Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4764/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka, v právní věci žalobkyně E. – T. a. s., v likvidaci,  zastoupené advokátem, proti žalovanému JUDr. J. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně E. a. s., identifikační číslo 00654442, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v H. K. pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 2. března 2006, č. j. -131, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. května 2007, č. j. -153, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 26. listopadu 2004, č. j. -85, Krajský soud v H. K. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (E. - T. a. s., v likvidaci) domáhala vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadkyně E. a. s.), vyloučení označených nemovitostí (objektu občanské vybavenosti čp. 17 na parcele č. 11 a parcely č. 11 - zastavěné plochy, v obci a katastrálním území D., zapsaných na listu vlastnictví č. 2566 u Katastrálního úřadu v R. nad K.) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v P. v záhlaví označeným rozsudkem ze dne 2. března 2006, ve znění tamtéž označeného opravného usnesení ze dne 3. května 2007, potvrdil  rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a  rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Předmětem vylučovací  žaloby byly nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, jež žalovaný sepsal do konkursní podstaty úpadkyně postupem dle , o konkursu  a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) jako majetek, jímž žalobkyně zajišťovala (z titulu zástavního práva na nemovitostech váznoucího) pohledávku K. b. a. s.  (dále též jen „banka“) vůči úpadkyni. Otázkou, kterou soudy obou stupňů řešily  na základě žalobkyniny argumentace, byla především platnost zástavních smluv (č. 191347651587  a č. 0971062/a) uzavřených mezi bankou (jako zástavní věřitelkou) a pozdější úpadkyní (jako zástavkyní), z hlediska určitosti předmětu zástavy. Předmětem výkladu byly články zástavních smluv, v nichž byly zastavené nemovitosti označeny podle „identifikace nemovitostí dle výpisu z listu vlastnictví z katastru nemovitostí“, a to konkrétně sporné nemovitosti vždy jako „občanská vybavenost čp. 17 parcelní č. 11 o rozloze 605 m2“, s následným údajem, že jsou (v době zřízení zástavního práva) „zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 2316 kat. území D.  u Katastrálního úřadu v R. n. K.“.

Oba soudy shodně dovodily, že zástavní smlouvy potud neurčité nejsou (že předmět zástavy je identifikován dostatečně a že zástavu tvoří stavba i pozemek).

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „“), namítajíc, že  napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle ) a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podstatou dovolání je nesouhlas dovolatelky se závěrem, že zastavené nemovitosti byly  zástavních smlouvách identifikovány (způsobem popsaným shora) dostatečně určitě. V řešení této otázky spatřuje dovolatelka po právní stránce zásadní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout, s tím, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam.

Se zřetelem k bodům 2. a 3. článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. dubnem 2005.

Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu „v plném rozsahu“, tedy i v rozsahu, ve kterém odvolací soud prvním výrokem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení. Přípustnost dovolání proti těmto výrokům  nezakládá žádné  z ustanovení (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto potud dovolání bez dalšího odmítl podle ustanovení a

V potvrzujícím výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být dovolání přípustné jen podle (o případ dle nejde), přičemž důvod připustit dovolání Nejvyšší soud neshledal.

Napadené rozhodnutí nemá judikatorní přesah (jde o výklad konkrétní klauzule určité smlouvy) a ani jinak mu v dotčeném ohledu nelze přisuzovat zásadní právní význam, když je obecně založeno na ustálené rozhodovací praxi soudů při výkladu právních úkonů (srov. výklad podaný k např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 1996, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 1998, pod číslem 1 přílohy, jakož i v rozsudcích Nejvyššího soudu uveřejněných  pod čísly 35/2001 a 19/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto odmítl podle a

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení , a odůvodněn tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V  Brně 20. prosince  2007

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

předseda senátu