Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
18 C 208/2021-47
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 57.056,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17.000 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, dále částku 1.838 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.838 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13.198,52 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.661,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.211,81 Kč, úroku 29 % ročně z částky 17.000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17.000 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, a dále částky 25.020,10 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.352,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.894,32 Kč, úroku 29 % ročně z částky 16.217,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16.217,75 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17.000 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, dále částku 1.838 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.838 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13.198,52 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.661,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.211,81 Kč, úroku 29 % ročně z částky 17.000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17.000 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, a dále částky 25.020,10 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.352,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.894,32 Kč, úroku 29 % ročně z částky 16.217,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16.217,75 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30.198 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.661,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.218,81 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17.000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku 29 % ročně z částky 17.000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovaným došlo dne 12. 12. 2018 k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 14.220 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.662 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 6.866 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4.692 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 761 Kč, poslední splátka byla stanovena na 23. 10. 2019. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobě ověřil majetkovou situaci žalovaného ze zákaznické karty, z výpisů z bankovního účtu a z daňového přiznání. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 18. 12. 2018. Ke dni 2. 7. 2019 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 17.000 Kč a dlužný poplatek částku 13.198,52 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 3.000 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na pohledávku uhrazeno ničeho. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně v plné výši uhrazena, úročí s neuhrazená jistina ve výši 17.000 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně sjednaným ve smlouvě, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu se smluvními podmínkami současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje po žalovaném částku 30.198,52 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 17.000 Kč a dlužných poplatků ve výši 13.198,52 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.218,81 Kč (tj. úrok ve výši 29 % ročně z jistiny 17.000 Kč od 24. 10. 2019 do marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.661,75 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z jistiny 17.000 Kč od 26. 12. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 20. 1. 2020), úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 17.000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužní jistiny 17.000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala o úhradě dlužné částky. Dále se podanou žalobou žalobkyně domáhala zaplacení částky 26.858,10 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.352,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.894,32 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16.217,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku 29 % ročně z částky 16.217,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovaným došlo dne 4. 7. 2018 k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 25.750 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.366 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 11.540 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8.844 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 930 Kč, poslední splátka byla stanovena na 28. 8. 2019. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobě ověřil majetkovou situaci žalovaného ze zákaznické karty a z daňového přiznání Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 11. 3. 2019. Ke dni 2. 7. 2019 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 16.217,75 Kč a dlužný poplatek částku 10.640,35 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 28.162 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na pohledávku uhrazeno ničeho. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně v plné výši uhrazena, úročí s neuhrazená jistina ve výši 16.217,75 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně sjednaným ve smlouvě, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu se smluvními podmínkami současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje po žalovaném částku 26.858,10 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 16.217,75 Kč a dlužných poplatků ve výši 10.645,35 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.894,83 Kč (tj. úrok ve výši 29 % ročně z jistiny 16.217,75 Kč od 29. 8. 2019 do marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.352,83 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z jistiny číslo od 19. 3. 2019, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 20. 1. 2020), úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 16.217,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužní jistiny 16.217,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala o úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
4. Z výpisu z obchodního rejstříku, že žalobkyně je v tomto zapsaná od 16. 5. 2005.
5. Ze smlouvy o zápůjčce označené jako„ Smlouva o zápůjčce – příjmení v hotovosti“ číslo že dne 4. 7. 2018 žalovaný a právnická osoba, IČO, podepsali smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v částce 30.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 25.750 Kč, celkem tedy částku 55.750 Kč, zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 930 Kč a poslední splátku ve výši 880 Kč, kdy první splátku se zavázal zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy v místě svého bydliště převzal v hotovosti celou částku zápůjčky.
6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, že tuto dne 4. 7. 2018 podepsal žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, žalovaný jako druh bydlení uvedl nájemník, rodinný stav ženatý, počet vyživovaných osob 1, u zaměstnání uvedl OSVČ, zaměstnání ověřeno výpisy z bank. účtu, daňové přiznání, pracovní zařazení uvedl zednické práce, pravidelný čistý měsíční příjem uvedl 29.340 Kč, další čisté příjmy domácnosti 7.600 Kč, celkem příjmy 36.940 Kč, odhadované měsíční výdaje 5.000 Kč, externí splátky 0, interní splátky 0. Zaškrtnuty jako ověřené dokumenty jsou 2 výpisy z bank. účtu X/18 a X/18, daňové přiznání 2017.
7. Ze smlouvy o zápůjčce označené jako„ Smlouva o zápůjčce – příjmení v hotovosti“ číslo že dne 12. 12. 2018 žalovaný a právnická osoba, IČO, podepsali smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v částce 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 14.220 Kč, celkem tedy částku 34.220 Kč, zaplatit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 761 Kč a poslední splátku ve výši 736 Kč, kdy první splátku se zavázal zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy v místě svého bydliště převzal v hotovosti celou částku zápůjčky.
8. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, že tuto dne 12. 12. 2018 podepsal žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, žalovaný jako druh bydlení uvedl nájemník, rodinný stav ženatý, počet vyživovaných osob 1, u zaměstnání uvedl OSVČ, zaměstnání ověřeno výpisy z bank. účtu, daňové přiznání, pracovní zařazení uvedl stavební práce, pravidelný čistý měsíční příjem uvedl 28.000 Kč, další čisté příjmy domácnosti 7.500 Kč, celkem příjmy 35.500 Kč, odhadované měsíční výdaje 8.000 Kč, externí splátky 0, interní splátky 0. Zaškrtnuty jako ověřené dokumenty jsou daňové přiznání 2017.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z přílohy k této smlouvě, že žalobkyně jako postupník a právnická osoba, IČO, jako postupitel uzavřeli dne 20. 1. 2020 smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze číslo smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, že žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy číslo ve výši 35.319,39 Kč bez příslušenství a ze smlouvy číslo ve výši 37.567,07 Kč bez příslušenství a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu.
11. Z podacího lístku, že dne 14. 2. 2020 žalobkyně předala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému, podací číslo anonymizováno.
12. Z výzvy k plnění ze dne 28. 1. 2021, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které jej vyzval k zaplacení dlužných částek z pohledávky číslo číslo v celkové výši ke dni sepisu výzvy ve výši 76.424,31 Kč.
13. Z podacího lístku, že dne 29. 1. 2021 právní zástupce žalobkyně předal k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému, podací číslo anonymizováno.
14. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaný 4. 7. 2018 uzavřeli dohodu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 30.000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 25.750 Kč, celkem částku 55.750 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 930 Kč, s tím, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti částku zápůjčky. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce vycházel z údajů zaznamenaných v zákaznické kartě, tzn., že žalovaný je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, je OSVČ, že jeho čistý měsíční příjem činí 29.340 Kč, další čisté příjmy domácnosti 7.600 Kč, odhadované měsíční výdaje že činí 5.000 Kč, že nemá externí ani interní splátky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka z uvedené smlouvy s účinností ke dni 20. 1. 2020 postoupena žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky dopisem ze dne 20. 1. 2020, předaným k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020, v oznámení jej vyzvala k úhradě dlužné částky žalobkyni, a to do 10 dnů od doručení dopisu. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván výzvou právního zástupce ze dne 28. 1. 2021, předanou k poštovní přepravě dne 29. 1. 2021. Žalovaný uhradil částku 28.162 Kč.
15. Dále právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaný dne 12. 12. 2018 uzavřeli dohodu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 20.000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14.220 Kč, celkem částku 34.220 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 761 Kč, s tím, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti částku zápůjčky. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce vycházel z údajů zaznamenaných v zákaznické kartě, tzn., že žalovaný je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, je OSVČ, že jeho čistý měsíční příjem činí 28.000 Kč, další čisté příjmy domácnosti 7.500 Kč, odhadované měsíční výdaje že činí 8.000 Kč, že nemá externí ani interní splátky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka z uvedené smlouvy s účinností ke dni 20. 1. 2020 postoupena žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky dopisem ze dne 20. 1. 2020, předaným k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020, v oznámení jej vyzvala k úhradě dlužné částky žalobkyni, a to do 10 dnů od doručení dopisu. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván výzvou právního zástupce ze dne 28. 1. 2021, předanou k poštovní přepravě dne 29. 1. 2021. Žalovaný uhradil částku 3.000 Kč.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
24. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
25. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětné úvěry. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným zaznamenaným v zákaznických kartách. Doklady zaškrtnuté v zákaznických kartách, které měly být při sepisu žádostí předloženy, žalobkyně v řízení nepředložila. Není tedy prokázáno, že žalovaný dosahoval tvrzeného čistého měsíčního příjmu, nebylo tvrzeno ani prokázáno, co představovalo tvrzený další příjem domácnosti ve výši 7.600 Kč, resp. 7.500 Kč, nebylo prokázáno, jaká výše příjmu byla uvedena v daňovém přiznání za rok 2017 a jaké stavy a pohyby byly na tvrzených předložených výpisech z účtu. Navíc v žádosti ze dne 12. 12. 2018 při sjednávání úvěru ve výši 20.000 Kč, který se zavázal zaplatit s dalšími poplatky ve výši 14.220 Kč, celkem tedy částku 34.220 Kč po 791 Kč týdně, tj. 3.044 Kč měsíčně, žalovaný uvedl, že nemá externí ani interní splátky. Přitom u právní předchůdkyně měl již od 4. 7. 2018 uzavřenu smlouvu, která je předmětem této žaloby, na základě které byl poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč, který se zavázal s dalšími poplatky, celkem v částce 55.750 Kč, platit po 930 Kč týdně, tj. 3.720 Kč měsíčně. Smlouvy o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatné. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 4. 7. 2018 poskytla částku 30.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný uhradil částku 28.162 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 1.838 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje v souladu s ustanovením § 1958 o. z. den následující po uplynutí desetidenní lhůty k zaplacení uvedený v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, předaného k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020, tj. den 28. 2. 2020 (za doručené se dle § 573 o. z. považuje oznámení s výzvou třetí den, tj. 17. 2. 2020). Dále bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 12. 12. 2018 poskytla částku 20.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný uhradil částku 3.000 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 17.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje v souladu s ustanovením § 1958 o. z. den následující po uplynutí desetidenní lhůty k zaplacení uvedený v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, předaného k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020, tj. den 28. 2. 2020 (za doručené se dle § 573 o. z. považuje oznámení s výzvou třetí den, tj. 17. 2. 2020). Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto usnesení uvedeno. Ve zbylé části soud žalobu výrokem II. zamítl.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, z důvodů jeho procení pasivity žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.