Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2019/2006

U S N E S E N Í

z 10. 4. 2006, č.j. -76, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 13. 12. 2005, č.j. -59, jímž městský soud zastavil výkon rozhodnutí podle ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “); odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že podmínky tohoto ustanovení byly v daném případě splněny. Výtěžek prodeje věcí sepsaných dne 27. 11. 2000 v bytě povinného (na adrese jeho trvalého pobytu, kde se však nezdržuje) nestačil po odečtení nákladů dražby k uspokojení pohledávky oprávněného a soudu se nepodařilo při dodatečném soupisu věcí povinného na uvedené adrese či na jiném soudu známém místě – zjišťovaném šetřením, v rámci něhož byl povinnému jako osobě neznámého pobytu ustanoven opatrovník – sepsat žádnou věc. Oprávněný na výzvu, aby soudu označil jiné místo, kde jsou věci povinného, jež by mohly být prodány, takové místo nesdělil. Navrhl-li oprávněný pokračování výkonu rozhodnutí a sepis věcí patřících do společného jmění povinného a jeho manželky, je jeho návrh nedůvodný, jelikož společné jmění bylo pro dobu po rozvodu vypořádáno dohodou z 9. 7. 2000 tak, že všechny věci (uvedené pod položkami č. 1 – 28) měly připadnout, a tedy i zánikem manželství v roce 2001 připadly, do výlučného vlastnictví rozvedené manželky. Sepsán a prodán nemohl být ani k soupisu navržený automobil, jelikož jeho vlastníkem byla dotazem na evidenci magistrátu zjištěna třetí osoba, tedy subjekt od povinného odlišný.

V dovolání oprávněný (byť s odkazem na nesprávná ustanovení , totiž a b/ ) namítá nesprávnost právního posouzení věci a existenci vady, jež mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v názoru odvolacího soudu o nemožnosti sepisu věcí spadajících do společného jmění manželů, odůvodněném závěrem, že všechny věci po rozvodu manželství povinného (v roce 2001) připadly na základě dohody z 9. 7. 2000 jeho manželce; byl-li výkon rozhodnutí nařízen 22. 7. 1997, měl soud podle názoru dovolatele „povinnost v roce 1997 provést výkon z věcí patřících do bezpodílového spoluvlastnictví manželů“, a žádná později uzavřená dohoda provedení takového výkonu nemohla zabránit. Vada podle podle dovolatele spočívá v tom, že soud prvního stupně se o žádné dohodě o vypořádání společného jmění povinného a jeho manželky nezmínil, a že odvolací soud ve svém rozhodnutí ani neuvedl, které věci byly předmětem dohody; podle dovolatele tedy jde o tzv. překvapivé rozhodnutí, „kdy mu postupem soudů byla odňata možnost jednat před soudem.“

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení , odst. 3 – jež podle platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení ) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci samé (kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán

( věta první ).

Oprávněný, jenž se otázkou přípustnosti dovolání nezabýval, však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde.

Oprávněný (jemuž je – má-li být dovolání přípustné podle – k dispozici pouze dovolací důvod dle ) sám ani – posuzováno podle obsahu dovolání – nenamítá, že by v rozporu s hmotným (či procesním) právem, případně s judikaturou dovolacího soudu, bylo samotné rozhodnutí odvolacího soudu, resp. že by jím byla řešena otázka dovolacím soudem dosud nejudikovaná. Jeho námitky nesměřují proti nesprávnému použití (aplikaci) nebo výkladu (interpretaci) odvolacím soudem použitého ustanovení , upravujícího zastavení výkonu, nýbrž proti tomu, že soud neprovedl soupis věcí, ač bylo možno důvodně předpokládat, že v místě posledního trvalého bydliště povinného (byť se v něm samotný povinný fakticky nezdržuje) bydlí jeho manželka, a že se tudíž v bytě na adrese, nacházejí věci spadající do společného jmění povinného

a jeho manželky, tedy věci výkonu rozhodnutí podléhající. Tato výtka je však uplatněním dovolacího důvodu upraveného ustanovením , k založení přípustnosti dovolání podle ve spojení s ustanovením

ovšem (viz výše) nezpůsobilého.

O tom, že oprávněný, ač sám svou námitku podřadil pod ustanovení – ve skutečnosti namítl vadu řízení ve smyslu , svědčí kromě uvedeného i dikce samotného dovolání, v jehož čtvrtém odstavci druhé strany (č. l. 79 versa) v souvislosti s poukazem na ustanovení , je vyjádřen názor, že soud „měl povinnost v roce 1997 provést výkon rozhodnutí z věcí patřících do bezpodílového vlastnictví manželů“, tedy názor na to, jak mělo být (v daném případě vykonávací) řízení vedeno, konkrétně, jak měl soud postupovat při soupisu věcí.

Pokud pak jde o námitku odnětí možnosti jednat před soudem, ta je uplatnitelná pouze prostřednictvím tzv. zmatečnostní žaloby podle , tedy mimořádného opravného prostředku od dovolání odlišného; v předmětném dovolacím řízení se touto námitkou – protože (viz výše) dovolání není přípustné, a to ani podle

– soud nemohl zabývat ani podle věty druhé

Jelikož dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je – aniž se mohl zabývat zkoumáním jeho důvodnosti (včetně toho, co bylo příčinou bezvýslednosti soupisu) – bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první, odst. 6 části věty za středníkem a usnesením odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, povinnému, jenž by jinak měl podle § 146 odst. 3,

a právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. listopadu 2007

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu