Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 1353/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. , uznán vinným trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák., kterých se společně s dalšími obviněnými R. B. a E. J. dopustili jednáním blíže konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.

Za tyto trestné činy byl obviněný J. P. odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roky. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.

O odvoláních obviněného J. P. a obviněného R. B., jakož i státního zástupce, který ho podal v neprospěch posledně jmenovaného obviněného, rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 5. 2007, sp. zn. , tak, že podle § 258 odst. 1, písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí ohledně obviněného R. B. ve výroku o trestu. K odvolání státního zástupce pak Krajský soud v Ostravě podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl o trestu tohoto obviněného, když mu při nezměněném výroku o vině trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák. uložil podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 5 let. Současně odvolací soud podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání obviněných J. P. a R. B.

Dne 15. 8. 2007 podal obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce proti citovanému rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž však výslovně neuvedl konkrétní dovolací důvod. Obviněný popírá spáchání posuzovaného skutku, přičemž uvádí, že obžaloba neunesla důkazní břemeno a soudy nižších stupňů mu neprokázaly spáchání trestného činu ani neprovedly důkazy, které obviněný navrhoval. Podle názoru obviněného orgány činné v trestním řízení uvěřily údajně nepravdivému trestnímu oznámení poškozeného a opřely své závěry o nepřesvědčivé důkazy. Obviněný zde zdůraznil opožděné podání trestního oznámení poškozeným, rozpory a nelogičnost počínání poškozeného i hodnocení jeho osoby znalcem. Proto závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2007, sp. zn. , jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. , a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného J. P. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru námitky obviněného směřují proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, a proto nenaplňují jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný J. P. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu) kromě výslovného odkazu na konkrétní ustanovení § 265b tr. řádu, z něhož by byl patrný uplatněný dovolací důvod. Ten obviněný neupřesnil ani žádnou slovní formulací, jež by bylo možno podřadit pod některý z dovolacích důvodů.

Pokud jde o dovolací důvod, obviněný J. P. sice výslovně neuvedl zákonné ustanovení podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o které opírá své dovolání, avšak z jeho obsahu je patrné, že dovolací argumenty obviněného stejně neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu obsaženému v ustanovení § 265b tr. řádu. Obviněný totiž nesouhlasí s učiněnými skutkovými (nikoli právními) závěry, protože podle jeho názoru soudy nižších stupňů nesprávně vyhodnotily důkazy provedené ve věci, zejména pokud uvěřily svědecké výpovědi poškozeného V. S. a nedaly zapravdu obviněnému. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů spočívajícím v nesprávném hodnocení důkazů, přičemž z toho obviněný vyvozuje i nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely.

K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající pochybení při provádění nebo hodnocení důkazů, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možno podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech vytýkaných vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti tyto důkazy v řízení o dovolání sám prováděl či opakoval, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů zpochybňovaných dovolatelem je ovšem dovolací soud nemůže hodnotit odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.

Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci jakéhokoli dovolacího důvodu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. P. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné skutkové zjištění na podkladě jiného hodnocení důkazů, jak se toho ve svém dovolání obviněný domáhá, musel by modifikovat zmíněné rozhodné skutkové okolnosti, k nimž dospěly soudy obou stupňů, a přehodnotit provedené důkazy, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání trestných činů loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák., jak správně uzavřely soudy obou stupňů. Taková změna skutkových závěrů ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.

Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. P. i přes chybějící poukaz na konkrétní dovolací důvod podle § 265b tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo, odmítl dovolání obviněného.

Nejvyšší soud neodmítl dovolání obviněného J. P. podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu pro nesplnění náležitostí obsahu dovolání, jak by jinak přicházelo v úvahu, a to v důsledku chybějícího odkazu na konkrétní ustanovení § 265b tr. řádu, jímž by byl specifikován uplatněný dovolací důvod. Soud prvního stupně totiž v tomto směru nedodržel postup podle § 265h odst. 1 tr. řádu, ale i kdyby se tak stalo, samotné doplnění formálního odkazu na některý z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu by stejně nic nezměnilo na skutečnosti, že obviněný podal dovolání s poukazem na argumenty, které neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů taxativně vymezených zákonem v posledně citovaném ustanovení.

Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání v neveřejném zasedání, jak mu to umožňuje ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný žádný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 29. listopadu 2007

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y