Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 992/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců  JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. K. K., jako správce konkursní podstaty úpadkyně H.S., zastoupeného JUDr. M. V., advokátkou proti žalované Č. o. b. a. s. o zaplacení 471.270,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2006, č. j. -50, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2006, č. j. -50, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. března 2003, č. j. -21, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Dovoláním zpochybněná právní otázka, jakou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení naplňuje situace, kdy si smluvní strany vzájemně poskytly plnění na základě absolutně neplatné smlouvy, nečiní v  právní teorii ani praxi problémy; je dovozováno, že v obč. zák. jsou vlastně upraveny důsledky bezdůvodného obohacení získaného z neplatného právního úkonu ( obč. zák.) a obecně je rovněž přijímán názor, že nárok účastníka na vrácení plnění z neplatné smlouvy je nárokem podmíněným ze zákona povinností vrátit i druhému účastníkovi jím poskytnuté protiplnění. Není tudíž správný názor dovolatele, že v dané věci „proti sobě stojí dvě pohledávky, a to pohledávka žalované za úpadkyní z titulu nájemného zaplaceného podle neplatných nájemních smluv a pohledávka žalobce z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého žalované užíváním nebytových prostor bez právního důvodu“. Pokud jde o další dovolací námitku, že „započtení předmětných pohledávek brání ust. z. č. 328/91 Sb., o konkursu a vyrovnání“, nelze než připomenout, že Nejvyšší soud České republiky již ve svém rozsudku ze dne 30. června 2004, sp. zn. , dovodil, že jestliže si účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy před prohlášením konkursu na majetek jednoho z nich poskytli navzájem peněžitá plnění, popřípadě plnění, za něž jim přísluší peněžitá náhrada, může se i po prohlášení konkursu ten z nich, který plnil ve větším rozsahu, úspěšně domoci (ve smyslu ustanovení obč. zák.) jen vrácení toho, oč plnění, které sám poskytl, přesahuje plnění, které obdržel od druhé smluvní strany. Od tohoto názoru nemá dovolací soud důvodu odchylovat se ani v posuzované věci, kdy v řízení nebylo zjištěno (ani žalobcem tvrzeno), že úpadkyně podle neplatných nájemních smluv plnila žalované, resp. její právní předchůdkyni, ve větším rozsahu, než-li jí plnila ona. Protože odvolací soud rozhodl v intencích shora uvedených právních závěrů, není jeho rozhodnutí v rozporu s hmotným právem a dovolání žalobce není podle přípustné. Dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. prosince 2007

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu