Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 338/2007

U S N E S E N Í

JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce D. D., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) L. S., 2) nezletilému D. D., zastoupenému opatrovníkem Statutárním městem O. - Úřadem městského obvodu M. O. a P., a 3) nezletilému A. D., zastoupenému opatrovníkem Statutárním městem O. - Úřadem městského obvodu M. O. a P., o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. prosince 2005, č. j. - 117, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 12. 2005, č. j. - 117, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2004, č. j.

- 42, v napadených výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že žalobce není otcem nezletilého D. D., a nezletilého A. D., z matky L. S., a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a dále tak, že věci popření otcovství k nezletilému D. D., a nezletilému A. D., se spojují ke společnému řízení pod sp. zn. , a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů při svém rozhodnutí vycházely ze zjištění, že obě nezletilé děti se narodily za trvání manželství účastníků uzavřeného v roce 1992, o čemž se žalobce, který je v matrice zapsán jako jejich otec, bezprostředně dozvěděl, a že toto manželství bylo rozvedeno pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov pod sp. zn. . Dále bylo prokázáno, že Nejvyšší státní zastupitelství ČR sdělilo žalobci dopisy ze dne 29. 9. 1999 a ze dne 3. 4. 2003, že neshledalo podmínky pro vyhovění podnětu k podání návrhu na popření otcovství k nezletilému D. D. a A. D. Odvolací soud se ztotožnil

se závěrem soudu prvního stupně, že žalobám na popření otcovství nelze vyhovět, neboť byly-li podány u soudu dne 12. 9. 2003, stalo se tak po uplynutí šestiměsíční popěrné lhůty uvedené v § 57 a § 59 zákona o rodině. Z tohoto důvodu nebylo vyhověno návrhu žalobce na provedení dalších důkazů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , ve spojení s ,

a podává je z důvodů uvedených v a b), odst. 3 Soudům obou stupňů vytýká, že nesprávně hodnotily provedené důkazy a že důkazy jím navržené, zejména obsahem spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn.

a obsahem spisu téhož soudu, pobočka Krnov sp. zn. , neprovedly vůbec; z toho dovozuje, že byl nedostatečně zjištěn skutkový stav věci a že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Řízení předcházející napadenému rozsudku odvolacího soudu je rovněž postiženo vadou, která mohla mít

za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že soud jednal v nepřítomnosti žalobce, ačkoliv ze zdravotních důvodů požádal o odročení nařízeného jednání, čímž mu byla odňata možnost přiměřeným způsobem hájit svá práva. Dále dovolatel uvedl, že podal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jímž mu zástupcem pro dovolací řízení byl ustanoven advokát, v němž žádal, aby toto rozhodnutí bylo zrušeno a pro dovolací řízení mu byla ustanovena zástupcem advokátka, případně jiný advokát, „se kterým bude mít shodný názor na právní posouzení dané věci“. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle a dospěl k závěru, že dovolání není v dané věci přípustné.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje

ust.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ust. ve věci zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ust. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud

za použití hledisek příkladmo uvedených v ust. , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle ustanovení - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen

z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí

ve věci [srov. ], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá

na nesprávném právním posouzení věci [srov. ]. Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7/2002, pod pořadovým číslem 132

(od jehož závěrů nemá důvodu se odchýlit ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ust. (nebo podle ustanovení

) nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto. Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu (je zjevné, že konkrétní vada řízení nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem tu nejde - srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1/2006, pod pořadovým číslem 6).

Žalobce v dané věci napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a nejde o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno [ ]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.

Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že žalobce nezpochybňuje samotné právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž namítá,

že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že nebyly provedeny jím navržené důkazy. Správnost potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu podle nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť tento důvod (stejně jako námitka nesprávného hodnocení důkazů), není způsobilý založit přípustnost dovolání podle ust. , a dovolací soud se jím může zabývat jen v případě, je-li dovolání přípustné (srov. ); stejně tak tomu je

i ohledně namítané zmatečnostní vady řízení podle , jež podle dovolatele spočívá v tom, že odvolací soud jednal v jeho nepřítomnosti, ačkoliv

ze zdravotních důvodů požádal o odročení nařízeného odvolacího jednání.

Pokud pak žalobce v dovolání uvedl, že proti usnesení soudu prvního stupně, jímž mu zástupcem pro dovolací řízení byl ustanoven advokát, podal odvolání, je k tomu třeba uvést, že z obsahu spisu vyplývá, že o tomto odvolání bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006, č. j. - 226, tak, že usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2006, č. j. - 197, bylo v tomto napadeném výroku potvrzeno, a právní moci nabylo dne 26. 9. 2006.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c)

odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4,

, , neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch

a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. prosince 2007

JUDr. Olga   Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu