Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 2 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (7)2796EA3BEAB5386AC1257A4E0064F140.html
HTML · 13.38 KB
No categories available
20 Cdo 3893/2007
U S N E S E N Í
Dovolání se zamítá.
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozhodnutím městský soud (po zrušení předchozího – vyhovujícího – usnesení soudu prvního stupně /č.l. 6/) změnil usnesení ze dne 13. 9. 2005, č. j. 33 Nc 7029/2004 -15, jimž okresní soud nařídil exekuci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 21 C 158/2002 , k vymožení pohledávky 3.770,- Kč s příslušenstvím a provedením exekuce a vymožením nákladů exekuce pověřil JUDr. I. I., soudního exekutora, a to tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I.), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) a oprávněné uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. I. I. odměnu ve výši, kterou určí soud prvního stupně v samostatném usnesení (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že předložila-li oprávněná k průkazu své připravenosti ke splnění vzájemné povinnosti (vydat dámskou obuv art. 1189/35) ve smyslu § 43 zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb. “) pouze vlastní prohlášení o připravenosti splnit vzájemnou povinnost, nelze takovéto prohlášení považovat za důkaz potvrzující připravenost splnit svoji část závazku, jak má na mysli ustanovení § 43 zákona č. 120/2001 Sb. a obdobné ustanovení § 262 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř. “).
V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ), jež spatřuje v právním závěru odvolacího soudu, že k prokázání připravenosti splnit vzájemnou povinnost nestačí samotné prohlášení oprávněné o připravenosti ke splnění vzájemné povinnosti. Dovolatelka argumentuje tím, že v jiném rozhodnutí téhož soudu dospěl soud k závěru, že požadavkům § 262 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. vyhovuje, pokud podpisy na listin ě byly zákonem předepsaným způsobem ověřeny. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Dovolání (přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ , odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. ) není důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1 , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 , věta druhá, o. s. ř. o. s. ř. ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že k prokázání připravenosti splnit vzájemnou povinnost ve smyslu ustanovení § 43 zákona č. 120/2001 Sb. nestačí samotné prohlášení oprávněné o připravenosti ke splnění vzájemné povinnosti, byť ověřené notářem.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o tento případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle § 43 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, lze nařídit exekuci jen, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit.
Podle odst. 2 shora citovaného ustanovení v případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit listin u vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka nebo že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit.
Dovolatelce lze přisvědčit pouze potud, že listin listina , kterou soudu předložila, obsahuje její vyjádření o připravenosti splnit svou vzájemnou povinnost a že její podpis na prohlášení je notářsky ověřen.
.
Oprávněná se však mýlí, dovozuje-li, že samotné její písemné prohlášení s notářsky ověřeným podpisem je listino u způsobilou osvědčit její připravenost ke splnění vzájemné povinnosti ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.
Z dikce ustanovení § 43 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. (srov. „… jen prokáže-li oprávněný …“) totiž vyplývá, že důkazní povinnost spočívá na oprávněném; je tedy jen logickým důsledkem uvedeného, že k unesení důkazního břemene nepostačí prohlášení samotné oprávněné, byť je osvědčeno notářským úkonem podle § 80 zákona č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (k tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze 7. 2. 1975, sp. zn. 3 Cz 10/75 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9, ročník 1976 pod poř. č. 31). Nedostatek ochoty povinného písemně potvrdit splnění vzájemné povinnosti oprávněnou, případně poskytnout součinnost potřebnou k ověření soukromé listin y, tedy nemůže být nahrazen tím, že prohlášení o připravenosti splnit vzájemnou povinnost učiní samotná oprávněná, byť si takové prohlášení „nechá osvědčit“ notářem; jediným prostředkem, jak takový nedostatek ochoty povinného odstranit, je pro oprávněnou žaloba o určení (§ 80 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. ), že svou vzájemnou povinnost je připravena splnit.
Protože se oprávněné prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ), dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 , věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , zamítl.
O nákladech vzniklých povinné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu