Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 1186/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. , byli obvinění A. N. H. a Ing. J. Z. uznáni vinnými, že

po předchozí blíže nespecifikované dohodě společně s blíže neztotožněnými spolupachateli dovezli celkem 7.190.000 kusů cigaret značky Marlboro a Marlboro Lighťs neoznačených platnou tabákovou nálepkou v rozporu s ustanovením , o spotřebních daních v platném znění, prostřednictvím objednaného kamionového dopravce Ž. T., s. r. o., na nákladním vozidle tovární značky Renault, s návěsem, v kontejneru dne 29. 10. 2005 ze S. r, N. do Č. r., v úmyslu vyhnout se zaplacení dovozního cla, spotřební daně a daně z přidané hodnoty za dovoz a následný prodej těchto cigaret na území ČR, v průvodních dokladech deklarovali tyto cigarety jako nástěnné hodiny s režimem transit do S. r., přičemž v označení příjemce zneužili název obchodní společnosti S., s. r. o., a v prostoru areálu společnosti T. a R. provozovna L., provozované J. Z. z kontejneru neoprávněně odstranili lodní plombu a zajistili překládání nákladu do jiného přepravního kontejneru, v průběhu překládky došlo k zajištění nákladu pracovníky Generálního ředitelství cel, takže škoda na spotřební dani ve výši 10.353.600,- Kč, dále škoda na dani z přidané hodnoty ve výši 2.526.951,- Kč a škoda na dovozním clu ve výši 1.076.744,- Kč, tedy škoda v celkové výši 13.957.295,- Kč nevznikla, přičemž obžalovaný Ing. J. Z. se na tomto jednání podílel nejméně tím, že objednal kamionového dopravce u kamionové společnosti Ž. T., s. r. o., a telefonickými domluvami se spoluobžalovaným, dopravcem a řidičem se podílel na organizování přepravy a obžalovaný A. N. H. nejméně tím, že zprostředkoval ve spediční společnosti J. L., s. r. o., zajištění uvolnění nákladu v H., v průběhu cesty dával telefonické pokyny řidičům kamionu, kam mají náklad odvézt, a zajistil osoby, které provedly přeložení nákladu do jiného kontejneru a dojednal schůzku s řidičem kamionu, k níž následně došlo na parkovišti před obcí J., kde od něj převzal veškerou přepravní dokumentaci a současně mu předal finanční obnos ve výši 1.000 EURO, přičemž byl zadržen pracovníky Generálního ředitelství cel Praha.

Takto popsané jednání soud prvního stupně u obou obviněných právně kvalifikoval jako pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 8 odst. 1, § 148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. a trestný čin porušování předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1 alinea druhá tr. zák. spáchaných ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.

Za tuto trestnou činnost byli odsouzeni:

obviněný A. N. H.

Podle § 148 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let; podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí finanční částky 1000 EURO uložené v objektu Hospodářské správy Policejního prezídia Policie ČR.

obviněný Ing. J. Z.

Podle § 148 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let; podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu deseti let.

Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání obvinění A. N. H. a Ing. J. Z. a v jejich neprospěch státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze.

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. , byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek u obou obviněných zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a při nezměněném výroku o vině pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 8 odst. 1 k § 148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. a trestným činem porušování předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1 alinea druhá tr. zák. spáchaných ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a při nezměněném výroku o uložených trestech oba obviněné zařadil podle § 39a odst. 3 tr. zák. pro výkon uložených trestů odnětí svobody v trvání devíti let do věznice s ostrahou.

Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadli oba obvinění prostřednictvím obhájců dovoláními, která shodně opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný A. N. H. v dovolání uvedl, že napadená rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vyslovil přesvědčení, že soudy nereagovaly na důkazy provedené v obou soudních řízeních. Zejména se nevypořádaly s tím, zda před vznikem kauzy znal subjekty zúčastněné na trestné činnosti. Pro tvrzení soudů, že se znal s dopravcem P. Ž., dále s jednatelem společnosti J. L., s. r. o., s provozovatelem skladu a se všemi osobami, jež měly ve skladovém prostoru L. náklad překládat a byly na místě samém zajištěny, neexistuje jediný podklad. Zainteresované subjekty tuto skutečnost popřely. Obviněný rovněž namítl, že pokud byla poznávací fáze provedena již v přípravném řízení, jedná se o úkon neopakovatelný ve smyslu ustanovení § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. a prvostupňový soud ho v řízení před soudem nemohl opakovat. Přesto k této skutečnosti byl svědek P. Ž. vyslechnut a prohlásil, že si není jist, zda se jedná o osobu (obviněného), s níž se seznámil v prostoru hotelu M. ve Z. (v přípravném řízení jej nepoznal). Obviněný odmítl zdůvodnění soudu, podle něhož, byl-li důkaz poznávacím procesem proveden na návrh obhajoby, je důkazem nevěrohodným. Vytkl, že rovnost zbraní je v celém trestním řízení zaručena každému subjektu d, jakož i ustanoveními a tr. ř.

Dále obviněný vznesl výhrady, že nebyla objasněna situace kolem telefonních hovorů a vlastnictví telefonů s IMEI číslem, které mu bylo přisouzeno. Neosvětleno zůstalo, že po jeho zadržení, provedení osobní prohlídky a zajištění všech movitých věcí, byl podle výpisu mobilního operátora a vztahové analýzy z tohoto telefonu údajně uskutečněn další hovor. Obviněný v podrobnostech vyjádřil nesouhlas s tím, jak se soudy vypořádaly s důkazem – lístkem, jenž byl nalezen ve vozidle používaném jeho osobou, na kterém bylo napsáno telefonní číslo provozovatele skladu. Rovněž vytkl, že k objasnění skutkového stavu nebyly provedeny výslechy zasahujících policistů a fotodokumentace zajištěného zboží. Výhrady uplatnil i k provedení důkazu formou výpisů z telefonních hovorů mobilních operátorů a k jeho předložení státní zástupkyní v řízení před prvostupňovým soudem. Vyslovil podezření, že s tímto důkazem bylo manipulováno, neboť obsahoval toliko hovory odchozí. Navíc k odvolacímu řízení byla předložena jeho jiná verze. Podle obviněného soudy obou stupňů vycházely při hodnocení skutků a uznání jeho viny ze spekulativních, ničím nepodložených tvrzení obžaloby a porušily ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Nedostatek shledal i v tom, že při pochybnostech měla být v řízení aplikována zásada in dubio pro reo.

V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. , a tomuto soudu věc vrátil k novému řízení a rozhodnutí.

Obviněný Ing. J. Z. v mimořádném opravném prostředku soudům obou stupňů vytkl nesprávné právní posouzení skutku. Podle jeho mínění z provedených důkazů nevyplývá, že by skutkový děj popsaný v obžalobě a následně v rozsudku mohl vést k závěru, že jeho jednání vykazovalo znaky nějakého trestného činu. Obviněný konstatoval, že „nebyl vlastníkem konosamentu ani příjemcem zboží, neobjednal dopravu, nebyl u odstraňování plomby z kontejneru, nebyl ani při překládce zboží v L. a ani si dopravu zboží neobjednal“. Nebyl-li u žádného z těchto úkonů a v době páchání trestného činu se zdržoval mimo území Č. r., tak jeho jednání nemohlo vykazovat žádné znaky trestných činů, jak jsou uvedeny v rozsudcích soudů obou stupňů. Proto měl být obžaloby zproštěn.

Závěrem podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze, ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. , ve výroku o vině a trestu, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2007, sp. zn. , a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podaným dovoláním se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

Pokud jde o dovolání obviněného Ing. J. Z. státní zástupce uvedl, že bylo sice podáno s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však částečně vychází z odlišných skutečností, než jak byly soudem zjištěny. Veškerá argumentace obviněného je postavena na tvrzení, že s věcí nemá vůbec nic společného, zatímco prvostupňový soud učinil skutková zjištění jiná. Současně státní zástupce poukázal na příslušnou část znění tzv. skutkové věty rozsudečného výroku Krajského soudu v Praze. Dodal, že dovoláním obviněný fakticky napadl soudem učiněná skutková zjištění. Jelikož skutek byl spáchán ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., není třeba, aby samotné jeho jednání naplnilo všechny znaky skutkové podstaty daného trestného činu a postačí, pokud tyto znaky byly naplněny až společným jednáním všech pachatelů.

V případě mimořádného opravného prostředku, který učinil obviněný A. N. H., státní zástupce konstatoval, že sice byl podán s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti ale směřuje výlučně proti neúplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění.

K oběma podaným dovoláním státní zástupce poznamenal, že skutkovými zjištěními, jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zdůraznil, že v tomto směru nebyly přezkoumáním zjištěny žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. být nemohou.

Z popsaných důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obou obviněných odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání, která učinili obvinění A. N. H. a Ing. J. Z. jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].

Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. ). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu oba obvinění uplatňují v dovolání výhrady, které dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný A. N. H. namítá chybná skutková zjištění, když v podrobnostech vytýká nedostatečnost dokazování a vadné hodnocení provedených důkazů, tj. porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., případně zpochybňuje zákonnost některých důkazů. Námitka ohledně nesprávnosti soudy zjištěného skutkového stavu je zjevná i z dovolání, které podal obviněný Ing. J. Z. Obviněný konstatuje, že se zdržoval mimo území Č. r., dále že nebyl vlastníkem konosamentu a příjemcem zboží, nebyl u odstraňování plomby z kontejneru a při překládce zboží v L., což jsou okolnosti, které mu ani nejsou kladeny za vinu. Současně ale tvrdí, že dopravu zboží neobjednal. To je v rozporu se zněním tzv. skutkové věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, která uvádí: „…Ing. J. Z. se na tomto jednání podílel nejméně tím, že objednal kamionového dopravce u kamionové společnosti Ž. T., s. r. o., a telefonickými domluvami se spoluobžalovaným, dopravcem a řidičem se podílel na organizování přepravy…“. Nutno zdůraznit, že popsaným způsobem oba obvinění primárně namítají nedostatky procesního charakteru v soudním řízení a až následně spatřují vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.

V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozhodující zjištění, podle něhož oba obvinění spáchali předmětný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obvinění A. N. H. a Ing. J. Z. nenamítají, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jejich výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě krajský soud v Praze (následně i Vrchní soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky pokusu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 8 odst. 1, § 148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. a trestného činu porušování předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1 alinea druhá tr. zák. spáchaných ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.

Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obou obviněných odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. prosince 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k