Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 140/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 13. 10. 2004, č. j. -30, zamítl žalobu na zaplacení 34.995,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dohodou o srážkách ze mzdy uzavřenou dne 17. 11. 2001 byla zajištěna pohledávka, jež vznikla žalobkyni vůči D. P. ze smlouvy o půjčce. Tato dohoda byla dne 19. 11. 2001 předložena žalované jako plátci mzdy D. P., ta ji však neakceptovala s dodatkem, že srážky ze mzdy provádět nebude, a ke srážení mzdy pak skutečně nepřistoupila. Při právním posouzení věci vycházel soud prvního stupně z ustanovení § 37 odst. 1 a § 551 obč. zák. a dovodil, že ačkoli plátce mzdy není účastníkem dohody o srážkách ze mzdy, je povinen je provádět poté, co mu byla platná dohoda přeložena, aniž by bylo třeba jeho souhlasu. Předmětnou dohodu o srážkách ze mzdy shledal soud absolutně neplatnou pro neurčitost, neboť v ní není dostatečně určitým způsobem popsána zajištěná pohledávka včetně jejího příslušenství, přičemž odkaz na jinou smlouvu, zřejmě obsahující přesnou výši pohledávky, nelze považovat za dostatečný, protože nejde o nedílnou součást dohody o srážkách ze mzdy.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 7. 2005, č. j. -54, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 34.995,- Kč s diferencovaným úrokem z prodlení z jednotlivých měsíčních částek 2.333,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na rozdíl od něj však shledal dohodu o srážkách ze mzdy ze dne 17. 11. 2001 platným právním úkonem, obsahujícím všechny náležitosti uvedené v § 551 obč. zák., přičemž pohledávka, k jejímuž uspokojení měly být prováděny srážky ze mzdy D. P., je konkretizována přesně; neurčitě vymezené příslušenství pohledávky pak způsobuje pouze částečnou neplatnost této dohody ve smyslu § 41 obč. zák. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná porušila povinnost stanovenou v § 551 odst. 1 obč. zák. provádět srážky ze mzdy D. P. od okamžiku, kdy jí byla dohoda předložena (19. 11. 2001) až do úplného uspokojení pohledávky. Toto zaviněné porušení právní povinnosti je příčinou vzniku škody (její výši žalovaná nezpochybnila) na straně žalobkyně; předpoklady odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák. jsou tedy naplněny.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle Namítá, že žádnou povinnost neporušila, neboť dohodu o srážkách ze mzdy neakceptovala, závazek D. P. považovala za jeho osobní záležitost, což mu také sdělila. Navíc negativní vyjádření k dohodě ve smyslu jejího nepřijetí sepsala a podepsala účetní žalované, jež podobná podpisová práva neměla. Dovolatelka považuje předmětnou dohodu za neplatnou nejen podle obč. zák., ale rovněž podle (správně ) obč. zák., neboť ji D. P. sjednal v omylu, tj. v předpokladu akceptování téže dohody žalovanou, a žalobkyně o tom musela vědět. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a po přezkoumání věci podle , věty první, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ustanovení , není důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání [ ], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Dovolací soud je přitom vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení ( , věta první, ), tzv. kvalitativní stránka přezkumné činnosti je zásadně určena tím, jak dovolatel vymezí důvod dovolání.

Předmětem dovolacího přezkumu, jak jej žalovaná v dovolání vymezila, je v dané věci otázka, zda žalované, která po předložení dohody odmítla srážet část mzdy ve prospěch žalobkyně jako věřitele, skutečně tato povinnost vznikla a zda ji porušila. Dovolatelka namítá, že předmětnou dohodu o srážkách ze mzdy předloženou jí dne 19. 11. 2001 neakceptovala a výslovně deklarovala, že převod měsíčních srážek ze mzdy z její strany realizován nebude, tj. tuto dohodu odmítla, z čehož dovozuje, že jí taková povinnost nevznikla.

Podle obč. zák. ve znění účinném ke dni uzavření předmětné dohody, tj. před novelou č. , účinnou od 1. 1. 2007, uspokojení pohledávky lze zajistit písemnou dohodou mezi věřitelem a dlužníkem o srážkách ze mzdy; srážky ze mzdy nesmějí činit více, než by činily srážky při výkonu rozhodnutí. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení nabývá věřitel proti plátci mzdy práva na výplatu srážek okamžikem, kdy byla plátci dohoda předložena.

Tento institut slouží jak k zajištění pohledávky, tak k jejímu postupnému uspokojení, a to na základě dohody o srážkách ze mzdy a jiných příjmů, která musí mít písemnou formu, jinak je neplatná. Obsahem dohody je souhlas dlužníka, aby plátce z jeho mzdy prováděl srážky v předem určené výši a vyplácel je věřiteli, jemuž vzniká právo, aby po splatnosti pohledávky byly prováděny srážky ze mzdy dlužníka a byly mu zaměstnavatelem vypláceny. Účinnost dohody nastává okamžikem, kdy je předložena dlužníkovu plátci mzdy, který sice není účastníkem této dohody, je však podle zákona povinen na základě dohody provádět od té doby srážky a vyplácet je věřiteli až do úplného uspokojení pohledávky. Musí přitom dbát, aby srážky nečinily víc, než připouští zákon, a při případném poklesu mzdy dlužníka je v odpovídajícím rozsahu snížit. Ustanovení § 551 obč. zák. tedy zaměstnavateli dlužníka zcela jasně ukládá povinnost provádět srážky ze mzdy svého zaměstnance a poukazovat je věřitelům poté, co mu byla dohoda předložena, aniž by bylo třeba tento závazek věřitele a dlužníka jakoukoli formou akceptovat a aniž by případný nesouhlas plátce mzdy s dohodou, resp. právní povinností stanovenou mu zákonem, vyvolal jakékoli účinky či změnu v rozsahu či obsahu zákonných práv a povinností (je tedy zároveň zcela bez právního významu, kdo jménem žalované takový nesouhlas vyslovil). Jelikož uvedené ustanovení ukládá plátci mzdy povinnost srážky provádět, a to ve správné výši, nese odpovědnost za neplnění této zákonné povinnosti i za provádění srážek v nesprávné výši, navíc veškerou tuto činnost nese na své náklady s tím spojené. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud posoudil povinnost žalované k plnění srážek ze mzdy jejího zaměstnance ve prospěch žalobkyně v souladu s ustanovením § 551 obč. zák., tedy v souladu s hmotným právem.

Nelze souhlasit ani s námitkou neplatnosti posuzované dohody o srážkách ze mzdy pro její neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák.), neboť výše měsíční srážky (specifikované v dohodě slovy „2.333,- Kč“) i výše dluhu (charakterizovaného jako „půjčka ve výši 42.000,- Kč s příslušenstvím“) jsou uvedeny zcela jasně a určitě. Ustanovení § 41 obč. zák. při posuzování charakteru příslušenství aplikoval odvolací soud rovněž správně.

Konečně k námitce dovolatelky, že předmětná dohoda byla uzavřena D. P. v omylu (v předpokladu akceptování této dohody dovolatelkou), o čemž musela žalobkyně vědět (dovolatelka odtud dovozuje neplatnost dohody podle § 49a obč. zák.), dovolací soud nemůže s ohledem na tzv. zákaz novot v dovolacím řízení přihlížet, neboť je dovolatelka nevznesla v průběhu nalézacího řízení a jedná se tedy o nepřípustně uplatněnou novou skutečnost ve věci samé až v dovolacím řízení ( ). Navíc jde o argument lichý, neboť předpoklad D. P., že dohoda dovolatelku zavazuje, byl správný a o omylu ve smyslu ustanovení obč. zák. tak nelze uvažovat.

Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že dovolatelkou uplatněný dovolací důvod není naplněn a že rozsudek odvolacího soudu je z pohledu výhrad vyslovených v dovolání správný; Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení , část věty před středníkem, jako nedůvodné zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první,   a , neboť žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. prosince 2007

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu