Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5066/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karvinné rozsudkem ze dne 23. 5. 2006, č. j. - 151, určil, že „žalovaný Ĺ. M., je otcem nezletilé V. K., z matky E. K., rozené D., jejíž narození je zapsáno v rodném listě v Knize narození Matričního úřadu B., okres K.“, nezletilou V. K. svěřil do výchovy a výživy matky E. K. a otci uložil povinnost zaplatit na výživu nezletilé V. K. za období od 1. 9. 2001 do 31. 3. 2004 a od 1. 1. 2006 do 31. 5. 2006 částku 10.800,- Kč k rukám matky nezletilé V. K. a dále rozhodl, že „počínaje dnem 1. 6. 2006 nadále je žalovaný povinen platit na výživu nezletilé V. K. částku 300,- Kč měsíčně vždy každého prvého dne v měsíci předem k rukám matky nezletilé V. K., přičemž výživné splatné do prvního dne měsíce následujícího po doručení rozhodnutí je žalovaný povinen zaplatit k rukám matky nezletilé do tří dnů od doručení rozhodnutí“, že „za období od 16. 12. 1998 do 31. 8. 2001 a od 1.4. 2004 do 31. 12. 2005 se výživné žalovanému pro nezletilou V. K. nestanoví“; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 5. 2007,

č. j. - 178, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích o výživném tak, že „žalovaný je povinen zaplatit na dlužném výživném ve prospěch nezl. V. K. k rukám žalobkyně za období od 1. 9. 2001 do 31. 5. 2004 a od 1. 1. 2006 do 31. 5. 2007 včetně částku 26.900,- Kč ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto rozsudku“, že „od 1. 6. 2007 nadále je žalovaný povinen platit na výživu nezl. V. K. částku 1.000,- Kč měsíčně každého prvého dne v měsíci předem a částky výživného dospělé do konce měsíce, ve kterém dojde k doručení tohoto rozsudku žalovanému, je povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů ode dne jeho doručení, to vše k rukám žalobkyně“, že „za období od 16. 12. 1998 do 31. 8. 2001 a od 1. 6. 2004 do 31. 12. 2005 se žalovanému vyživovací povinnost k nezl. V. K. nestanoví“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů; ostatní výroky rozsudku soudu prvního stupně zůstaly nedotčeny.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal otec dovolání, v němž vyjádřil nesouhlas s rozsudky soudů obou stupňů, neboť nevzaly v úvahu skutečnost, že je nezaměstnaný

a nemá tudíž příjmy, které by mu umožňovaly přispívat nezletilé na výživu ve výši stanovené soudem. Dále poukázal na to, že odvolací soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Navrhl, aby „Vyšší súd Praha“ po přezkoumání všech okolností věci zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění,

že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, ve lhůtě uvedené v , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti takovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolání sice v projednávané věci není sepsáno advokátem, přičemž dovolatel ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu,

že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro postup podle a pro zastavení dovolacího řízení ( ). V prvé řadě se dovolací soud zabýval otázkou, zda je dána pravomoc soudů České republiky pro řízení, které bylo zahájeno dnem, kdy byla soudu doručena žaloba

o určení otcovství a o výchovu a výživu nezletilé V. K., tj. dnem 21. 1. 2002.

Podle , o mezinárodním právu soukromém

a procesním, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZMPS“), se ustanovení ZMPS použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Dvoustrannou mezinárodní smlouvou, která Českou republiku v době zahájení řízení v dané věci vázala ve vztahu ke Slovenské republice, je Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech podepsaná dne 29. října 1992 a vyhlášená pod č. 209/1993 Sb. Podle čl. I. Závěrečného protokolu k této smlouvě k řízení o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště v době zahájení řízení. Při nedostatku výslovné smluvní úpravy dále platí § 23 ZMPS, podle něhož určení (zjištění nebo popření) otcovství se řídí právním řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením (odstavec 1). Žije-li dítě v České republice, mohou být tyto vztahy posuzovány podle práva českého, je-li to v zájmu dítěte (odstavec 2). Podle § 40 ZMPS návrh na určení otcovství (zjištění a popření) lze podat u českého obecného soudu navrhovatele, nemá-li odpůrce v České republice obecný soud. Z uvedeného vyplývá, že pravomoc českých soudů k projednání věci je dána, protože z obsahu spisu vyplývá, že nezletilá se narodila v České republice a v době podání žaloby o určení otcovství a o výchovu a výživu bydlela v České republice a měla české státní občanství.

Podle ustanovení § 48 ZMPS postupují české soudy (je-li dána jejich pravomoc) v řízení podle českých procesních předpisů, přičemž všichni účastníci mají rovné postavení při uplatňování svých práv. Procesním předpisem, který ve smyslu citovaného ustanovení ZMPS přichází v úvahu, je (dále jen „“).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud

to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje

k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle dovolání podle odstavce 1 není přípustné a)

ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

V dané věci žalovaný dovoláním napadá výroky rozsudku odvolacího soudu, kterými byl změněn rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž bylo rozhodnuto

o určení výživného pro nezletilou a o nedoplatku na výživném.

Přípustnost dovolání proti napadeným výrokům rozsudku odvolacího soudu podle v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že žalovaný dovoláním napadá výroky rozsudku odvolacího soudu ve věci upravené zákonem

o rodině (, o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž

se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti takovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti nimž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první a odmítl, aniž by se mohl věcí dále zabývat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. prosince 2007

JUDr. Olga   Puškinová, v.r.

předsedkyně senátu