Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2737/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v O. rozsudkem ze dne 23. února 2006, č.j. -85, potvrdil rozsudek ze dne 21. května 2004, č.j. -49, jímž Krajský soud v O. ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 28. července 2003, č.j. -10.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, namítajíce, že „v poučení směnečného platebního rozkazu nebylo uvedeno, že mají možnost si v této lhůtě požádat o přidělení právního zástupce soudem“, pročež v třídenní lhůtě nepodali veškeré námitky, které by, v případě přidělení právního zástupce, podali, a jimiž by se soud musel zabývat a v této souvislosti „připustit návrhy na doplnění dokazování“.

Dále polemizují se závěry odvolacího soudu, podle kterých: 1) neprokázali „předložení směnky k proplacení“, 2) směnka mohla být vyplněna kdykoli po  28.  červnu 2001 a 3) směnka nebyla „novými majiteli“ nabyta ve zlém úmyslu. Konečně dovolatelé odkazují na ujednání obsažené v dohodě o vyplňovacím právu, podle kterého „není možno jakkoli obchodovat, převádět nevyplněnou blankosměnku“.

Proto požadují, aby Nejvyšší soud „pro porušení práva na spravedlivý a rovný proces a z důvodu nesprávného právního posouzení věci“ rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil.

Dovolání nejsou přípustná.

Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, upravuje ustanovení a c) (dále jen „“).

O případ podle ustanovení nejde (rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozsudkem ve věci) a oproti očekávání dovolatelů není dovolání přípustné ani podle ustanovení

Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolateli uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Již v důvodech usnesení uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Protože od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné dovolací námitky týkající se vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ]. Totéž platí o tzv. zmatečnostních vadách, k nimž sice u přípustného dovolání Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti, jejichž existence ale přípustnost dovolání podle ustanovení o. s. ř založit nemůže (viz rozhodnutí uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Po právní stránce zásadně významným pak rozhodnutí odvolacího soudu nečiní ani  závěry ohledně neunesení důkazního břemene, (ne)předložení směnky a zákazu převodu blankosměnky. V tomto směru Nejvyšší soud poukazuje na závěry formulované v rozhodnutích ze dne 25. března 2003, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2003, pod číslem 62, ze dne 31. října 2007, sp. zn. , ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2007, pod číslem 151, ze dne 28. července 2005, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2005, pod číslem 146 a ze dne 1. března 2006, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2006, pod číslem 118, s nimiž je dovoláními napadené rozhodnutí v souladu.

Jelikož dovolání žalovaných nejsou přípustná ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaných byla odmítnuta a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. prosince  2007

JUDr. Petr  Gemmel

předseda  senátu