Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 246/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 49 095 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 070 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 501,33 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 2 070 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 13 320 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 8 121,61 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72% ročně z částky 11 852,13 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,
kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 409,03 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 9 782,13 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18 165 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 874,37 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 18 165 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 15 540 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 11 968,72 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72 % ročně z částky 21 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,
kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 666,88 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 2 835 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,
se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 070 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 501,33 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 2 070 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 13 320 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 8 121,61 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72% ročně z částky 11 852,13 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 409,03 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 9 782,13 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18 165 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 874,37 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 18 165 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 15 540 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 11 968,72 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72 % ročně z částky 21 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 666,88 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 2 835 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 49 095 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. První Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 30. 1. 2017. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 13 320 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 540 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 3. 2018. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 24. 7. 2017. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 11 852,13 Kč na jistině, na dlužném poplatku 3 537,87 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 8 121,61 Kč a nadále běžícího ve výši 23,72% ročně z částky 11 852,13 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 910,36 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 11 852,13 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
Druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo uzavřela žalovaná dne 24. 7. 2017. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 15 540 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 630 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 9. 2018. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 31. 7. 2017. Žalobkyně se tak domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 21 000 Kč na jistině, na dlužném poplatku 12 705 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 11 968,72 Kč a nadále běžícího ve výši 23,72% ročně z částky 21 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 4 541,25 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 21 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem.
Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.
5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 30. 1. 2017, na základě které byla žalované poskytnuta částka 18 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s poskytnutím úvěru ve výši 13 320 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 31 320 Kč v 58 týdenních splátkách po 540 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 1. 2017, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z tvrzení žalobkyně uvedeného v návrhu žaloby soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr celkem 15 930 Kč, kdy poslední platba byla ze strany žalované uhrazena dne 24. 7. 2017.
6. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 30. 1. 2017 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr. Její čistý měsíční příjem činí 16 230 Kč a jako další příjem uvedla 3 000 Kč, kdy tento příjem označila jako výživné/alimenty/příjem z podnájmu apod. Bydlí se spolubydlícím, má jedno nezaopatřené dítě a další nezaopatřenou osobu. Náklady na bydlení včetně inkasa činí 1 000 Kč, její osobní výdaje činí 6 000 Kč a dále hradí splátky dalších úvěrů v celkové výši 9 500 Kč.
7. Z druhé smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 24. 7. 2017, má soud za prokázané, že žalované byla poskytnuta po šesti měsících od uzavření první smlouvy částka 21 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 15 540 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 36 540 Kč v 58 týdenních splátkách po 630 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 7. 2017, včetně smluvních podmínek). Z tvrzení žalobkyně v podaném návrhu soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr částku ve výši 2 835 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 31. 7. 2017.
8. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 24. 7. 2017 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že je OSVČ. Její čistý měsíční příjem činí 8 875 Kč a jako další příjem uvedla částku ve výši 3 000 Kč, kdy se má jednat o výživné/alimenty/příjem z podnájmu apod. Bydlí se spolubydlícím a má dvě nezaopatřené dítě. Náklady na bydlení platí ve výši 1 500 Kč měsíčně, dále hradí splátky předchozích úvěrů ve výši 2 200 Kč a její osobní výdaje činí 5 000 Kč.
9. Žalovaná tak měla právní předchůdkyni žalobkyně hradit na základě první smlouvy o úvěru částku cca 2 300 Kč měsíčně a po uzavření druhé smlouvy cca 2 700 Kč měsíčně. To, jak právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná měla již před prvním úvěrem splátky dalších úvěrů v celkové výši 9 500 Kč měsíčně (viz Karta zákazníka ze dne 30. 1. 2017), není zřejmé. Výše všech těchto splátek dalších úvěrů se však v kartě zákazníka zpracované při poskytnutí shora uvedeného druhého úvěru ve výdajích žalované neprojevila, a z karty zákazníka není možné zjistit, zda si právní předchůdkyně ověřila, že došlo ke splacení předchozích úvěrů.
10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 12. 2. 2021, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 15. 2. 2021.
11. Z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 a podacího lístku ze dne 14. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.
12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
17. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvách o spotřebitelském úvěru číslo číslo uzavřenými mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.
19. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, a to před poskytnutím každého jednotlivého úvěru. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty zákazníka podepsané žalovanou. Z těchto karet zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. Rovněž z žádného soudu doloženého důkazu nevyplynulo, jakým způsobem bylo vyhodnoceno, že v rozmezí šesti měsíců jsou uváděny žalovanou zcela rozdílné údaje, na základě nichž mělo dojít k vyhodnocení úvěruschopnosti žalované. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.
20. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalované byla ověřena výše jejího příjmu, a to v každém jednotlivém případě z výplatních pásek resp. v případě druhé smlouvy z týdenek a z rozhodnutí o přiznání výživného (viz. Karty zákazníka), avšak soudu tyto nedoložila. Z karet zákazníka vyplývá, že náklady na bydlení žalované nejprve činily 1 000 Kč měsíčně, že žalovaná má bydlet se spolubydlícím a jedním nezaopatřeným dítětem a další nezaopatřenou osobou, avšak zároveň v měsíci červenci žalovaná uvádí, že náklady na bydlení činí 1 500 Kč a že má bydlet se spolubydlícím, s manželem a dvěma nezaopatřenými dětmi, kdy tyto výdaje žalované nebyly ověřeny. Nelze přehlédnut, že částka 1 000 Kč resp. 1 500 Kč na bydlení v nájemním bydlení pro nejméně tři osoby (žalovanou a jí uváděné dvě nezaopatřené osoby), i pokud by šlo jen o příspěvek na náklady spojené s bydlením (vodu, elektřinu, teplo) je zcela mimo běžné náklady na zajištění dodávek uvedených komodit. A vyvolává tak sama o sobě pochybnost o své správnosti. Zároveň v každém jednotlivém případě žalovaná uvedla, že má nezaopatřené děti, že vyživuje dvě nezaopatřené osoby, přičemž náklady na výživu měli pro tyto tři osoby činit nejprve 6 000 Kč měsíčně a následně klesnout na 5 000 Kč měsíčně, což představuje částku 200 Kč resp. 165 Kč na den pro tři osoby na pokrytí nákladů na stravu, drogerii, léky, ošacení. I tato částka vzbuzuje značné pochybnosti o své reálnosti. I pokud by soud uvěřil, že částka příjmů a výdajů žalované byla ověřena (č to žalobkyně neprokázala), jen z karty klienta vyplývá, že v případě prvého úvěru měla mít žalovaná k dispozici volné prostředky ve výši 2 730 Kč, splátka úvěru měla činit 2 300 Kč měsíčně. Žalované tak po úhradě splátky nově sjednaného dluhu zbyla na neočekávané výdaje či pro případ výpadku příjmu (např., nemoc) částka nepřesahující 430 Kč měsíčně, tedy rezerva při potřebě zajistit obživu a bydlení nejméně pro tři osoby zcela nedostačující. Obdobně i v případě druhé uzavírané částky by měsíční rezerva nepřekročila 470 Kč.
21. Jak bylo při zkoumání úvěruschopnosti zohledněno, že žalovaná má u jiných poskytovatelů úvěry se splátkami v celkové výši 9 500 Kč, zda bylo prověřeno, že tyto úvěry zvládá splácet či zda bylo ověřeno, že v době uzavření druhé úvěrové smlouvy došlo k jejich splacení, z žádného z předložených dokladů nevyplynulo. Takovouto skutečnost mohla žalobkyně ověřit prostým nahlédnutím do bankovních či nebankovních registrů či si tyto informace vyžádat přímo do žalované. To vše za situace, kdy žalobkyně vydávala na splátky svých úvěrů částky přesahující ½ jejích příjmů.
22. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalované i bez dalšího přezkoumání jí uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u ní dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopna úvěry řádně splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím všech úvěrů dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěrů dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouvy o úvěru ze dne 30. 1. 2017 a ze dne 24. 7. 2017 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.
23. Za situace, kdy jsou smlouvy neplatné, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 30. 1. 2017 v hotovosti částku 18 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila celkem 15 930 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 2 070 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 501,33 Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaná musela být vědoma toho, že nejpozději k tomuto dni je povinna vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 8,5 % ročně z částky 2 070 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení (výrok I.).
24. Soud má rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 24. 7. 2017 v hotovosti částku 21 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr uhradila před postoupením pohledávky na žalobkyni celkem 2 835 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 18 165 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 3 874,37 Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaná musela být vědoma toho, že nejpozději k tomuto dni je povinna vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 9 % ročně z částky 18 165 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení (výrok III.).
25. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření dvou shora uvedených smluv, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II. a výrok IV.).
26. Výrokem V. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).