Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 705/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně V. p., a. s., zast. advokátem proti žalované “ A .“ společnost s ručením omezeným, zast. advokátem, o zaplacení částky 15.795,70 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení 534.420,- Kč, vedené u Krajského soudu v H. K. pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 18. května 2006, č. j. - 164, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v H. K. jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. srpna 2005, č. j. – 147, uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 15.795,70 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Ve výroku II. soud prvního stupně žalobu co do části příslušenství zamítl a ve výroku III. soud zamítl vzájemný návrh, kterým se žalovaná domáhala zaplacení částky 534.420,- Kč. Ve výroku IV. rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva o dodávkách plynu ( zákona obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, /dále jen „ObchZ“/), ve které se žalovaná zavázala za odebraný plyn zaplatit kupní cenu, přičemž ve lhůtách splatnosti faktur kupní cenu nezaplatila, proto je povinna zaplatit cenu vyúčtovanou na základě této smlouvy ( ObchZ), a to i s úrokem z prodlení ( , ObchZ). Žalovaná se v průběhu řízení vzájemným návrhem domáhala zaplacení částky 534.420,- Kč, jako škody způsobené v důsledku odpojení plynu ze strany žalobkyně, když mělo dojít k poškození kancelářské techniky vodou, která se na ní vysrážela. Soud vycházel ze skutečnosti, že k odpojení plynu došlo mimo topnou sezónu a přihlédl dále k tomu, že předmětná kancelářská technika měla být uskladněna již od roku 1999 v nevytápěné stodole, přičemž dospěl k závěru, že poškození kancelářské techniky muselo být způsobeno jinými okolnostmi, než odpojením plynu. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že vzájemný návrh je zjevně nedůvodný a jako takový jej zamítl.

Vrchní soud v P. v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. potvrdil. Ve výroku II. odvolací soud odmítl odvolání žalované proti výroku II. soudu prvního stupně, jelikož dospěl k závěru, že odvolání proti výroku, kterým byla žaloba částečně zamítnuta, není subjektivně přípustné. V ostatních výrocích napadeného rozsudku odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, protože se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním posouzením soudu prvního stupně. Odvolací soud přihlížel vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, opakoval důkaz znaleckým posudkem podaným v trestním řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Tvrzení žalované o škodě na výpočetní technice v důsledku ukončení dodávky plynu dne 6. 9. 1999 posoudil jako nevěrohodné, proto rozsudek soudu prvního stupně i v tomto výroku ve věci samé potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, z jehož obsahu ( ) vyplývá, že je co do přípustnosti opírá o ustanovení (dále jen „ “). V dovolání žalovaná dále namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle ).

Z obsahu dovolání dále vyplývá, že dovolatelka napadla jednak výrok odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 15.795,70 Kč s příslušenstvím, a jednak výrok odvolacího soudu, kterým byl zamítnut vzájemný návrh, kterým se žalovaná domáhala zaplacení částky 534.420,- Kč. Dovolatelka se zároveň domnívá, že byly dány všechny předpoklady pro přiznání částky uplatněné vzájemným návrhem žalované, přičemž uvádí, že nesprávným postupem soudů, kdy nebylo vyhověno návrhu žalobkyně na provedení důkazů za účelem zjištění výše škody na kancelářském zařízení, způsobené odpojením přívodu plynu ze strany žalobkyně, je řízení zatíženo vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolatelka navrhuje zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v částce 15.795,70 Kč s příslušenstvím (výrok I.), není dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) přípustné, jelikož se jedná o věc, v níž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (v obchodních věcech) a dovolání je tak objektivně nepřípustné.

Při posouzení přípustnosti dovolání ohledně výroku, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí vzájemného návrhu, kterým se žalovaná domáhala zaplacení částky 534.420,- Kč, je třeba vycházet z ustanovení a  Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku pak upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozhodnutím, kterým tento soud rozhodl ve věci samé.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Výhradami, jimiž odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně) vytýká neprovedení důkazů, dovolatelka tvrdí existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení , která je ovšem pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení bez právního významu.

Poněvadž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení zásadně právně významným neshledal (dovolatelka ostatně v dovolání ani žádnou právní otázku za zásadně významnou neoznačila a ani nenamítala, že by napadené rozhodnutí bylo v rozporu s hmotným právem), dovolání žalované, které není přípustné ani podle ustanovení , podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , neboť žalovaná nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 12. prosince  2007

JUDr. František  Faldyna, CSc.

předseda  senátu