Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4475/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání  se  odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 11. 2004, č.j. -25, ve spojení s usnesením ze dne 25. 11. 2004, č.j. -29, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na původně žalovaných P. K. a D. K. zaplacení částek 10.325,- Kč (jako dlužného příspěvku do fondu oprav za rok 2001) a 25.299,- Kč (jako smluvní sankce za prodlení od 6. 1. 2001 do 31. 12. 2003) a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce jako správce domu č.p. 1260 v P. 4,  (dále jen „předmětný dům“ nebo „dům“) na základě příkazní smlouvy a menšinový spoluvlastník domu není ve sporu věcně aktivně legitimován.

Vzhledem k tomu, že původní žalovaná D. K. zemřela, soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 7. 2005, č.j. -48, svůj citovaný rozsudek ve vztahu k zemřelé žalované zrušil a řízení proti ní zastavil.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze (soud odvolací) – poté co v důsledku úmrtí původního žalovaného P. K. dne 19. 1. 2006 usnesením ze dne 25. 4. 2007 rozhodl, že v řízení bude pokračováno jako se žalovanou s H. K. – rozsudkem  ze dne 25. 4. 2007, č.j. , 340/2006-109, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, dovodil, že žaloba nemá oporu ani v ustanovení a že domáhat se plnění tak, jak učinil žalobce, může jen vlastník, nikoli správce domu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozoval z ustanovení a uplatnil v něm (z obsahového hlediska) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Předestřel v něm několik otázek, jimž přisuzuje zásadní právní význam, vyjádřil nesouhlas se závěrem

o nedostatku své aktivní věcné legitimace ve sporu a navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí  řízení ( ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ), nebo jímž bylo potvrzeno  rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ). Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Dovolání podle však není podle přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V dané věci  žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o dvou peněžitých nárocích se samostatným skutkovým základem v částkách 10.325,- Kč (příspěvek do fondu oprav za rok 2001) a 25.299,- Kč (smluvní sankce za prodlení od 6. 1. 2001 do 31. 12. 2003), ve vztahu k nimž je nutno též samostatně posuzovat přípustnost dovolání z hlediska

Pokud jde o nárok na zaplacení částky 10.325,- Kč, je zřejmé, že uvedená částka nedosahuje zákonného limitu 20.000,- Kč, a proto je dovolání v této části nepřípustné.

Pokud dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu 25.299,- Kč,  přichází v úvahu přípustnost dovolání pouze podle , tedy pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Tento předpoklad přípustnosti však rovněž splněn není, neboť vylučuje-li nepřípustnost dovolání možnost přezkumu správnosti rozsudku ohledně hlavního nároku v částce 10.325,- Kč, nemůže žádná z uplatněných dovolacích námitek mít vliv na výsledek řízení ohledně závislého nároku v částce 25.299,- Kč. Nelze-li totiž v dovolacím řízení přezkoumat závěr soudů nižších stupňů o neopodstatněnosti hlavního nároku na zaplacení částky 10.325,- Kč, nelze úspěšně napadnout dovoláním ani závěr o neopodstatněnosti odvozeného nároku na zaplacení smluvní sankce za prodlení s placením hlavního nároku, jenž nebyl žalobci přiznán.

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá situaci, kdy žalované

v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo vůči žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1,

a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. prosince 2007

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu