Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4457/2007

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

Žalobkyně se „žalobou na zahájení řízení“ doručenou Okresnímu soudu ve Znojmě (dále „soud prvního stupně“) 19. 6. 2000 domáhala, aby soud rozhodl, že „žalovaný je povinen vyklidit a vyklizený předat žalobkyni pozemek p. č. 242/5 o výměře 192 m², zapsaný u katastrálního úřadu ve Z. na LV č. pro k. ú. O., okr. Z. a to do 15 dnů do právní moci rozsudku“ a náhrady nákladů řízení.

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 31. října 2003, č. j. -166, žalobu zamítl. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze  dne 30. listopadu 2006, č. j. -178, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení s pokynem, aby soud prvního stupně objasnil, čeho se žalobkyně „ve skutečnosti“ domáhá a aby ji vyzval k upřesnění jejích skutkových tvrzení. Soud prvního stupně poté přípisem  26. 1. 2007 žalobkyni prostřednictvím jejího advokáta vyzval, aby doplnila svoje skutková tvrzení, titul, na základě něhož se rozhodnutí soudu domáhá, a petit žaloby. Poučil ji, že nebude-li žaloba doplněna a vady odstraněny, bude postupovat podle („OSŘ“) a „podání odmítne“; uvedl, že „lhůta pro odstranění vad je 20 dnů“. Přípisem doručeným soudu prvního stupně 20. 2. 2007 advokát žalobkyně pro nepřítomnost klientky, která byla s vnuky na horách, soud požádal o prodloužení lhůty „do konce týdne“.

Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 27. února 2007, č. j. -183, rozhodl, že „podání se odmítá“, a žalobkyni uložil povinnost nahradit náklady řízení. Uvedl, že ji usnesením z 26. 1. 2007 vyzval, aby do 20 dnů soudu sdělila „potřebné údaje“, a poučil ji, že „jestliže soudu tyto údaje nesdělí ve stanovené lhůtě, podání odmítne“. Dále konstatoval, že žalobkyně na výzvu sice reagovala, požádala o prodloužení lhůty, vady podání však neodstranila; uvedl, že jde o takové vady, pro které nelze v řízení dále pokračovat, a proto podání odmítl podle .

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 31. května 2007, č. j. -190, usnesení soudu prvního stupně potvrdil se změnou ve výroku o nákladech řízení, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Uvedl, že žalobkyně byla jednoznačně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení, právního titulu, o který opírá žalobu, a aby uvedla „přesný a určitý žalobní petit“, který by byl v souladu s jejími žalobními tvrzeními. Skutečnost, že výzvu k odstranění vad podání učinil soud prvního stupně toliko formou přípisu a nikoliv usnesením, posoudil jako procesní vadu řízení, která však neměla za následek nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně; tato vada nemohla způsobit, že by žalobkyně nevěděla, jakou vadu podání má odstranit.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o . Připomíná, že výzva soudu prvního stupně z 26. 1. 2005 nebyla vydána formou usnesení; šlo jen o písemné sdělení. Při tom soud prvního stupně v rozhodnutí, kterým podání žalobkyně odmítl, uvedl, že nereagovala na jeho „usnesení“. Dovolatelka odkazuje na „Komentář k “ a uvádí, že usnesení by mělo obsahovat vedle formálních náležitostí: a) v čem je podání neúplné, proč je nesrozumitelné, nesprávné nebo neurčité, b) poučení jak opravu nebo doplnění provést, c) lhůtu k odstranění vad a d) poučení. Dále uvádí, že nevyzve-li předseda senátu účastníka k odstranění nedostatků podání usnesením ale jen neformálním dopisem, lze k této vadě řízení přihlédnout jen tehdy, jestliže mohla mít za následek, že účastník nevěděl, jakou vadu podání má odstranit nebo že nebyl řádně poučen. Může-li pak soud předpokládat, že vada podání bude odstraněna jednoduchým úkonem účastníka, lze účastníka vyzvat k opravení nebo doplnění i při jednání. Připomíná „poměrně důkazně dlouhé“ předchozí řízení, v němž byla oprávněnost žaloby prokázána, takže k jejímu zamítnutí došlo vlastně z formálních důvodů než na základě věcné a hmotněprávní argumentace. Konstatuje, že k upřesnění žalobního petitu mohlo dojít při samotném ústním jednání, přičemž by nebylo žalováno na vyklizení, ale na odstranění stavby plotu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak napadené usnesení odvolacího soudu, tak rozhodnutí soudu prvního stupně, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s argumentací soudů obou stupňů a uvádí, že „takové situace“ byly v minulosti v rámci sjednocování praxe soudy vyšších stupňů již řešeny. Proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl jako zjevně nedůvodné.

Nejvyšší soud   po zjištění, že dovolání je přípustné podle   , že je uplatněn dovolací důvod upravený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího  řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Podle se řízení zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě obecných náležitostí ( ) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní jméno nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušného státního orgánu, který za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Podle předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení. [ ].

V návrhu na zahájení řízení je třeba provést  zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. aby  skutkový děj byl nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. , Soudní rozhledy č. 6/2003). Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně (usnesení Nejvyššího soudu  ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod      č. C 3233). Obsahuje-li žaloba tvrzení skutečností, ze kterých lze dovodit, jaký je předmět řízení, pak procesní sankcí za nesplnění povinnosti tvrzení ve vztahu k dalším relevantním skutečnostem,  příp. i za nesplnění důkazní povinnosti není odmítnutí návrhu, ale neúspěch účastníka ve věci samé.

Právní titul (resp.důvod) žaloby není žalobce v souladu s uplatněním principu „iura novit curia“ uvádět; postačí, uvede-li skutkové okolnosti, od kterých se podle jeho názoru odvíjí uplatněný nárok. Podle judikatury dovolacího soudu též platí: „Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Označí-li žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti, soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát, aby vyjadřoval to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. května  2006, sp. zn. ,  publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 4447, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č.  C 2375).

Vlastník pozemku, na kterém je umístěna cizí stavba, se může domáhat i vyklizení pozemku, aniž by žádal odstranění stavby žalovaného na něm umístěné; pokud ovšem z žalobních tvrzení vyplývá, že mu jde o odstranění stavby, a žalobní návrh nepřesně formuluje, je soud povinen (není-li možno postupovat přímo podle pravidel vymezených v citovaném usnesení sp. zn. ) žalobce o správné formulaci žalobního návrhu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2003, sp. zn. , Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 1808, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. května 1999, sp. zn. , Soudní rozhledy č. 9/1999).

V dané věci soudy, požadující upřesnění žaloby, ve výroku  rozhodnutí neuvedly, které podání žalobkyně je odmítáno; z odůvodnění jejich rozhodnutí se podává, že mělo jít o podání ze dne 19. 6. 2000, tedy o žalobu na č. l. 1. Z žaloby je však patrno, kdo ji činí a proti komu směřuje, jasně se v ní uvádí, že žalovaná je vlastnicí pozemku označeného v žalobě údaji z katastru nemovitostí (k žalobě byl navíc připojen výpis z katastru nemovitostí) a že tento pozemek užívá žalovaný, kterému nesvědčí právo nájmu a „nepředložil ani nezdůvodnil právní titul k užívání pozemku“. Žalobkyně jej bezvýsledně vyzvala k vyklizení. Žalobní návrh formuluje jak uvedeno shora. Z návrhu je jasně zřejmé, že jde o vlastnickou žalobu podle § 126 odst. 1 ObčZ, žalobkyně tvrdí, že je vlastnicí v žalobě řádně označeného pozemku, že žalovaný do jejího práva neoprávněně zasahuje a že se žalobkyně domáhá vyklizení tohoto pozemku. Předmět řízení byl tak řádně vymezen a není tu nic, co by bránilo v pokračování řízení o tomto návrhu, příp. v rozhodnutí ve věci samé.

K vadě řízení spočívající v tom, že soud prvního stupně vyzval žalovanou k odstranění tvrzených vad podání jen pouhým přípisem a nikoliv formou usnesení se poznamenává, že odvolací soud správně vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne 12. prosince 1996, sp. zn. , ve kterém se uvádí: „Pokud výzva k odstranění vad podání není učiněna formou usnesení, jedná se o vadu řízení. K této vadě řízení lze však přihlédnout jen tehdy, jestliže mohla mít za následek, že účastník nevěděl, jakou vadu podání má odstranit, nebo že nebyl řádně poučen“.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolací důvod uvedený v je dán a že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než  rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. prosince 2007

JUDr. Jiří  Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu