Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1351/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. ze dne 7. 2. 2007 byl RNDr. K. Š. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v délce dvou roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

O odvolání, které proti předmětnému rozsudku dovolatel podal, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. ze dne 18. 4. 2007, a to tak, že jej dle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal RNDr. K. Š. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ust. § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř.

V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že soud prvního stupně ani soud druhého stupně žádným způsobem nezdůvodnily, z čeho dovodily jeho úmysl ublížit poškozené Ing. J. T. na zdraví, když on sám jednoznačně vypověděl, že jeho snahou bylo pouze „naplácat jí na zadek a potrestat ji“ za nadávky, které vůči němu směřovaly. V žádném případě nesměřoval jeho úmysl k tomu, aby ji strčil ze schodů a způsobil jí těžkou újmu na zdraví. Pokud by vůbec jeho zavinění mohlo být shledáno, mohlo by se maximálně jednat o vědomou nedbalost. Z dosavadní judikatury vyplývá, že zavinění ve formě nepřímého úmyslu by u dovolatele bylo možné pouze tehdy, bylo-li by možné dovodit, že cílem jeho jednání bylo dosažení jiného možného výsledku, z hlediska trestního práva nevýznamného, a případný vznik následku uvedeného v trestním zákoně mu byl nepříjemný. Je přesvědčen dále, že soudy obou stupňů žádným objektivním způsobem nezjišťovaly jeho psychický stav, když naopak v jeho prospěch mluví to, že je v podstatě klidný, uvážlivý člověk, který nepodléhá emocím, že však je možné, že v důsledku jednání poškozené podlehl afektu. Z rozhodnutí č. 40/72 podle něj vyplývá, že na zavinění a jeho formu je třeba usuzovat ze všech konkrétních okolností, za nichž se jednání uskutečnilo, a ze všech důkazů významných z tohoto hlediska. Je přesvědčen, že je pro dovolání dán i důvod uvedený v ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně, který nesprávně právně posoudil jeho jednání, a to z hlediska trestního práva hmotného. S ohledem na uvedené pak navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vydal usnesení, kterým zruší rozsudek soudu prvního stupně i usnesení soudu druhého stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že v posuzované věci – vzhledem k námitkám dovolatele – není možno dovodit, že by čin byl spáchán ve stavu předpokládaném v § 12 event. v § 32 tr. zák. Subjektivní stránka totiž jednoznačně plyne ze zjištění, jakým způsobem a proti kterým částem těla poškozený obviněný útočil a jaká poranění s jakým omezením v běžném způsobu života poškozená utrpěla, když soudy věnovaly pozornost i jím namítanému stavu nepříčetnosti a dovodily, že jeho tvrzení jsou účelová. Závěr o příčetnosti soudy opřely zejména o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, z nichž se podává, že tento netrpí ani netrpěl žádnou duševní chorobou či poruchou a v rozhodné době se u něj jednalo o prostý forenzně nevýznamný afekt. Rozpoznávací schopnosti obviněného byly plně zachovány a jeho ovládací schopnosti byly nepodstatně sníženy vlivem právě prostého afektu. Motivací jednání mohly být dle znalců sousedské spory a dlouhodobě nevraživá atmosféra. Nelze tedy přisvědčit dovolateli, že by soudy nezjišťovaly okolnosti týkající se jeho psychického stavu a že by nebylo zjišťováno, zda nejednal ve stavu afektu. V důsledku toho, že dovolání je takto, pokud jde o dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zjevně neopodstatněné, je zjevně neopodstatněné také z hlediska důvodu dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jelikož tento důvod je v posuzovaném případě předcházejícím dovolacím důvodem podmíněn. Uzavřel, že rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, a navrhl, aby jej Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněné dle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně souhlasil, aby takto učinil v neveřejném zasedání dle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).

Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky uplatněné z hlediska dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v daném případě zpochybňují právní posouzení skutku, když dovolatel namítá, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví ve smyslu § 222 odst. 1 tr. zák., především pak znak subjektivní stránky ve formě úmyslu nepřímého. Dovolatelovým námitkám však nelze přisvědčit.

Vzhledem ke skutkovým zjištěním tak, jak jsou uvedena ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, se dovolací soud shoduje se závěry soudů obou stupňů o tom, že znaky skutkové podstaty daného trestného činu naplněny byly. Z nich totiž nepochybně vyplývá, že dovolatel poté, co poškozenou napadl poprvé, kdy tato se chtěla zvednout, v útoku proti ní pokračoval tím, že ji strčil ze schodů, poté k ní přistoupil a kopl ji. O značné razanci dovolatelova jednání svědčí dle dovolacího soudu zejména způsobený následek, tedy zlomeniny obou stehenních kostí a zranění pravého oka, které vedly k výraznému omezení v jejím obvyklém způsobu života, které jako obzvlášť citelné pociťovala po dobu delší než 6 týdnů. Takto je nutné souhlasit rovněž se závěry o úmyslném spáchání daného činu, když je jisté, že dovolatel musel být srozuměn s tím, že takový následek může svým jednáním způsobit, když poškozenou nejprve několikrát uhodil, a poté ji shodil ze schodů s vědomím, že se jedná o starší ženu, u níž takovéto zacházení může způsobit poměrně závažná zranění. V tomto smyslu lze odkázat na přiléhavé odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (str. 2 usnesení sp. zn. ). Na základě uvedeného proto nutno odmítnout i dovolatelovu argumentaci ohledně jeho psychického stavu, když v tomto směru dospěly soudy ke správným závěrům na základě vypracovaných znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie. Na závěru o jednání dovolatele v úmyslu nepřímém nemůže tedy nic změnit ani jeho tvrzení, že je „v podstatě klidným a uvážlivým člověkem, který nepodléhá emocím“ a to, že se činu dopustil v afektu. Je proto nepochybné, že závěr o trestní odpovědnosti dovolatele tak, jak k němu dospěly soudy obou stupňů, v daném případě je zcela správný.

Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn právně relevantně i v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ovšem je zjevně neopodstatněný. S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než postupovat v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání odmítnout. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. prosince 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka