Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4341/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobců a) A. B.,  a b) E. B., zastoupených advokátem, proti žalovanému J. M.,  zastoupenému advokátkou , o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu

v Olomouci ze dne 31. července 2007, č.j. -228, takto:

I.   Dovolání žalovaného proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu se zamítá; ve zbývající části se odmítá.

II.  Žalovaný je povinen zaplatit na náhradu nákladů řízení každého z žalobců částku  9.282,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, a to jejich zástupci.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. března 2003, č.j. -102, zamítl návrh, aby žalovaný byl uznán povinným prostřednictvím regionálního měsíčníku \"Z. noviny pro K. a okolí\" formou placené inzerce uveřejnit sdělení: \"Dne 20. října 2001 jsem umístil v předzahrádce svého domu v K. text o manželech A. a E. B. a tento text jsem tam ponechal nejméně pět dnů. Za své jednání se manželům B. omlouvám\". Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. května 2004, č.j. -115,  tento rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě

v plném rozsahu vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud se  neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci neprokázali existenci neoprávněného jednání žalovaného, byť sice z podání žalobců vyplývaly určité stylistické rozpaky s vymezením žalovaného skutku. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přestupku, pokud umístil v předzahrádce svého domu v K. text o manželech A. a E. B. a tento text  tam ponechal nejméně pět dnů.

Rozsudek odvolacího soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR

ze dne 31. května 2005, sp. zn. , a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud odvolacímu soudu vytkl, že porušil zásadu dvojinstančnosti soudního řízení. Současně poukázal na to, že ve smyslu ustanovení

je třeba důsledně respektovat i časové vymezení skutku přestupkovou komisí.

Poté, co žalobci v rámci změny žaloby vymezili časové určení skutku tak, že k němu došlo „v noci ze dne 20. října 2001 na 21. října 2001“, odvolací soud  usnesením ze dne 13. prosince 2005, č.j. -146, změnu žaloby připustil,  rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Brně pak rozsudkem ze dne 11. května 2006, č.j. - 176, žalobu opět zamítl s odůvodněním, že nově vymezený skutek není totožný se skutkem, pro který byl žalovaný shledán vinným ze spáchání přestupku. K odvolání žalobců byl rozsudek soudu prvního stupně opět zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. listopadu 2006, č.j. -187, s tím, že nebyl dodržen závazný právní názor odvolacího soudu. Odvolací soud současně ve smyslu ustanovení nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce. Soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 7. března 2007, č.j. -2006, uložil žalovanému do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí, uveřejnit prostřednictvím regionálního měsíčníku „Z.  noviny pro K. a okolí“ formou placené inzerce sdělení:

„V noci ze dne 20. října na den 21. října 2001 jsem umístil v předzahrádce svého domu  v K. urážlivý text o manželech A. a E. B. a tento text jsem tam ponechal nejméně 5 dnů. Za své jednání se manželům B. omlouvám“. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

O odvolání žalovaného rozhodl Vrchní soud v Olomouci poté rozsudkem ze dne 31. července 2007, č.j. -228, kterým rozsudek soudu prvního stupně

ve výroku ve věci samé potvrdil, zatímco ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel především ze zjištění, že žalovaný se dopustil protiprávního zásahu do osobnostních práv žalobců tím, že v noci ze dne 20. na 21. října 2001 umístil v předzahrádce svého domu  v K. urážlivý text o žalobcích a ponechal jej tam nejméně pět dní. S ohledem na vulgární a hanlivý obsah uveřejněného textu šlo o zásah proti cti a důstojnosti žalobců, žalovaný text zpřístupnil předem neomezenému a nekontrolovatelnému okruhu kolemjdoucích. Proto je omluva realizovaná prostřednictvím regionálního měsíčníku pro K. a okolí (periodika bez širší lokální působnosti a - jak zdůraznil již soud prvního stupně - bez výrazného věhlasu a významu, kdy okolnost, zda je toto periodikum v elektronické verzi umístěno na internetu, je proto irelevantní) způsobilá zajistit patřičnou morální satisfakci žalobců. Odvolací soud dále poukázal na skutečnost, že pokud žalobci v dané věci změnili žalobní petit (kdy místo časového určení jednání žalovaného, že se tak mělo stát dne 20. října 2001, toto jednání časově vymezili tak, že k němu došlo v noci ze dne 20. října 2001 na den 21. října 2001), šlo o změnu na základě totožného skutkového stavu.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupkyni žalovaného dne 24. srpna 2007, přičemž právní moci nabyl téhož dne.

Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný dne 7. září 2007 včasné dovolání, které je podle jeho mínění přípustné podle ustanovení Uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení a b) (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a současně je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci). Za vadu řízení považuje především to, že odvolací soud připustil ve smyslu ustanovení změnu žalobního petitu, aniž by bylo rozhodnuto o změně vylíčení skutkových tvrzení žalobců [žalobci skutkově tvrdí, že urážlivý text byl umístěn dne 20. října 2001, avšak žalobním petitem se domáhají uveřejnění omluvy za skutek (časově) vymezený tak, že k němu došlo „v noci ze dne 20. října 2001 na den 21. října 2001“]. Žalobci tak tvrdí odlišný skutek od skutku, který je vymezen v petitu žaloby. Poukazuje též na závěry obsažené v již zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2005. Protože žalobci podáním ze dne 5. dubna 2006 nově vymezili skutkové vylíčení základu věci a identifikovali tak nový skutek, měl soud o změně žaloby rozhodnout ve smyslu ustanovení , což však neučinil. Nadto soud nebyl oprávněn s ohledem

na ustanovení přihlížet ke skutkovým tvrzením žalobců obsaženým v jejich podání ze dne 5. dubna 2006. Současně odvolací soud v rozporu s ustanovením nepřihlédl k důkazům předloženým žalovaným, které nastaly (vznikly) až

po prvním jednání ve věci. Připomíná, že měsíčník Z., v němž má být přisouzená omluva publikována, je od roku 1998 veden též na internetových stránkách města K. Okruh veřejnosti, který se tak může s požadovanou omluvou seznámit, je v podstatě neomezený a nemůže proto odpovídat okruhu adresátů, kteří se mohli seznámit se sporem dotčeným textem. Internet je v současné době využíván mnohem více, než tomu bylo v době prvního jednání v této věci v roce 2002. Soudy obou stupňů se dostatečně nezabývaly intenzitou zásahu do osobnostních práv žalobců, která je významná z hlediska posouzení případného nároku na přiměřené zadostiučinění. Dovolatel proto navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřili žalobci podáním na č.l. 248 spisu, v němž se s napadeným rozsudkem ztotožnili. Navrhli proto zamítnutí tohoto dovolání.

Dovolací soud uvážil, že dovolání žalovaného bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými Dovolání je pak přípustné podle ustanovení

Dovolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek ve výroku ve věci samé v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba z hlediska výtek obsažených v dovolání považovat za správné ( ).

Z ustanovení   vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly, ač dovolatel, jak bylo zmíněno, mimo jiné též výslovně uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení

Podle ustanovení může žalobce (navrhovatel) za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo (odst. l). Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení (odst. 2).

V souzené věci se výtky dovolatele vážící se k aplikaci zmíněného ustanovení jeví dovolacímu soudu jako v zásadě účelové a nemající zákonný podklad. Z obsahu spisu zcela zřetelně vyplývá, že smyslem dotčené změny žalobního petitu bylo výlučně zpřesnění údaje doby počátku zásahu žalovaného proti právu na čest a lidskou důstojnost žalobců tak, aby omluva odpovídala požadavku přiměřenosti této satisfakce (§ 13 odst. 1 o.z.), a to i při časovém vymezení zásahu (potud není přiléhavý ani odkaz dovolatele na předchozí zrušovací rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2005, č.j. -135). Přitom z obsahu spisu vyplývá, že jde o jeden a týž skutek žalovaného. S odvolacím soudem je proto třeba souhlasit, že změna petitu nevyžadovala změnu skutkových tvrzení ze strany žalobci.

Soudy obou stupňů podanou žalobu posuzovaly podle ustanovení § 13 odst. o.z., podle něhož má fyzická osoba právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno

od neoprávněného zásahu do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů, a aby bylo dáno přiměřené zadostiučinění (odst. 1 tohoto ustanovení).

Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13 o.z. musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a neoprávněnosti (protiprávností) zásahu. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost nástupu sankcí podle ustanovení § 13 o.z. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem.

Závěry odvolacího soudu, o míře dotčení cti a důstojnosti žalobců jsou s ohledem k učiněným skutkovým zjištěním přiléhavé. Odpovídající jsou i úvahy tohoto soudu o charakteru přisouzeného zadostiučinění podle ustanovení § 13 odst. 1 o.z., když správně bylo přihlédnuto k okolnostem, které byly významné pro posouzení toho, zda požadovaná morální satisfakce je v souladu se zákonným požadavkem její přiměřenosti. To platí i potud, pokud periodikum, v němž má být omluva uveřejněna, je též v elektronické verzi umístěno na internetu. Významné totiž je, že i v tomto případě jde o elektronickou verzi periodika místního charakteru, u něhož obecně nelze předpokládat vyšší navštěvovanost příslušných internetových stránek. Je proto též nepřípadná výtka dovolatele, že soud v této souvislosti ani nepřihlédl k jím předloženým důkazům.

Jestliže tedy je napadené rozhodnutí ve výroku ve věci samé z hlediska uplatněných výtek dovolatele správné ( ), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací proto dovolání v uvedené části jako nedůvodné zamítl

( ). K projednání věci nebylo nařízení jednání ( ).

Dovolatel též výslovně projevil nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu

o nákladech řízení. V tomto případě však dovolání není přípustné, protože ustanovení

až přípustnost dovolání proti takovému výroku neupravuje. Dovolání žalovaného proto bylo v této části odmítnuto pro nepřípustnost ( ve spojení s téhož zákona).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta první ve spojení s , , a , za situace, kdy dovolatel neměl se svým dovoláním úspěch (resp. dovolání bylo zčásti odmítnuto), zatímco žalobcům v tomto řízení  vznikly náklady spojené s jejich zastoupením advokátem. Konkrétně jde u každého z nich o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je pak určena podle , ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996. Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").

Podle § 10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Podle § 6 odst. 1 písm. b) vyhlášky činí sazba odměny zástupce v této věci 15 000,- Kč. Protože však byl učiněn v tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno s přihlédnutím k § 18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny snížit o 50 %, tj. na částku 7 500,- Kč.

upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů

a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny ( ). K nákladům řízení žalobců proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 300,- Kč ( ve znění

po novele provedené ). Náklady  dovolacího řízení spojené

se zastoupením advokátem tak činí u každého z žalobců  7 800,- Kč, resp. po úpravě

o 19 % daň z přidané hodnoty 9 282,- Kč ( ). S přihlédnutím k vyhlášky pak je celková výše nákladů tohoto řízení spojených se zastoupením žalobců advokátem představována částkou 18 564,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný  prostředek.

V Brně dne 20. prosince 2007

JUDr. Pavel  Pavlík, v.r.

předseda senátu