Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 9/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky  rozhodl  v  senátě  složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové, v právní věci žalobce A. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému A. P., zastoupenému  advokátem,  o  zaplacení  částky  45 310,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Č. B. pod sp. zn. ,  o dovolání   žalovaného  proti   rozsudku Krajského soudu v Č. B.ze dne 13. června 2006, č.j. -281, takto:

I. Dovolání  se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Č. B. rozsudkem ze dne 20. ledna 2004, č.j. -153, uložil žalovanému A. P. a žalovanému Z. K., bytem v Č. B., zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 45 310,70 Kč s příslušenstvím a náklady řízení (bod I. výroku a bod II. výroku). Dále uložil oběma žalovaným zaplatit společně a nerozdílně náklady řízení České republice (bod III. výroku).

Krajský  soud  v Č. B. shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve vztahu k žalovanému A. P. (dále též jen „žalovaný“), který se proti němu odvolal (první odstavec výroku). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý odstavec výroku). Ve vztahu k žalovanému Z. K. zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, neboť Z. K. se proti němu neodvolal.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný blanketním dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení (dále též jen „“). Dovolatel má napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, jelikož podle jeho názoru řešil odvolací soud právní otázku v rozporu s hmotným právem. Jako dovolací důvod uvedl, že řízení  je  postiženo vadou, která mohla mít  za následek  nesprávné  rozhodnutí  ve  věci [ ] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Dovolatel snesl ze svého pohledu argumenty na podporu jím uplatněných dovolacích důvodů v doplňujícím podání, jímž reagoval na výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad dovolání.

Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15., a 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), právní úprava připouští dovolání pouze ve dvou následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem  odvolacího  soudu, který  dřívější  rozsudek   zrušil [ ]. Jestliže dovolání není přípustné podle ,  je ve druhém případě [ ] dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, dospěje-li dovolací soud k  závěru, že  napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. I při splnění shora uvedených předpokladů přípustnosti však není ani v jednom z obou uvedených případů dovolání přípustné,  bylo-li dovoláním  dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000,- Kč a v obchodních věcech 50 000,- Kč, přičemž  k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [ ].

V předmětném sporu jde z procesního hlediska nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli o náhradu škody způsobené porušením závazku ze smlouvy o dílo uzavřené podle a násl. obchodního zákoníku), v níž bylo dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem odvolacího soudu ve věci samé rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 45 310,70 Kč. Jedná se tedy ve smyslu ustanovení o věc, u níž není dovolání přípustné.

Lze tak uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (, věta první, ), usnesením odmítl pro nepřípustnost [ věta první a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Jelikož dovolání bylo odmítnuto, nemá žalovaný na náhradu těchto nákladů právo a žalobci podle obsahu spisu v souvislosti s dovolacím řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně  6. prosince  2007

JUDr. Miroslav  G a l l u s

předseda senátu