Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 91/2007

91/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. , b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného JUDr. D. H.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o náhradě škody.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný JUDr. D. H. povinen zaplatit poškozené obchodní společnosti T. p., spol. s r.o., se sídlem v P., K., částku 2.500.000,- Kč.

Podle ustanovení § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozená obchodní společnost T. p., spol. s r.o., se sídlem v P., K., odkazuje se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. , byl obviněný JUDr. D. H. uznán vinným:

1)trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2002, kterého se dopustil tím, že dne 26. 3. 1996 v P., U p., poté, co jako jednatel obchodní společnosti Q. L., s. r. o., se sídlem H., P., uzavřel s obchodní společností T. p., s.r.o., se sídlem U P., P., mandátní smlouvu, kterou se zavázal zajistit veškerou konzultační činnost spojenou se zajištěním kapitálového úvěru ve výši do 12 mil. USD nejpozději do 20. listopadu 1996 s maximálním úrokem do 8% na dobu splatnosti 10ti let, přičemž za tímto účelem mu byla společností T. p., s.r.o., poskytnuta dne 28. 3. 1996 částka 600.000,- Kč prostřednictvím bankovního převodu, dále 2. 4. 1996 v hotovosti částka 1 mil. Kč, 26. 4. 1996 v hotovosti částka 2 mil. Kč a 4. 10. 1996 částka 500.000,- Kč v hotovosti, celkem tedy 4.100.000,- Kč, úvěr nezajistil, přičemž vyúčtoval T. p., s. r. o., pouze vynaložení částky 500.000,- Kč ve prospěch V. T. a dalších 500.000,- Kč ve prospěch Ing. H. H., přičemž zbytek částky ve výši 3.100.000,- Kč použil pro svoji potřebu a potřeby svého podnikání, přičemž společnosti T. p., s. r. o., způsobil škodu ve výši nejméně 3.100.000,- Kč,

2)společně s obviněnou J. H. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2002.

Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití ustanovení § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let nepodmíněně, přičemž podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s dozorem. Tímto rozsudkem byla rovněž odsouzena obviněná J. H. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému JUDr. D. H. uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozené společnosti T. p., s. r. o., K., P., ve výši 3.100.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným JUDr. D. H. a J. H. také uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody poškozené T. S., ve výši 1.400.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podali obvinění JUDr. D. H. a J. H. odvolání. Následně byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. , podle § 258 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. , zrušen, a to ohledně obviněného JUDr. D. H. ve výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody poškozené T. S. a v případě obviněné J. H. v celém rozsahu. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí. Obviněný JUDr. D. H. byl odsouzen za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným odvoláním napadeným rozsudkem soudu prvního stupně, a to podle § 248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, přičemž podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s dozorem. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla v rozsahu zrušení věc vrácena Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Proti výše citovaným soudním rozhodnutím podal obviněný JUDr. D. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl výroky o vině, trestu a náhradě škody. V případě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. , dovolatel napadl výrok v bodě 1., jímž byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a výrok, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit náhradu škody společnosti T. p., s. r. o., v částce 3.100.000,- Kč. Ohledně rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. , napadl výroky navazující na pravomocnou část rozsudku soudu prvního stupně. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

O dovolání obviněného rozhodl Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. , kterým podle ustanovení § 265k odst. 1, 2 tr. ř. a podle § 265l odst. 1 tr. ř. ohledně obviněného JUDr. D. H. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. , jednak v části, v níž zůstal v případě jmenovaného nezměněn rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. , a jednak ve výroku o trestu, který byl v odvolacím řízení obviněnému uložen za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., zrušil. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Následně Vrchní soud v Praze předmětnou trestní věc znovu projednal a rozsudkem ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. , na základě odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. , a to ve výroku o vině trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, jímž bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit obchodní společnosti T. p., s.r.o., K., P. škodu ve výši 3.100.000,- Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Za konstatování splnění podmínek uvedených v ustanovení § 259 odst. 3 tr.ř. Vrchní soud v Praze znovu rozhodl o vině obviněného JUDr. D. H. trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2002 a za tento trestný čin mu byl podle § 248 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let a 10 měsíců, kdy podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem (poté byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2006, sp. zn. , ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. , obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 40 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. , ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. ). Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit organizaci T. p., s.r.o., K., P., částku ve výši 2.600.000,- Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená organizace T. p., s.r.o., K., P., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. , podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. H. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí, že výrok o vině napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. , byl shledán bez závad, ale v adhezním řízení došlo k pochybení, neboť způsob, jakým Vrchní soud v Praze v předmětném rozsudku rozhodl o náhradě škody, neodpovídá zákonu, protože rozhodující soud striktně nerespektoval ustanovení § 228 odst. 1 a § 2 odst. 6 tr. ř., když při svém rozhodování (v návaznosti na učiněná skutková zjištění) dospěl k závěru, že škoda způsobená jednáním obviněného JUDr. D. H. k tíži obchodní společnosti T. p., s.r.o., K., P., nemohla činit více než 2.500.000,- Kč, ale i přes tuto skutečnost Vrchní soud v Praze ve výroku o náhradě škody předmětného rozsudku uložil obviněnému JUDr. D. H. povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti částku 2.600.000,- Kč a se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal tuto obchodní společnost na řízení ve věcech občanskoprávních.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že výrokem pravomocného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. , kterým byla obviněnému JUDr. D. H. uložena povinnost zaplatit ve formě náhrady škody obchodní společnosti T. p., s.r.o., se sídlem v P., K., částku ve výši 2.600.000,- Kč, byl porušen zákon v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného JUDr. D. H. Dále ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. výrok o náhradě škody, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok tohoto rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 271 odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že ještě v průběhu přípravného řízení poškozená obchodní společnost T. p., spol. s r.o., se sídlem v P., K., prostřednictvím svého jednatele JUDr. M. P. návrhem ze dne 16. 6. 2000 navrhla (resp. upřesnila), aby rozhodující soud ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 tr. ř., v tehdy účinném znění, v odsuzujícím rozsudku uložil obviněnému JUDr. D. H. povinnost nahradit způsobenou škodu ve výši 4.100.000,- Kč. Z uvedeného návrhu ze dne 16. 6. 2000 současně vyplývalo, z jakých důvodů a v jaké výši byl nárok na náhradu škody uplatněn (č. l. 86, 87 spisu). Předseda senátu soudu I. stupně po přednesení obžaloby postupoval podle § 206 odst. 2 tr. ř., jelikož se zástupce poškozené obchodní společnosti k hlavnímu líčení ve věci nedostavil, přečetl ze spisu návrh této poškozené obchodní společnosti z přípravného řízení, tj. aby byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody ve výši 4.100.000,- Kč způsobené trestným činem (č. l. 736 spisu).

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. , byla pak obviněnému JUDr. D. H. uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti T. p. s. r.o., se sídlem v P., K., částku 3.100.000,- Kč. Následně Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody vůči uvedené obchodní společnosti potvrdil.

Nejvyšší soud České republiky však usnesením ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. , rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. , ohledně obviněného D. H. zrušil mj. i v části týkající se povinnosti obviněného nahradit poškozené obchodní společnosti T. p., s. r.o., se sídlem v P., K., částku 3.100.000,- Kč a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací poté předmětnou trestní věc opětovně projednal a rozhodl rozsudkem ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. , kterým k dovolání obviněného JUDr. D. H. podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. , a to mj. i ve výroku o náhradě škody, jímž bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit obchodní společnosti T. p., s. r.o., se sídlem v P., K., částku 3.100.000,- a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato společnost ze zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Vrchní soud v Praze, v návaznosti na učiněná skutková zjištění, dospěl ve výroku rozsudku k závěru, že škoda způsobená jednáním obviněného JUDr. D. H. k tíži obchodní společnosti T. p. s.r.o., se sídlem v P., K., činila 2.500.000,- Kč. I přes tuto skutečnost však ve výroku o náhradě škody předmětného rozsudku uložil obviněnému JUDr. D. H. povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti částku 2.600.000,- Kč a se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal tuto obchodní společnost na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.

Podle ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. odsuzuje-li soud obviněného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3 tr. ř.); nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obviněnému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena.

Podle § 43 odst. 3 tr. ř. poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje.

Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, aby soud mohl rozhodnout v trestním (adhezním) řízení, musí poškozený svůj nárok na náhradu škody řádně uplatnit (§ 228 odst. 1 tr. ř.). V adhezním řízení lze uplatňovat nárok na náhradu pouze majetkové škody způsobené trestným činem. Takovou škodou je škoda, jejíž vznik je v příčinné souvislosti se skutkem, pro nějž je obviněný stíhán, a který je uveden v žalobním návrhu a ve výroku odsuzujícího rozsudku. Majetková škoda pak musí být následkem konkrétního trestného jednání uvedeného v žalobním návrhu, respektive ve výroku pravomocného rozsudku. Předmětem adhezního řízení proto nemůže být škoda způsobená jiným skutkem, než pro který byl obviněný stíhán, a který je uveden v žalobním návrhu (výroku o vině pravomocného rozsudku), byť by i souvisel s tímto skutkem. Jedním z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu je tedy existence příčinné souvislosti mezi konkrétním trestným jednáním obviněného a vzniklou škodou, tedy vzniklá škoda musí být přímým důsledkem trestného jednání. Příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklou škodou musí být bezpečně prokázána, nestačí tedy pouhá pravděpodobnost. Při zjišťování příčinné souvislosti je třeba současně zkoumat, zda v komplexu skutečností přicházejících v úvahu jako příčiny škody existuje skutečnost, se kterou trestní zákon odpovědnost v daném případě spojuje.

O náhradě škody může soud rozhodnout podle § 228 odst. 1 tr. ř. tehdy, jestliže – kromě dalších podmínek - byl nárok na náhradu škody uplatněn řádně a včas. Dle § 43 odst. 3 tr. ř. je třeba návrh na náhradu škody učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. Jak již bylo uvedeno výše, v daném případě byl návrh na náhradu škody poškozenou obchodní společností T. p., spol. s r.o., se sídlem v P., K., uplatněn včas a řádně ještě v přípravném řízení, a to návrhem (resp. upřesněním návrhu) ze dne 16. 6. 2000 učiněným prostřednictvím jednatele JUDr. M. P. O nároku obchodní společnosti T. p., spol. s r.o., K., P., na náhradu škody bylo pravomocně rozhodnuto až v rámci výroku o náhradě škody napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. , když obviněnému D. H. byla uložena povinnost zaplatit této obchodní společnosti částku ve výši 2.600.000,- Kč. Nejvyšší soud České republiky však z napadeného rozsudku zjistil, že skutečná škoda způsobená trestným činem obviněného JUDr. D. H. k tíži obchodní společnosti T. p., spol. s r.o., se sídlem v P., K., činila pouze 2.500.000,- Kč, nikoli tedy 2.600.000,- Kč, jak je uvedeno ve výroku o náhradě škody rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2003, sp. zn.

Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky pokud tedy Vrchní soud v Praze ve výroku o náhradě škody napadeného rozsudku ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. , uložil obviněnému JUDr. D. H. povinnost zaplatit obchodní společnosti T. p. s. r.o., se sídlem v P., K., částku ve výši 2.600.000,- Kč, je tento výrok nutno považovat za vadný, neboť tato stanovená povinnost k náhradě škody neodpovídá skutečné majetkové škodě způsobené trestným činem obviněného, která byla vyčíslena na 2.500.000,- Kč.

Vrchní soud v Praze proto výrokem o náhradě škody napadeného rozsudku ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. , porušil zákon v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř., a to v neprospěch obviněného JUDr. D. H.

Nejvyšší soud České republiky současně k věci poznamenává, že výrok o náhradě škody tak, jak je uveden v napadeném rozsudku, je zcela ve shodě se způsobem, jakým byl tento rozsudek Vrchním soudem v Praze vyhlášen (č. l. 976 spisu), proto není možno uvedené pochybení považovat za písařskou chybu nebo jinou zřejmou nesprávnost a nelze tedy na tomto místě aplikovat ustanovení § 131 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky zjistil z aktuálního výpisu z obchodního rejstříku, že správné označení příslušné poškozené obchodní společnosti je T. p., spol. s r.o., se sídlem v P., K., nikoli tedy T. p., s.r.o., K., P., jak je uvedeno ve stížností pro porušení zákona napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze a v rozhodnutích předcházejících.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem pravomocného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. , kterým byla obviněnému JUDr. D. H. uložena povinnost zaplatit ve formě náhrady škody obchodní společnosti T. p. spol. s r.o., se sídlem v P., K., částku ve výši 2.600.000,- Kč, byl porušen zákon v ustanoveních § 228 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného JUDr. D. H., a podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. výrok o náhradě škody, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok tohoto rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Dle ustanovení § 271 odst. 2 tr. ř. zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody, užije přiměřeně § 265 tr. ř. Dle § 265 tr. ř. zruší-li odvolací soud napadený rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody a nerozhodne-li sám ve věci, odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem. V návaznosti na citovaná ustanovení proto Nejvyšší soud rozhodl ve věci sám a obviněnému JUDr. D. H. uložil povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti T. p. spol. s r.o., se sídlem v P., K., částku 2.500.000,- Kč, a podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozenou obchodní společnost T. p., spol. s r.o., sídlo: P., K., odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. listopadu 2007

Předseda senátu:

JUDr. J. P.