Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1293/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně sp. zn. ze dne 8. 2. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a pokusem k trestnému činu neposkytnutí pomoci podle § 8 odst. 1 k § 208 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dohledem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti let a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal K. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. ze dne 17. 4. 2007 a to tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal K. P. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku vznesl námitky výlučně ve vztahu k pokusu trestného činu neposkytnutí pomoci podle § 8 odst. 1 k § 208 tr. zák., kterým byl rovněž shledán vinným. V uvedeném směru namítl, že skutkový stav věci nebyl náležitě (v patřičném rozsahu) soudy zjištěn a o skutkových okolnostech zůstaly pochybnosti. To proto, že nebylo dostatečně zjištěno, jaký vliv na jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti v uvedených souvislostech mělo jeho zranění (při dopravní nehodě), utrpěný šok a alkohol v jeho krvi. Znalec z oboru toxikologie uvedl, že hladinu v krvi dovolatele nebylo možné určit ani přibližně a znalec z oboru psychiatrie vycházel z toho, že se dovolatel v kritické době nacházel ve stavu prosté střední opilosti, když vycházel pouze z neurčitých výpovědí svědků a neurčitých lékařských zpráv. Namítl, že jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly podstatně sníženy v důsledku zranění a šoku při dopravní nehodě, čemuž nasvědčuje i to, že se po nehodě neorientoval v místě i času, kdy bloudil po okolí. V tomto směru navrhl také posudek z oboru soudního lékařství, který by posoudil vliv zranění po nehodě na jeho další chování, když z doposud učiněných skutkových zjištění nelze mít za prokázané, že příčinou dopravní nehody a následného jednání dovolatele byl pouze alkohol. Poukázal i na to, že při rozhodování o trestu soudy nedostatečně přihlédly k osobě dovolatele s tím, že účelu trestu by bylo dosaženo trestem kratšího trvání. Proto také navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s ustanovením § 265l odst. 1 tr. ř. citovaná rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně „k dalšímu řízení“. Požádal také, aby předseda senátu dovolacího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel namítá ve skutečnosti pouze neúplnost dokazování a nesprávné hodnocení provedených důkazů soudy a fakticky tak napadá soudy učiněná skutková zjištění, přičemž tato skutečnost nemůže být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl ve věci uplatněn. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. potom uvedl, že ten je spatřován pouze v tom, že odvolání dovolatele bylo zamítnuto. Tento dovolací důvod přitom uplatněný podle druhé alternativy v něm uvedené by mohl být právně relevantním pouze tehdy, jestliže by v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícímu byl naplněn některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jeho námitky však žádnému z uvedených dovolacích důvodů neodpovídají a tak tento závěr lze v předmětné věci vztáhnout i na uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby takto podané dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, jako podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně (který byl soudy právně kvalifikován jako pokus k trestnému činu neposkytnutí pomoci podle § 8 odst. 1 k § 208 tr. zák., když právě výlučně proti němu směřují dovolací námitky), dovolatel namítl, že jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti ve vztahu k uvedenému skutku byly podstatně snížené, přičemž soudy uvedenou skutečnost při svém rozhodování nevzaly v úvahu. Toto jeho tvrzení však bylo i předmětem řízení před oběma soudy, které však i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, zabývaly se zejména i závěry plynoucími ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie s adekvátním závěrem o jeho správnosti a úplnosti při současném konstatování, že s ohledem na tuto skutečnost není vyžádání dalšího znaleckého posudku v tomto směru (jak navrhoval dovolatel) namístě. Ve věci přijaté závěry potom i odvolací soud opřel také o svědeckou výpověď policisty V., samotnou výpověď dovolatele i zprávu lékaře, který po nehodě dovolatele ošetřoval. Nelze než uzavřít, že v důvodech svých rozhodnutí se soudy adekvátně zabývaly i všemi znaky skutkové podstaty pokusu k označenému trestnému činu, stejně jako jeho materiálním znakem z hlediska společenské nebezpečnosti jednání dovolatele a v této souvislosti ukládanému trestu. Pokud za těchto okolností i s ohledem na rozsah a obsah ve věci vedeného dokazování dospěly k závěru o vině dovolatele pokusem k trestnému činu neposkytnutí pomoci, nelze mít za to, že učiněná skutková zjištění jsou v rozporu s právní kvalifikací samotného skutku. Nelze než zdůraznit, že námitky dovolatele uplatněné takto z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právě směřují pouze do oblasti ve věci učiněných skutkových zjištění.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné, když zjevně neopodstatněně byl za daných okolností takto namítán dovolací důvod uplatněný podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené proto dovolací soud ani nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. prosince 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka