Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 282/2021
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pošta pro doručování adresa
pro zaplacení částky ve výši 79 029 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 930 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 930 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části týkající se uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 35 233 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 233 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení, povinnosti zaplatit pohledávku ve výši 16 866,53 Kč a povinnost zaplatit úrok ve výši 10 % ročně z částky 49 039,10 Kč od 1.1.2021 do zaplacení, maximálně 214 329 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 930 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 930 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části týkající se uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 35 233 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 233 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení, povinnosti zaplatit pohledávku ve výši 16 866,53 Kč a povinnost zaplatit úrok ve výši 10 % ročně z částky 49 039,10 Kč od 1.1.2021 do zaplacení, maximálně 214 329 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 10. 2021 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 79 029 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které byly vyplaceny žalovanému dne datum na jeho účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 86,1 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3 845 Kč splatných do každého 25.tého dne měsíce počínaje prosincem 2019. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřena z jím doložených dokladů a informací z databáze SOLUS a NRKI. Žalovaný zaplatil celkem 23 070 Kč tak, že dne 17. 12. 2019 zaplatil dvakrát 3 845 Kč, dne 2. 3. 2020 částku 11 535 Kč a dne 11. 6. 2020 částku 3 845 Kč, ve splácení ale nepokračoval. V souladu se zákonem č. 177/2020 oznámil žalovaný dne datum úmysl využít ochranné doby, která trvala od 1. 7. 2020 do 31. 10. 2020, po tuto dobu vzniklo žalobkyni právo jen na úrok ve výši repo sazby ČNB. S ohledem na neplacení úvěru proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 30. 12. 2020. Po zesplatnění již žalovaný ničeho nezaplatil, na jistině tak dluží 49 039,10 Kč, na úroku přirostlém do doby zesplatnění pak 11 853,29 Kč. Dále pak žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy ve výši 499 Kč, náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného dle čl. 6 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokutu dle č.l. 6 smlouvy ve výši 0,1% z dlužné částky denně od 1.1.2021 do zaplacení, úrok z úvěru ve výši 86,1% ročně z částky odpovídající zbylé dlužné původní jistině 49 039,10 Kč, úhradu za pojištění schopnosti platit úvěr ve výši 372 Kč a zákonný úrok z prodlení od 1. 1. 2021.
2. Svá tvrzení žalobkyně doplnila po poučení soudu poskytnutém na jednání dne datum podáním doručeným dne 28. 2. 2022 (viz č.l. 97- 100), v němž podrobně popsala, jakým způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalovaného. K obraně žalovaného, že podpisy na listinách nejsou jeho, žalobkyně odkázala na kopii občanského průkazu poskytnutého žalovaným a též na skutečnost, že podpisy byly připojovány formou elektronického podpisu na tabletu či jiném elektronickém zařízení elektronickou tužkou.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil písemně, své stanovisko sdělil až při jednání dne datum. Při tomto jednání žalovaný uvedl, že chtěl pomoci manželce, bral si půjčku na dostavbu rodinného domu, nevěřil ale tomu, že by on jako invalidní důchodce mající příjem 14 000 Kč měsíčně, nějaký úvěr dostal. Vše vyřizovala se slečnou, která přijela, manželka, on byl povolán k tomu, aby nějaké papíry podepsal. v době, kdy spolu žili, manželka zařizovala veškeré záležitosti, dal jí i platební kartu. Manželka mu pak utekla, nyní jsou rozvedení. On zůstal bez bytu na ulici, nyní spí buď u známých, a nebo žije jako bezdomovec. Je invalidním důchodcem, má špatný zdravotní stav, ke kterému se ale nechtěl blíže vyjádřit. Má dluhy na elektrárnách a u právnická osoba z titulu půjčky či úvěru. Peníze si půjčuje i u kamarádů a známých, kterým je dle možností vrací. Při čtení listinných důkazů se vyjadřoval k tomu, že podpis na listinách předložených žalobkyní není jeho podpisem.
4. Svá tvrzení žalovaný pak doplnil po poučení soudu poskytnutém na jednání dne datum podáním doručeným dne 24. 2. 2022 (viz č.l. 84a násl.) o listin y prokazující jeho dluhy.
5. Na základě předložených listinných důkazů považuje soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný jednal se zástupcem žalobkyně o poskytnutí úvěru, jak sám žalovaný uvedl ve svých tvrzeních, úvěr měl sloužit k dostavbě rodinného domu manželky žalovaného. Žalovaný v této souvislosti podepsal dne datum žalobkyni souhlas s okopírováním a uchováním svého občanského průkazu (viz č.l. 110 - 111 spisu), pravost tohoto podpisu žalovaný nijak nesporoval. Číslo uvedené na tomto formuláři se shoduje s číslem smlouvy uvedeným na předsmluvním formuláři i v úvěrové smlouvě. Žalovaný dále pak dne datum podepsal předsmluvní formulář, v němž uvedl, že je seznámen s přesnými podmínkami poskytování úvěru, které se shodují s těmi, které jsou rozepsány shodně ve smlouvě o úvěru (viz č.l. 8-10, 107-109). Soud dospěl k závěru, že je velmi pravděpodobné, že podpis na formuláři náleží žalovanému, když si žalovaný dle svých tvrzení pamatoval, že podepisoval nějaké„ papíry“ a současně žalobkyni předložil i občanský průkaz. S ohledem na grafickou podobu podpisu a uvedený datum je patrné, že podpis byl připojen elektronickou cestou (např. pomocí tabletu). Dále soud dospěl k závěru, že stejným způsobem žalovaný podepsal též listinu„ Hodnocení klienta“ (viz č.l. 102-103, 6-7), v němž uvedl, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě či státu, není vůči němu vydán exekuční titul, není vedeno žádné exekuční řízení, nenachází se v úpadku či ve stavu hrozícího úpadku. Dále uvedl, že jeho čistý měsíční příjem – důchod činí 11 800 Kč a hradí jen výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč měsíčně, celkové měsíční výdaje po zohlednění životního minima tak činí 4 410 Kč a dále uvedl, že je ženatý, ale s manželkou ve společné domácnosti nežije. Žalovaný žalobkyni doložil výstupy z bankovnictví v mobilu prokazující připsání částky částka dne datum (viz č.l. 25, 112 a 49) a stejnou částku dne datum (viz č.l. 48) a dále pak doložil pohyby na účtu č. bankovní účet znějícího na jeho jméno (viz č.l. 44-47, 113-114) prokazující stejné příjmy od ČSSZ z invalidního důchodu ve stejných dnech. Žalobkyně doložila dále výstup z registru příjmení ohledně žalovaného bez záznamu dluhu (viz č.l. 38, 124) a ze systému NRKI (viz č.l. 42, 104) z něhož je patrné vyhodnocení žalovaného s nižším rizikem (skóre 391). Dne datum podepsali účastníci listin u nazvanou smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 178 608 Kč ve 48. měsíčních splátkách po 3 845 Kč. Ve smlouvě byla uvedena výše úrokové sazby 86,10 % ročně, RPSN 129,67% a úrok odpovídající 1 kalendářnímu dni 119,58 Kč (viz č.l. 21-24, 120-123). Soud shodně se svým skutkovým závěrem týkajícím se předsmluvního formuláře uvádí, že považuje za vysoce pravděpodobné, že podpis na formuláři náleží žalovanému, když si žalovaný dle svých tvrzení pamatoval, že podepisoval nějaké„ papíry“ a současně žalobkyni předložil i občanský průkaz. S ohledem na grafickou podobu podpisu a uvedený datum je patrné, že podpis byl připojen elektronickou cestou (např. pomocí tabletu). Ve smlouvě byla též obsaženo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z dlužné částky při prodlení se zaplacením po zesplatnění úvěru (viz čl. 6 ), dále pak ujednání o smluvní pokutě ve výši 499 Kč za prodlení s každou splátkou delší než 30 dní (viz čl. 6 ) a ujednání o paušální výši účelně vynaložených výdajích při prodlení s každou splátkou po dobu delší 15ti dní ve výši 200 Kč (č.l. 6). Dále je obsaženo ve smlouvě ujednání o automatickém zesplatnění při prodlení s kteroukoliv splátkou delším 65ti dnů. Stejného dne, tedy datum byla podepsána též listin listina – přihláška do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry (viz č.l. 34-35, 32) a žalovanému byla sdělena výše pojistného 124 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 2. 12. 2019 bylo sděleno žalovanému, že žalobkyně schválila poskytnutí úvěru (viz č.l. 16 -17) a dne datum pak na vrub účtu žalobkyně byla odeslána částka 50 000 Kč na účet č. bankovní účet (viz č.l. 39 a 101), který byl uveden v úvěrové smlouvě (č.l. 21) a jehož majitelem byl k tomuto datu žalovaný (viz zpráva banky č.l. 136). Žalovaný ve svých tvrzeních uvedl, že si není vědom toho, že by mu peníze na jeho účet přišly, nicméně současně uvedl, že dispozici s penězi předal své tehdejší manželce. Je jednoznačně prokázáno, že částka ve výši 50 000 Kč se dnem datum dostala do dispozice žalovaného. S ohledem na zákon č. 177/2020 Sb. pak žalovaný zaslal žalobkyni oznámení o využití ochranné doby (viz č.l. 43), na což reagovala žalobkyně změnou splátkového kalendáře (viz č.l. 30-31). Dopisy ze dne 30. 10. 2020 (č.l. 11) a 28. 12. 2020 (viz č.l. 12)) byl žalovaný upozorněn na svůj dluh vůči žalované a dopisem ze dne 30. 12. 2020 pak došlo k oznámení, že došlo k okamžitému zesplatnění celého dluhu a k zaslání výzvy k okamžitému zaplacení. Dopisem ze dne 15. 9. 2021 byl pak právním zástupcem žalobkyně žalovaný vyzván k zaplacení a upozorněn na možnost podání žaloby (viz č.l. 36-37). Z karty klienta (č.l. 15) a tvrzení žalobkyně plyne, že bylo na dluh zaplaceno celkem 23 070 Kč. Ze systému řad ARAD – statistických údajů ČNB plyne, že průměrná sazba úroků na úvěry v listopadu 2019 činila 10,60% ročně (viz č.l. 76). Z dokumentace předložené žalovaným je prokázáno, že dne datum uzavřel s právnická osoba smlouvu o úvěru číslo na základě které mu byla poskytnuta částka 90 000 Kč a žalovaný ji měl splácet po 2090 Kč měsíčně, a to částečně za účelem konsolidace předchozího úvěru. (viz rozsudek zdejšího soudu sp. zn. spisová značka (viz č.l. 144-146, 86-89) a dále, že po něm žádá společnost právnická osoba v řízení vedeném u zdejšího soudu zaplacení částky 14 646 Kč z titulu uzavřené smlouvy o odběru elektřiny ze dne datum na odběrné místo ulice a číslo, obec za období od 25.4.2020 do 21.5.2021 (viz č.l. 90-93). Žalovaný při jednání dne datum popřel, že by podpisy na úvěrové smlouvě a souvisejících dokumentech byly jeho podpisy, nepopřel podpisy na souhlasu s pořízením kopie OP, a navrhl, aby byl zpracován posudek z oboru písmoznalectví. Soud tento důkazní návrh zamítl, neboť jej s ohledem na právní úvahu vztahující se k platnosti dokumentů, která bude popsána níže, považoval za nadbytečný, když současně bylo jednoznačně prokázáno, že částka 50 000 Kč se dostala do dispozice žalovaného.
6. Soud právně zhodnotil zjištěný skutkový stav následovně. Soud se předně zabýval tím, zda byla splněna povinnost žalobkyně jako poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření platné smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a měl by trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Ze žalobkyní uvedených tvrzení a předložených dokumentů vyplývá, že žalobkyně měla informace o příjmové stránce žalovaného (invalidní důchod ve výši 11 880 Kč měsíčně), pokud se týká ale výdajové stránky, pak tyto informace nebyly kompletní a nebyly nijak ověřovány. Výdaj na bydlení ve výši 1 000 Kč je v současné době, ale i v roce 2019 zcela nereálným výdajem. Žalobkyně tak měla prověřovat reálnost tohoto výdaje a nikoliv se pouze spolehnout na sdělení žalovaného. Soud je dále toho názoru, že ze skutečnosti, že žalovaný byl poživatelem invalidního důchodu, je zřejmé, že má zdravotní omezení. Žalobkyně se tak měla zaměřit i na bližší zkoumání jeho životních nákladů na zdravotní stav. Pokud se týká již poskytnutého úvěru ze strany ČSOB, je sice na straně jedné zřejmé, že žalovaný o tomto úvěru žalobkyni prokazatelně neinformoval, při zohlednění výše splátek (2 090 Kč měsíčně) by mu již úvěr poskytnut být s největší pravděpodobností nemohl, neboť by dle názoru soudu ani v rámci hodnocení klienta žalobkyní (viz č.l. 102-103) nebyl pro poskytnutí úvěru vhodnou osobou s ohledem na výši volných zdrojů. Je pravdou, že na tomto závěru se žalovaný svým nezodpovědným přístupem podílel, na straně druhé však soud nemohl přehlédnout nereálnost kalkulace týkající se výdajů na straně žalovaného i bez uvedení splátek na úvěr právnická osoba a jejich neprověření. Soudu sice není zřejmé, proč se v registru dlužníků SOLUS ani po 5ti měsících neobjevil dluh vůči právnická osoba, je ale známo, že registrů dlužníků je vedeno několik a registr SOLUS je veden soukromým subjektem a sama žalobkyně své úvěry ne vždy do tohoto registru zadává (soudu je tato skutečnost známá z úřední činnosti – viz rozhodnutí zdejšího soudu ve věci spisová značka). Dle názoru soudu tedy nahlédnutím d více registrů by tato skutečnost žalobkyní zjištěna být mohla. Žalobkyně měla lépe prověřovat výdajovou stránku žalovaného např. požadavkem na předložení výpisu z účtu prokazujícího měsíční pravidelné platby, když za dostatečné prověření soud nepovažuje spolehnutí se na prohlášení žalovaného. Součet splátek úvěrů poskytnutých žalobkyní a anonymizováno činil téměř 6 000 Kč a byl tak ve značném nepoměru s příjmy, odpovídá téměř 50 % čistého příjmu žalovaného (11 880 Kč). Zbývající částka 5 880 Kč je dle názoru soudu neodpovídající pokrytí základních životních potřeb žalovaného. Ani údaj o výdajích na bydlení ve výši 1 000 Kč nebyl ničím žalovaným doložen a žalobkyní blíže prověřován, byť s ohledem na jeho nízkou výši byl nepravděpodobným. Smlouva o úvěru ze dne datum, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, je tedy dle § 580 a § 588 obč. zák. absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb.
7. Dále se soud zabýval i tím, zda není smlouva neplatná i pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroku. Podepsaná listin listina uvádí výši úroku 86,1% ročně, tedy 119,58 Kč denně odpovídající jen úroku z úvěru, RPSN pak 129,67%. Jedná se o úrok ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování jejího zisku, nekryje individuálně odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu právní úpravy akceptovatelné. Úrok ve výši uvedené ve smlouvě je zcela nepřiměřený, ujednání o něm je dle názoru soudu ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 starého občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období a bylo zjištěno, že tato sazba nepřesahovala v průměru 15% ročně (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD, č.l. 76). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Z podstaty (základních skutkových náležitostí) smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Soud tedy shrnuje, že smlouvu považuje za absolutně neplatnou i s ohledem na ujednání o úrocích.
8. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru vrátit zapůjčenou jistinu ve výši 50 000 Kč. Soud současně zohlednil žalobkyní tvrzenou platby v celkové výši 23 070 Kč (viz též č.l. 15). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění žalobkyně žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se ke dni vydání rozhodnutí bezdůvodně obohatil pouze o rozdíl částky 50 000 Kč a 23 070 Kč, tedy 26 930 Kč.
9. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že s ohledem na povahu nároku nastalo bezdůvodné obohacení na straně žalovaného prvním dnem následujícím po zaslání částky na jeho účet, žalobkyně však požaduje úrok až od 1. 1. 2021, soud tedy zákonný úrok z prodlení od tohoto data přiznal.
10. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu . Žalovaný by byl v tomto řízení úspěšnější, žádné náklady mu však nevznikly, proto soud žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.