Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2459/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud změnil usnesení ze 16. 6. 2004, č. j. -19, jímž okresní soud nařídil exekuci (notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti z 25. 9. 2001 sp. zn. , N 193/01, sepsaného Mgr. S. S., notářkou, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 6.936.195,- Kč), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že je-li notářský zápis exekučním titulem pouze tehdy, obsahuje-li jako veřejná splňující zákonem stanovené formální požadavky také dohodu oprávněného a povinného ze závazkového právního vztahu o náležitostech podle -e) notářského řádu a prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu podle písm. f) téhož ustanovení, pak je pojmově vyloučeno, aby notářský zápis, sepsaný za účasti konkrétního oprávněného a povinného z určitého závazkového vztahu mohl být podkladem pro exekuci, v níž jako účastníci vystupují osoby odlišné od účastníků notářského zápisu. Podle krajského soudu lze uzavřít, že při použití slovního spojení „přechod povinnosti anebo přechod či převedení práva“ v ustanovení exekučního řádu jde o právo či povinnost hmotněprávní (v daném případě je tímto právem právo na plnění z ručitelského závazku, zajišťujícího hlavní závazek mezi věřitelem Ing. M. Ť. a dlužníkem J. V.). Notářský zápis, pokračuje odvolací soud, ovšem není hmotněprávním titulem ke vzniku závazku a nemůže tedy být ani titulem ke změně jeho subjektů. Předmět notářského zápisu tudíž „převést“ na jiný subjekt nelze a předpoklady pro nařízení exekuce podle exekučního řádu tak nebyly v daném případě splněny.

V dovolání (viz zejména bod III., písm. b/ a c/ na jeho straně 3. a 4. /viz a 89 spisu/) oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje ve výše uvedeném právním závěru odvolacího soudu, že je pojmově vyloučeno, aby notářský zápis … mohl být podkladem pro exekuci, v níž jako účastníci vystupují osoby od účastníků notářského zápisu odlišné. Oprávněný zdůrazňuje, že soud prvního stupně svým usnesením ze 6. 11. 2003, č. j. -30 v exekučním řízení jiném, avšak souvisejícím, zahájeném k návrhu právního předchůdce oprávněného (Ing. M. Ť.) a vedeném k vymožení téže pohledávky prodejem týchž nemovitostí proti právnímu předchůdci povinného (společnosti P. Š. – F, s. r. o.) rozhodl podle o procesním nástupnictvím oprávněného ( předmětného spisu ) na základě smlouvy z 11. 9. 2003 o postoupení předmětné vykonatelné pohledávky (, 12); odvolacímu soudu vytýká, že ten – v rozporu se závěry učiněnými soudem prvního stupně a aniž by si pro případ jakýchkoli pochybností o postoupení práv spojených s předmětnou vykonatelnou pohledávkou na oprávněného vyžádal doložení této skutečnosti, tedy cesse – dovodil, že oprávněný údajně není majitelem předmětné pohledávky, neboť v tomto exekučním řízení nepřednesl příslušné tvrzení a nenabídl ani důkaz o něm. Oprávněný však přechod pohledávky z Ing. M. Ť. na sebe tvrdil již v návrhu na nařízení exekuce (viz jeho bod IV. na str. 3) a cessi také doložil, a to jak usnesením podle vydaném 6. 11. 2003 v souvisejícím řízení sp. zn. (viz jeho opis na ), tak postupní smlouvou na , 12.

Dovolání (přípustné podle a ve spojení s ustanovením ) je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, a k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu zejména právní závěr odvolacího soudu, že „notářský zápis sepsaný za účasti konkrétního oprávněného a povinného z určitého závazkového vztahu je nezpůsobilý být podkladem pro exekuci, jejímiž účastníky jsou osoby od účastníků notářského zápisu odlišné“.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Nejvyšší soud ve svém usnesení z 29. 11. 2005, sp. zn. , dovodil nesprávnost závěru Krajského soudu v Ústí nad Labem (vyvozeného v jeho usnesení z 30. 3. 2004, č. j. -28 ze zásady, že notářský zápis nemá hmotněprávní povahu), podle něhož „dojde-li k převodu pohledávky na jiného, nemůže být notářský zápis pro nového věřitele titulem“. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí (i s poukazem na své usnesení z 10. 10. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001, pod poř. č. 15) vysvětlil, že důsledkem procesněprávního charakteru tohoto typu exekučního titulu je pouze to, že případná neexistence nároku podle hmotného práva není důvodem k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, nýbrž jen k zastavení (podle ) exekuce již nařízené. K obdobnému závěru o způsobilosti notářského zápisu být podkladem pro exekuci s účastníky jinými Nejvyšší soud dospěl ve svém usnesení ze 7. 2. 2007, sp. zn. , v němž dovodil, že je-li možno nakládat s pohledávkou přiznanou rozhodnutím soudu, není důvod, aby totéž neplatilo o pohledávce vtělené do notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti.

Protože odvolací soud zastával názor o nezpůsobilosti notářského zápisu být podkladem pro exekuci s účastníky odlišnými od účastníků notářského zápisu, tedy názor opačný, shrnutý v závěr, že předpoklady podle § 36 odst. 3 exekučního řádu pro nařízení exekuce splněny nebyly, nezabýval se věcí ani z hlediska ustanovení § 36 odst. 4 exekučního řádu, tedy otázkou, zda přechod práva byl předepsaným způsobem prokázán, je tudíž jeho právní posouzení věci nesprávné.

Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání ( ) – aniž se mohl zabývat dalšími dovolacími námitkami a okolnostmi vyplývajícími z obsahu spisu, jelikož měnící zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu spočívá výlučně na shora uvedené závěru o nezpůsobilosti notářského zápisu být podkladem exekuce – podle věty za středníkem zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný ( část první věty za středníkem ).

V novém usnesení odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. prosince 2007

JUDr. Vladimír  M i k u š e k , v. r.

předseda senátu