Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3139/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné B., spol. s r. o., zastoupené advokátem proti povinnému J. V., zastoupenému advokátkou, pro 26.804.820,67 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání JUDr. M. H., soudního exekutora . (dále jen „exekutor“), zastoupeného advokátem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2006, č. j. -329, takto:

I.    Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 28. 3. 2006, č. j. -317, (mimo jiné) rozhodl, že z rozdělované podstaty 6.996.747,22 Kč se uspokojí pohledávka nákladů exekuce ve výši 1.021.168,- Kč, přihlášená pohledávka oprávněné zajištěná smluvním zástavním právem ve výši 3.245.361,30 Kč a pohledávka oprávněné, k jejímuž vydobytí byla exekuce nařízena, ve výši 2.730.217,92 Kč (současně deklaroval, že „pro nedostatek finančních prostředků“ nebude uspokojena pohledávka přihlášeného věřitele F. T. B.V.,). Soud prvního stupně uzavřel, že pohledávka představující náklady exekutora patří do skupiny podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), pohledávky oprávněné jsou pohledávkami skupiny podle , přičemž pohledávka zajištěná zástavním právem má ve smyslu výhodnější pořadí, a pohledávka přihlášeného věřitele F. T. B.V., na jejíž úhradu se již nedostalo, je pohledávkou skupiny podle

Usnesením ze dne 21. 6. 2006, č.j. -329, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně v části týkající se rozvrhu změnil tak, že z rozdělované podstaty uspokojil pohledávku oprávněné zajištěnou smluvním zástavním právem ve výši 3.245.361,30 Kč a zčásti pohledávku oprávněné, k jejímuž uspokojení byla exekuce nařízena, ve výši 3.751.385,92 Kč; to, že na uspokojení pohledávky přihlášeného věřitele F. T. B.V. a pohledávky nákladů exekuce se finanční prostředky již nedostávají, deklaroval ve výroku rozhodnutí. Odvolací soud s odkazem na bod XVIII. stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. , uzavřel, že pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce je vedle obou pohledávek oprávněné pohledávkou skupiny podle Z pohledávek patřících do uvedené skupiny má s ohledem na den vzniku zástavního práva (7. 10. 1998) nejvýhodnější pořadí pohledávka oprávněné zajištěná zástavním právem, která byla uspokojena v plné výši; pořadí exekucí vymáhané pohledávky oprávněné se řídí dnem, kdy soudu došel návrh na nařízení exekuce (21. 3. 2003), k její plné úhradě zbytek rozdělované podstaty nestačil, a proto byla uspokojena pouze částečně. Nejméně výhodné pořadí má podle data vydání exekučního příkazu (3. 12. 2004) pohledávka soudního exekutora, na kterou se z rozdělované podstaty, stejně jako na pohledávku šesté skupiny přihlášeného věřitele F. T. B.V., nedostalo ničeho.

Rozhodnutí odvolacího soudu v jeho měnícím rozvrhovém výroku napadl exekutor dovoláním, jímž namítá, že náklady exekuce nepatří mezi pohledávky „třetí“ rozvrhové skupiny, neboť v ustanovení nejsou výslovně uvedeny, a s pohledávkou oprávněné je nelze – protože nejsou narozdíl od nákladů oprávněné, respektive nákladů účastníka řízení, příslušenstvím vymáhané pohledávky ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů – spojovat. Prosazuje, že „soud by v rámci rozvrhového jednání neměl o uspokojení nákladů exekuce vůbec rozhodovat a soudní exekutor by měl k rozvrhu připravit čistý výtěžek exekuce po odečtení nákladů exekuce stanovených příkazem k úhradě nákladů exekuce,“ poněvadž o nákladech exekuce rozhoduje výhradně exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce, případně soud v rozhodnutí o námitkách proti němu, a oproti nákladům státu, na něž je nárok konstituován až usnesením o rozvrhu, představují již příkazem k úhradě nákladů exekuce konstituovaný nárok. Pokud však je třeba o uspokojení nákladů exekuce v rámci usnesení o rozvrhu rozdělované podstaty rozhodnout, je třeba je zařadit do „první“ rozvrhové skupiny podle , neboť náklady exekuce jsou svou povahou nejblíže právě nákladům řízení vzniklým státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby; v obou případech se jedná o náklady, které vznikly přímo v důsledku vykonávacího řízení, a proto jejich uspokojení musí mít přednost před všemi ostatními pohledávkami, navíc v obou případech se jedná o pohledávky orgánů veřejné moci vzniklé v souvislosti s plněním zákonem uložených povinností v rámci jejich pravomoci a působnosti. Dovolatel poukazuje na rozpor napadeného výroku rozhodnutí s a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), podle nichž vykonává exekutor exekuční činnost nezávisle a za úplatu. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí v napadeném výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu.

Dovolání je přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí (exekuci, , , , odst. 2 ); důvodné však není.

Podle ustanovení , je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Jelikož uvedené vady v dovolání namítány nejsou (dovolatel toliko ohlašuje dovolací důvod podle , aniž by tvrdil, v čem vady řízení spatřuje) a nevyplývají ani z obsahu spisu, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se uspokojuje z rozdělované podstaty ve skupině podle

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V dovolatelem nastolené otázce byla rozdílná rozhodovací praxe nižších soudů sjednocena stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. , uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod  č. 31. Nejvyšší soud v bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině ( ). Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru  odchýlit.

Nad rámec uvedeného je třeba připomenout, že příkaz k úhradě nákladů exekuce jen určuje výši nákladů, aniž by stanovil způsob, kterým budou vymoženy; příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vykonává v exekučním řízení, v němž byl vydán ( , 88 odst. 1, 2 ). Způsob provedení exekuce je stanoven v exekučním příkazu (srov. , ) a je-li jím – jako v souzené věci – prodej nemovitostí, je vymožení nákladů exekuce spjato s rozvrhem, i když pohledávka exekutora režimu přihlášek nepodléhá. Pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině podle uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny.

Jelikož správnost napadeného rozhodnutí se nepodařilo argumenty snesenými v dovolání zpochybnit, Nejvyšší soud je zamítl ( , část věty před středníkem, ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly ( , věta první, , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. listopadu 2007

JUDr. Pavel  K r b e k , v. r.

předseda senátu