Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 219/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. června 2004, č. j. -242, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 3. 2003, č. j. -194, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2002, č. j. -153, v části výroku, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 71.305,- Kč a v části výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení úroku z prodlení z částky 1,- Kč; v části výroku, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 2. 9. 1997, jej změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl, a ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně úroku z  prodlení z částky 71.305,- Kč spolu s výroky o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o odměně advokáta jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Okresní soud v Ostravě poté rozsudkem ze dne 2. 9. 2003, č. j. -216, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 0,05 % denně z částky 71.305,- Kč od 20. 6. 1991 do zaplacení, řízení co do 0,05 % denně z částky 71.305,- Kč za den 19. 6. 1991 zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Poté, co žalobce doplnil skutková tvrzení ohledně požadovaných úroků z prodlení tak, že se jedná o škodu vzniklou tím, že žalovaná, která ho jako advokátka zastupovala, nesprávným postupem při uplatňování nároku žalobce v soudním řízení znemožnila mu vymoci od dlužníka vedle jistiny též poplatek z prodlení s jejím zaplacením, vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalovaná na základě smlouvy o právní pomoci ze dne 20. 12. 1992 podala za žalobce u Krajského obchodního soudu v Ostravě žalobu (vedena pod sp. zn ) proti „firmě S.,“ o zaplacení částky „71.306,- Kčs s přísl.“. Obchodní soud ji přípisy ze dne 22. 3. 1993, 8. 9. 1993 a 30. 5. 1994 vyzval, aby správně a úplně označila jména obou účastníků řízení, což žalovaná neučinila, a řízení tak bylo pro neodstranění vad podání usnesením ze dne 27. 5. 1994 zastaveno; žalovaná proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek nepodala. V důsledku nečinnosti žalované v předmětném řízení žalobci vznikla škoda, sestávající z jistiny ve výši 71.305,- Kč (již vůči žalované pravomocně přiznané) a jejího příslušenství. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je dána odpovědnost žalované podle obč. zák. za škodu způsobenou porušením právní povinnosti vyplývající z ustanovení a a 2 , o advokacii, i ve vztahu k dlužníkem neuhrazenému příslušenství pohledávky (nyní žalovaném jako samostatný nárok). K námitce promlčení vznesené žalovanou soud uvedl, že žalobce i tento nárok na náhradu škody uplatnil již podáním žaloby dne 6. 12. 1995, v průběhu řízení jej pouze specifikoval a upřesnil i výši škody v souladu s ustanovením (dále jen „ “). Ten v uvedeném ustanovení stanovil, že je-li organizace v prodlení s placením faktury, činí poplatek z prodlení 0,05 % dlužné částky za každý den prodlení.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 6. 2004, č. j. -242, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil tak, že žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 0,05% denně z částky 71.305,- Kč od 20. 6. 1991 do zaplacení, zamítl, změnil jej rovněž ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Z obsahu spisu Krajského obchodního soudu v Ostravě, sp. zn. , dovodil, že předmětem řízení u obchodního soudu bylo pouze zaplacení částky 71.306,- Kč a nikoli též poplatku z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 71.305,- Kč (pro závěr, že bylo žalováno též příslušenství uváděné pohledávky a jaké, nepostačuje pouhé uvedení spojení „s přísl.“ za požadovanou jistinou v textu žalobního petitu), a proto není dána existence škody jako jednoho z předpokladů odpovědnosti podle § 420 obč. zák. Odvolací soud dovodil, že šlo zřejmě o chybu při formulaci žalobního petitu, čemuž nasvědčuje i skutečnost, že se obchodní soud v souvislosti s odstraňováním vad podání nepokusil vyzvat k odstranění i tohoto nedostatku. S odkazem na judikaturu vztahující se k dále uvedl, že poplatek z prodlení podle nebyl považován za příslušenství pohledávky, nýbrž měl povahu majetkové sankce za prodlení s placením faktury a jako takový se posuzoval samostatně s vyloučením aplikace a při zachování šestiměsíční promlčecí lhůty. Žalovaná tedy nečinností při odstraňování vad v označení žalovaného dlužníka nezpůsobila ztrátu nároku na poplatek z prodlení, který nebyl předmětem zmíněného soudního řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí s jeho závěrem, že ve věci vedené u Krajského obchodního soudu v Ostravě pod sp. zn. nebyl žalován poplatek z prodlení, jelikož nebyl označen či vyčíslen, naopak má za to, že „tato teze je nepřípadná zvláště tehdy, jedná-li se o příslušenství zákonné“. Vadné označení příslušenství učiněné žalovanou v původním řízení nemůže nic změnit na jeho oprávnění požadovat vzniklou škodu právě po žalované jako dřívější právní zástupkyni. Jestliže byla žaloba podána vadně, odpovídá žalovaná za to, že tak zavinila neúspěch žalobce ve sporu. S odkazem na systematický výklad hospodářského zákoníku dovolatel dále dovozuje, že poplatky z prodlení nejsou majetkovou sankcí, a proto se na ně nevztahuje šestiměsíční promlčecí doba, nýbrž obecná lhůta tříletá. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a po přezkoumání věci podle , věty první, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ustanovení , je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci, které žalobce uplatňuje jako důvod dovolání podle , spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle , věty první, , o advokacii, účinného v době vztahu právního zastoupení mezi účastníky, advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení advokát se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (z tzv. objektivní odpovědnosti) a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou 1. výkon advokacie, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Podmínku, že výkon advokacie nebyl advokátem činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska § 14 zákona o advokacii (Advokát je oprávněn a povinen chránit práva a oprávněné zájmy svého klienta. Jedná při tom čestně a svědomitě, důsledně využívá všechny zákonné prostředky a uplatňuje vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta pokládá za prospěšné.). Škodou je míněna újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (stanovisko Nejvyššího soudu , publikované pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971). Takovým ušlým ziskem je i ztráta možnosti vymoci pohledávku od dlužníka. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem pochybení při výkonu advokacie. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnému následku nedošlo.

Předmětem řízení v dané věci je nárok na náhradu škody, za kterou má žalovaná odpovídat jako advokátka, neboť v řízení vedeném u Krajského obchodního soudu v Ostravě pod sp. zn. neodstranila vady žaloby a způsobila tak nemožnost vymoci kromě jiného i poplatek z prodlení podle ustanovení § 378 odst. 1 hospodářského zákoníku z jistiny.  Dovolatel tvrdí, že poplatek z prodlení byl v řízení uplatněn, byť vadně, a jeho nárok je proto oprávněný, a dále dovozuje, že poplatky z prodlení nejsou majetkovou sankcí, a proto se na ně nevztahuje šestiměsíční promlčecí doba, nýbrž obecná lhůta tříletá. V souladu s upřesněním žaloby ze dne 21. 7. 2003 pak dovolatel shledává odpovědnost žalované v tom, že jej chybným postupem připravila o možnost vymoci od dlužníka též poplatek z prodlení.

Podle ustanovení § 378 odst. 1 hospodářského zákoníku je-li organizace v prodlení s placením faktury (dokladu ji nahrazujícího) nebo se splněním vykonatelného arbitrážního rozhodnutí znějícího na peněžité plnění, činí poplatek z prodlení 0,05 % dlužné částky za každý den prodlení.

K otázce charakteru poplatku z prodlení se dovolací soud vyjádřil v rozsudku ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. , v němž uzavřel, že – na rozdíl od - příslušenství pohledávky neznal a že tzv. majetkové sankce ve smyslu hospodářského zákoníku, popř. i a hospodářského zákoníku a rovněž i úroky na základě smlouvy o úvěru podle hospodářského zákoníku proto nejsou příslušenstvím jistiny (pohledávky), ale samostatnými nároky. Dovolací soud nemá důvod se od dosavadní judikatury odchylovat a jestliže tedy neznal institut příslušenství pohledávky a považoval–li naopak poplatky z prodlení za samostatný nárok, jenž je třeba posuzovat a také uplatňovat samostatně, může odvolacímu soudu přisvědčit v tom, že z žalobního petitu znějícího na „71.306,- Kč s přísl.“, jehož vydání se žalobce domáhal v řízení vedeném u Krajského obchodního soudu v Ostravě pod sp. zn. , nevyplývalo, že by vedle nároku na zaplacení jistiny bylo požadováno rovněž zaplacení poplatku z prodlení stanoveného pevnou sazbou ve výši 0,05% denně z této jistiny.

Tato úvaha ovšem nemůže odůvodnit závěr o vyloučení odpovědnosti žalované za škodu způsobenou při výkonu advokacie; její pochybení je totiž žalobou spatřováno právě v tom, že neučinila poplatek z prodlení předmětem soudního řízení a že i vzhledem k  zastavení řízení pro vady žaloby způsobila, že žalobce ztratil možnost vydobýt tuto pohledávku od svého dlužníka. Pro rozhodnutí je tedy významné zejména to, že vztahovala-li se smlouva o právní pomoci vedle jistiny ve výši 71.306,- Kč rovněž na sankční poplatek z prodlení, byla žalovaná povinna podat řádnou žalobu i ohledně tohoto nároku. Odvolací soud dovodil, že nebyl-li poplatek z prodlení předmětem řízení, neodpovídá ve vztahu k této pohledávce žalovaná za nepříznivé důsledky zastavení soudního řízení. Přehlédl přitom, že uplatněný nárok na náhradu škody je odůvodněn i tím, že žalovaná způsobila nevymahatelnost také u poplatku z prodlení. Jestliže se odvolací soud věcí z tohoto pohledu nezabýval, nesprávně ji posoudil po právní stránce.

Je tedy zřejmé, že dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle je naplněn. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku, jakož i v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušil ( , část věty za středníkem, ) a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( , věta první, ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v dalším řízení odvolací soud kromě zkoumání podmínek odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu advokacie zváží i rozsah náhrady, neboť škoda žalobci vzniklá spočívá v tom, že nezískal od svého dlužníka poplatek odvozený od prodlení se zaplacením jistiny. Nejde však o to, kdy žalobci nahradila (nahradí) škodu tvořenou pozbytou částkou jistiny předchozího sporu sama žalovaná, nýbrž o zjištění, jaká by byla přiměřená délka řízení u obchodního soudu, pokud by žalovaná nárok řádně uplatnila a v jaké lhůtě by v něm byla dlužníku žalobce uložena povinnost k zaplacení jistiny; prodlení dlužníka po uplynutí tzv. pariční lhůty totiž již není v příčinné souvislosti s pochybením žalované při výkonu advokacie. V novém rozhodnutí o věci pak rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. prosince 2007

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu