při hodnocení důkazu podaného v podobě revizního znaleckého posudku (jehož vypracování mu bylo uloženo kasačním usnesením odvolacího soudu). Připomněl, že důkaz znaleckým posudkem se od jiných důkazních prostředků liší potud, že hodnocení nepodléhají znalecké závěry ve smyslu jejich odborné správnosti; soud posuzuje přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu provedeného soudem prvního stupně v podobě znaleckého posudku všem těmto kritériím vyhovuje. Závěry zmíněného posudku odpovídají zadání znaleckého úkolu, znalecký nález je logicky odůvodněn a je rovněž v souladu s ostatními provedenými důkazy, zejména s předchozím znaleckým posudkem, k jehož revizi byl nařízen. K námitce žalobců týkající se posuzování společenského prospěchu uvedl, že nelze souhlasit s tvrzením, že v důsledku zlepšovateli (vynálezci) navržených řešení došlo ke společenskému prospěchu i u spotřebitelů. Jestliže by spotřebitel získal prospěch používáním výrobku, ve kterém byly namontovány nože vyrobené na zařízení navrženém žalobci, pak nelze pro neexistenci příčinné souvislosti přihlížet k ekonomickým výsledkům, které tento spotřebitel získal používáním konečného výrobku. Předmětem jak vynálezu, tak i zlepšovacího návrhu byl způsob výroby nožů žací lišty, nikoliv tento nůž sám. Proto nelze při zjišťování společenského prospěchu vycházet i z prospěchu konečných uživatelů nožů žací lišty.

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl doručen prvnímu žalobci dne 5. listopadu 2005, avšak právní moci nabyl až dne 11. dubna 2007.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalobce dne 21. prosince 2005 včasné dovolání (doplněné podáním jeho zástupce ze dne 26. dubna 2006), které výslovně směřuje proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu a současně proti výrokům I. II. III. IV. VI. a VII. rozsudku soudu prvního stupně. Dovolatel se domnívá, že oba rozsudky jsou postiženy vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí

ve věci ( - dále jen „“), že spočívají na nesprávném právním posouzení věci ( ) a že vycházejí ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (241a odst. 3 ).

Dovolání uvádí skutečnosti, které jsou podle dovolatele rozhodné pro správné posouzení věci. Podrobně je tak popsán způsob zjištění společenského prospěchu z využití vynálezu a zlepšovacího návrhu v A. J. (právního předchůdce žalované), zjištění společenského prospěchu na l kus nože u spotřebitelů, určení podílu vynálezu a zlepšovacího návrhu na zjištěném společenském prospěchu a určení autorské odměny za využívání zlepšovacího návrhu č. 290b/1982 pro každého vynálezce ve výši 73.619,- Kč a za využívání vynálezu č. 231845 pro každého z vynálezců ve výši 180.531,- Kč. Dovolání proto poukazuje na nedodržení příslušných ustanovení a ze strany soudů a soudních znalců. Dovolatel proto navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno případné vyjádření.

Při posuzování dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení části první Čl. II. bodu 2 a 3 , jímž byl změněn , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle (dále opět již jen „“) ve znění účinném do 31. března 2005.

Především je třeba poukázat na skutečnost, že (jak již bylo uvedeno) první žalobce „dovoláním“ výslovně napadl i konkrétně označené výroky rozsudku soudu prvního stupně.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to připouští. K možnému přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně tak není vyhrazen tento mimořádný opravný prostředek (ale v zákonem stanovených případech odvolání). proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání „dovolání“, směřuje-li přesto proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

Jestliže tedy první žalobce v označené věci napadl „dovoláním“ též rozhodnutí soudu prvního stupně, pominul tak uvedenou podmínku dovolacího řízení. Za tohoto stavu nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.

Obdobně je třeba hodnotit procesní situaci, pokud dovolání výslovně napadá

i výrok I. rozsudku krajského soudu, jímž bylo rozhodnuto, že soudkyně Okresního soudu v Jičíně J. V. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci.

O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě ( věta první ). Jak bylo uvedeno, dovoláním lze ve smyslu ustanovení napadnout pouze pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to připouští.

Pojem „nadřízený soud“, je-li použit k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoliv

ze vztahů instančních (obdobně srovnej rozhodnutí uveřejněné pod č. 48/96 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhoduje-li tudíž krajský soud o vyloučení soudce okresního soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu. Skutečnost, že tento nadřízený soud je shodou okolností i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, zde není rozhodná (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn.

, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2001,

pod číslem 129). Ani funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí nadřízeného soudu neupravuje.

Proto nezbylo, než řízení o „dovolání“ (směřujícímu proti rozhodnutí soudu prvního stupně a proti výroku rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pokud rozhodoval jako soud nadřízený), které trpí touto vadou, podle ustanovení zastavit. Ač – jak již bylo uvedeno – není procesním předpisem upravena funkční příslušnost k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, ani proti rozhodnutí nadřízeného soudu, o zastavení tohoto „dovolacího“ řízení rozhodl Nejvyšší soud ČR, neboť je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, který je jinak nadán pravomocí k rozhodování o dovolání proti rozhodnutím odvolacích soudů (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2001, sp.zn. ).

Pokud první žalobce dovoláním napadl rozsudek odvolacího soudu ve výrocích II. až VI., pak dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou zastoupenou advokátem ( ), stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením a je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání s diferencovaným závěrem.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to připouští.

Dovolání je podle ustanovení přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností a dovolací soud dospěje

k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

V označené věci není dovolání přípustné podle ustanovení a b) , když především rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Rozsudku soudu prvního stupně pak sice předcházely jiné

a odvolacím soudem později zrušené rozsudky téhož soudu, avšak vesměs jimi byla žaloba též zamítnuta (resp. zrušení se týkalo výroku, jímž byla žaloba zamítnuta).

Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle , je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Kdy tomu tak je, se příkladmo uvádí

v ustanovení Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Podstatné současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.

Protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem ( věta první ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen

z hlediska námitek obsažených v dovolání. To v souzené věci výslovně zmiňuje dovolací důvody podle ustanovení a b) a odst. 3 Proto je nutno připomenout, že podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení a b) nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle a b) , může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů ( a 3 ), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle , lze napadnout jen z důvodu vad řízení

a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a)

a b) To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení může být založena jedině v případě, že

v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení

Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení , není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významné (jak je tomu i v souzené věci). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením

ve spojení s je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. důvod podle (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. ). Neuplatní se proto ani dovolací důvod podle ustanovení , pokud je užit.

Dovolací důvod podle ustanovení je třeba vztáhnout na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Jde především o zjištění omylu soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O tento případ však v souzené věci nejde.

Jak vyplývá z obsahu spisu (a jak bylo již konstatováno), odvolací soud věc posoudil podle , o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích

a průmyslových vzorech, ve znění účinném do 31.12.1988 (kdy došlo k jeho změně ) a podle , o odměňování objevů vynálezů, zlepšovacích návrhů a průmyslových vzorů, která byla účinná do 30.6.1986 (kdy byla zrušena ). Při svém rozhodování vycházel především z výsledků znaleckého dokazování. Dovolání je pak zbudováno především

na prezentování skutkových okolností případu, čímž akcentuje především dovolací důvod podle ustanovení (případně též podle ustanovení téhož zákona). Výtky dovolání tak nejsou významné pro posouzení napadeného rozsudku ve výroku ve věci samé (výrok IV.) jako rozhodnutí po právní stránce zásadného významu, jak to má na mysli ustanovení

a odst. 3 , proti němuž by z tohoto důvodu bylo dovolání přípustné ( ).

Dovolání dále směřuje proti výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu, kterými byla nepřipuštěna změna žaloby a bylo též odmítnuto odvolání proti výrokům rozsudku soudu prvního stupně označeným III. a VI. Úprava předpokladů přípustnosti dovolání obsažená v ustanoveních až však na rozhodnutí tohoto charakteru nedopadá. S přihlédnutím k ustanovení je proto třeba konstatovat, že ani proti těmto výrokům není dovolání přípustné.

Protože tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání pokud směřuje proti výrokům II. až IV. a proti souvisejícímu výroku VI. rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ), dovolání, jako nepřípustné v této části odmítl ( ve spojení s téhož zákona).

Výrokem V. napadeného rozhodnutí odvolacího soudu bylo rozhodnuto

o nepřipuštění S. K. do řízení. Dovolání proti tomuto výroku je přípustné podle ustanovení Podané dovolání však neobsahuje takové výtky, které by správnost tohoto rozhodnutí zpochybnily. S ohledem na vázanost dovolacího soudu podaným dovoláním proto bylo dovolání v této části zamítnuto

( ).

Dovolací soud rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , a , když dovolání prvního žalobce bylo odmítnuto (resp. zčásti zamítnuto), avšak ostatním účastníkům v něm žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. prosince 2007

JUDr. Pavel   Pavlík, v.r.

předseda senátu