Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Odo 1193/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. listopadu 2004, čj. -130, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 25. ledna 2005, č.j. -142, uložil žalované zaplatit žalobci 1.200.000,- Kč spolu s 11 % úrokem z prodlení od 22. 9. 1999 do zaplacení ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem I.) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci a státu náklady řízení (výroky pod body II. a III.).

K odvolání žalované Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne

11. ledna 2006, č.j. -174, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (ve spojení s doplňujícím usnesením) ve výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení (výrok pod bodem I.) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení (výrok pod bodem II.).

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalovaná převzala dne 19. 9. 1999 od žalobce k úschově do trezoru umístěného v kanceláři asistentů firmy AZ A. s.r.o. (v níž je žalobkyně jednatelkou) a firmy A. CZ, a.s. na adrese P. 8, P. 16 (v níž je žalobkyně členkou představenstva) finanční hotovost 2.000.000,- Kč s tím, že peníze budou vyzvednuty nejpozději do 21. 9. 1999. O tom bylo sepsáno písemné prohlášení, které žalovaná podepsala. Následně došlo ke ztrátě peněz z trezoru. Žalovaná žalobci poskytla na splnění závazku 200.000,- Kč a 600.000,- Kč. Oba soudy uzavřely, že žalobce prokázal předání peněz do úschovy žalované písemným prohlášením a výpovědí svědka P. D. (který byl přítomen jednání účastníků) a svědka J. S. (který z bezpečnostních důvodů zpovzdálí sledoval schůzku žalobce s žalovanou). Podle obou soudů se žalované nepodařilo zpochybnit pravost svého podpisu na písemném prohlášení, neboť z posudku znalce z oboru grafologie PhDr. M. N. vyplynulo, že sporný podpis „K.“ na prohlášení ze dne 19. 9. 1999 je s větší pravděpodobností pravým podpisem žalované a ani dřívější odborná expertíza vyhotovená dne 21. 3. 2003 Kriminalistickým ústavem v P. pro účely šetření podezření vůči žalobci ze spáchání trestného činu podvodu (i když obsahovala závěr, že sporný podpis není pravým podpisem žalované) nevyloučila možnost, že by se mohlo jednat o úmyslné komolení vlastního podpisu žalované. Oba soudy též dovodily, že smlouva  byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou jako fyzickou osobou (za společnost A., a.s. sama žalovaná jednat nemohla a že by jednala za firmu AZ A., s.r.o., ani netvrdila) a že tudíž žalovaná prohlášení ze dne 19. 9. 1999 podepsala jako fyzická osoba a nikoliv jako osoba jednající za firmu.

Po právní stránce soudy obou stupňů věc posoudily jako nárok z nepravidelné smlouvy schovací, na níž se vztahuje režim § 51 obč. zák. Uzavřely, že žalobce předal žalované do úschovy 2.000.000,- Kč a žalovaná neprokázala, že by mu částku složenou do úschovy vydala.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a odst. 3 Jako dovolací důvody ohlásila, nesprávné právní posouzení věci ( ) a dále, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Namítala, že se soudy nevypořádaly „s absencí jakéhokoliv přímého důkazu ohledně předmětu dokazování tedy ohledně údajného převzetí částky 2.000.000,- Kč a její údajné nevrácení žalobci“. Zpochybňovala, že by předání této částky mohlo být prokázáno jejím podpisem na prohlášení ze dne 19. 9. 1999 a výpovědí svědků J. S. a P. D. Poukazovala na nestandardní formu a formulaci prohlášení, jež postrádá též podpis žalobce

a podpis svědka. Nesouhlasila se závěry znalce PhDr. M. N. a poukazovala na to, že jde jen o pravděpodobné závěry o pravosti jejího podpisu. Zpochybňovala důkazní hodnotu výpovědi svědka J. S., který předání peněz nebyl přítomen, i důkazní hodnotu výpovědi svědka P. D., jemuž peníze nebyly ukázány. Vytýkala soudům obou stupňů, že překročily rámec volného hodnocení důkazů, pokud z provedených důkazů dovodily uzavření smlouvy a předání částky 2.000.000,- Kč její osobě. Namítala též, že prohlášení ze dne 19. 9. 1999 nelze pokládat za smlouvu podle § 51 obč. zák., neboť písemně uzavřená smlouva by musela být podepsána i žalobcem; jinak by byla absolutně neplatná podle § 40 odst. 3 obč. zák. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání namítal, že žalovaná netvrdí, v čem by mělo mít napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 11. ledna 2006, tedy po 1. dubnu, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (srov. čl. II., bod 2. a 3. přechodných ustanovení ), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c) Zbývá dodat, že vady podle a ani vady uvedené v , a b) a přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání ( ).

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

V projednávané věci – vzhledem k obsahu dovolání ( ) – uplatnila dovolatelka dovolací důvod podle (jímž brojila proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění pro závěry o existenci smlouvy a o předání peněz žalobcem žalované). Dovolatelka však opomenula, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Povahu výtky nesprávného právního posouzení věci nesplňuje ani námitka, že prohlášení ze dne 19. 9. 1999 neobsahuje podpis žalobce, když uvedené prohlášení není smlouvou a bylo vzato v úvahu jen jako doklad o převzetí peněz žalovanou od žalobce.

Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalované podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalovanou, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 3.750,- Kč (, . ve spojení s , ve spojení s a , ve znění do 31. srpna 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění do 31. srpna 2006).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 20. prosince 2007

JUDr. Miroslav  Ferák, v. r.

předseda senátu