Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
5BEF0479B00D1334C1257A4E0065C631.html
HTML · 12.41 KB
No categories available
20 Cdo 2759/2006
U S N E S E N Í
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2006, č.j. 24 Co 171/2006 -31, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 1. 11. 2005, č.j. Nc 3702/2005 -4 (jímž okresní soud nařídil podle platebního rozkazu Městského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2004, č.j. 67 Ro 7485/2003 -3, k uspokojení pohledávky 3.999,- Kč s úroky 969,- Kč a s úroky 0,08 % denně z částky 4.968,- Kč od 9. 12. 2001 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení 5.250,- Kč a pro náklady exekuce na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. I. O., soudního exekutora), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Odvolací soud ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 67 Ro 7485/2003 , zjistil, že podkladový platební rozkaz byl povinnému doručen 7. 5. 2004 a že dne 17. 5. 2004 došlo nalézacímu soudu podání povinného, které odvolací soud vyhodnotil jako odpor proti platebnímu rozkazu. Uzavřel, že podáním včasného odporu nastaly účinky uvedené v § 174 odst. 2 zákona
č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), tj. zrušení platebního rozkazu, a nejsou tak splněny předpoklady pro nařízení exekuce.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, v němž ohlašuje dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Odvolacímu soudu vytýká, že přestože povinný v odvolání neuvedl žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i z hlediska správnosti nařízení exekuce. Namítá, že posouzení podání povinného (žalovaného) ze dne 17. 5. 2004 učiněného v nalézacím řízení příslušelo výhradně soudu nalézacímu, pokud se obsahem uvedeného podání zabýval exekuční soud a vyhodnotil-li je na rozdíl od nalézacího soudu jako odpor, nepřípustně tak přezkoumával věcnou správnost exekučního titulu. Prosazuje, že pokud mělo být (a nebylo) uvedené podání v nalézacím řízení skutečně posouzeno jako odpor, je tím založena pouze vada nalézacího řízení, kterou však nelze napravovat v exekučním řízení, a v žádném případě nelze jako důsledek této vady zamítnout návrh na nařízení exekuce. Z uvedených důvodů oprávněná navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) , § 238a odst. 1 písm. c) , odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [exekuce, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech
a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb. “)].
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných
v dovolání. Je-li dovolání – jako v projednávané věci – přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1 , § 229 odst. 2 písm. a) , b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ).
Takovou „jinou vadou,“ jež je v dovolacím řízení relevantní, odvolací řízení vskutku trpí.
V usnesení ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004 , uveřejněném v Soudní judikatuře č. 10, ročník 2005 pod č. 166 (srov. také Stanovisko Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31, bod XI.), Nejvyšší soud vyložil, že ačkoli odvolací řízení ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) je ovládáno zásadou úplné apelace (§ 254 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. , § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. ), i pro ně platí, že k novým skutečnostem smí odvolací soud přihlédnout jen tehdy, jestliže byly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ).
Odvolací soud založil svůj závěr o nevykonatelnosti titulu na zjištění (z nalézacího spisu), že proti podkladovému platebnímu rozkazu podal povinný odpor, aniž byla tato skutečnost v odvolacím řízení uplatněna. K této okolnosti, kterou povinný v odvolání netvrdil, tedy přihlížet nesměl a pokud tak učinil, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. o.s.ř. ].
Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o.s.ř. o.s.ř. ) – usnesení odvolací soudu ve věci samé i v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení a nákladů exekuce zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 , část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř. o.s.ř. ).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 , věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).
V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 , věta druhá, o.s.ř. o.s.ř. ), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu