Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3893/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud (po zrušení předchozího – vyhovujícího – usnesení soudu prvního stupně /č.l. 6/) změnil usnesení ze dne 13. 9. 2005, č. j. -15, jimž okresní soud nařídil exekuci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. , k vymožení pohledávky 3.770,- Kč s příslušenstvím a provedením exekuce a vymožením nákladů exekuce pověřil JUDr. I. I., soudního exekutora, a to tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I.), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) a oprávněné uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. I. I. odměnu ve výši, kterou určí soud prvního stupně v samostatném usnesení (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že předložila-li oprávněná k průkazu své připravenosti ke splnění vzájemné povinnosti (vydat dámskou obuv art. 1189/35) ve smyslu , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) pouze vlastní prohlášení o připravenosti splnit vzájemnou povinnost, nelze takovéto prohlášení považovat za důkaz potvrzující připravenost splnit svoji část závazku, jak má na mysli ustanovení a obdobné ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “).

V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v právním závěru odvolacího soudu, že k prokázání připravenosti splnit vzájemnou povinnost nestačí samotné prohlášení oprávněné o připravenosti ke splnění vzájemné povinnosti. Dovolatelka argumentuje tím, že v jiném rozhodnutí téhož soudu dospěl soud k závěru, že požadavkům vyhovuje, pokud podpisy na ě byly zákonem předepsaným způsobem ověřeny. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Dovolání (přípustné podle ustanovení , odst. 2 ve spojení s ustanovením a ) není důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( , věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že k prokázání připravenosti splnit vzájemnou povinnost ve smyslu ustanovení nestačí samotné prohlášení oprávněné o připravenosti ke splnění vzájemné povinnosti, byť ověřené notářem.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o tento případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, lze nařídit exekuci jen, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit.

Podle odst. 2 shora citovaného ustanovení v případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit u vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka nebo že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit.

Dovolatelce lze přisvědčit pouze potud, že , kterou soudu předložila, obsahuje její vyjádření o připravenosti splnit svou vzájemnou povinnost a že její podpis na prohlášení je notářsky ověřen.

.

Oprávněná se však mýlí, dovozuje-li, že samotné její písemné prohlášení s notářsky ověřeným podpisem je u způsobilou osvědčit její připravenost ke splnění vzájemné povinnosti ve smyslu ustanovení

Z dikce ustanovení (srov. „… jen prokáže-li oprávněný …“) totiž vyplývá, že důkazní povinnost spočívá na oprávněném; je tedy jen logickým důsledkem uvedeného, že k unesení důkazního břemene nepostačí prohlášení samotné oprávněné, byť je osvědčeno notářským úkonem podle , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (k tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze 7. 2. 1975, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9, ročník 1976 pod poř. č. 31). Nedostatek ochoty povinného písemně potvrdit splnění vzájemné povinnosti oprávněnou, případně poskytnout součinnost potřebnou k ověření soukromé y, tedy nemůže být nahrazen tím, že prohlášení o připravenosti splnit vzájemnou povinnost učiní samotná oprávněná, byť si takové prohlášení „nechá osvědčit“ notářem; jediným prostředkem, jak takový nedostatek ochoty povinného odstranit, je pro oprávněnou žaloba o určení ( ), že svou vzájemnou povinnost je připravena splnit.

Protože se oprávněné prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání ( věta první ), dovolání jako nedůvodné podle , věty před středníkem , zamítl.

O nákladech vzniklých povinné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. listopadu 2007

JUDr. Pavel  K r b e k , v. r.

předseda senátu