Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2151/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I.  Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 14. 6. 2005, se žalobce domáhal soudního rozhodnutí, jímž by bylo žalovanému uloženo převést mu do vlastnictví pozemky v žalobě blíže specifikované, a to jako náhradu ve smyslu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “), za pozemky nevydané oprávněné osobě, od níž nárok na náhradní pozemky získal postoupením. V průběhu řízení byl nárok žalobce zčásti uspokojen uzavřením soudního smíru o převodu jednoho pozemku  v obci Č. B. Ohledně zbytku nároku rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 11. 2005, č. j. -71, jímž uložil žalovanému povinnost uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu tří zbývajících pozemků v obci Č. B., jejichž převod žalobce navrhoval.

V odvolacím řízení Krajský soud v Českých Budějovicích vyhověl odvolání žalovaného, rozsudkem ze dne 26. 3. 2006, č. j. -99, rozsudek soudu prvního stupně  změnil, a žalobu, aby žalovaný byl uznán povinným převést na žalobce  předmětné tři pozemky, zamítl. Rozsudek odůvodnil tím, že nárok žalobce jako postupníka zanikl dnem 31. 12. 2005 podle § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě, s odkazem na nález Ústavního soudu , který z dopadu tohoto ustanovení vyloučil pouze původně oprávněné osoby, nikoli osoby, jimž byl nárok na náhradní pozemek postoupen. V dané věci nabylo rozhodnutí pozemkového úřadu, od nějž se nárok na náhradní pozemek odvíjel, účinnosti dne 27. 7. 2000, a podle čl. VI. proto končila lhůta pro převod náhradního pozemku 31. 12. 2005. Odvolací soud rozhodoval až po tomto dni, kdy lhůta pro realizaci nároku na náhradní pozemek uplynula; to brání soudu uložit žalovanému povinnost, kterou nemůže v důsledku restituční tečky splnit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, jakož i to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( a a/ ). Vadu řízení spatřuje v tom, že při posuzování tzv. restituční tečky měl odvolací soud vycházet z právního stavu v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, k němuž došlo 14. 11. 2005, tedy před prekluzí práva na náhradní pozemek. Nesprávným právním posouzením věci je dle jeho názoru závěr, že k prekluzi tohoto práva došlo přesto, že byla včas podána žaloba na plnění. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání splňuje formální náležitosti stanovené ) a je přípustné podle jeho , protože napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolací soud proto přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně z věcného hlediska, přičemž dospěl k závěru, že dovolání nelze vyhovět.

K otázce zániku práva na náhradní pozemek, založeného ustanovením § 11 odst. 2 a § 33 odst. 1 zákona o půdě, tj. nároku na převod náhradního pozemku patřícího osobám, jež tento nárok získaly postoupením od jiných osob, existuje již poměrně rozsáhlá judikatura Nejvyššího soudu. Vychází z jeho rozsudku z 8. 11. 2006, sp. zn. , v němž je vysloven závěr, že právo oprávněné osoby, jež získala nárok na náhradní pozemek postoupením dle zákona o půdě, doznalo změny v důsledku , jímž bylo toto právo odejmuto osobám, jejichž řádně uplatněný nárok stát neuspokojil. Objektivně stanovená lhůta zániku práva, tj. 31. 12. 2005 nezávisela na jednání oprávněné osoby, ale na činnosti Pozemkového fondu. Není proto rozhodující, zda nárok byl uplatněn jen u Pozemkového úřadu, nebo i u soudu. Šlo o nárok řádně uplatněný a neuspokojený ke dni, s nímž pozdější zákon spojoval zánik práva. Tato zákonná úprava byla přezkoumána Ústavním soudem, jenž rozhodoval o návrhu na její zrušení nálezem pléna ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , přičemž ve vztahu k postupníkům ji ponechal v platnosti.

Dovolací soud dále konstatuje, že posouzením charakteru lhůty stanovené v § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě se rovněž zabýval; pro tuto lhůtu považuje za charakteristické, že jejím marným uplynutím nastává zánik samotného subjektivního práva a že k těmto důsledkům se přihlíží bez ohledu na to, zda to některý účastník namítá či nikoli. Propadná lhůta způsobuje zánik práva sama o sobě již svým uplynutím, kterému nelze zabránit, a po jejím uplynutí se nelze domáhat uspokojení práva. Z ustanovení vyplývá,  že pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, tedy včetně ustanovení Platí tedy, že i pro rozsudek odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Odvolací soud rozhoduje v době, kdy rozsudek soudu prvního stupně není v právní moci a nedošlo tedy z uvedeného hlediska ani v odvolacím řízení ke změně právních vztahů účastníků oproti době podání žaloby.

Dovolací soud proto shledal, že rozsudek odvolacího soudu, který je v souladu s uvedenou judikaturou, je správný a podle § 254b odst. 2 věta před středníkem proto dovolání zamítl.

Žádnému z účastníků nebyla uložena povinnost hradit náklady dovolacího řízení, protože žalovanému, který měl v dovolacím řízení úspěch, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly ( , , ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. prosince 2007

JUDr. Josef  R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu