Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 738/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Petra Šabaty ve věci výkonu rozhodnutí  oprávněného Ing. J. P., proti povinným 1) L. B., a 2) M. B., zastoupeným advokátem, pro částku 556.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z 28. 2. 2005, č. j. -106, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil rozhodnutí z 19. 4. 2004, č. j. E 3701/2000-86, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí. Svůj závěr, že k výkonu navržený směnečný platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Ostravě z 2. 8. 1999, č. j. 1 Sm 220/1999-13, je pravomocný a formálně vykonatelný, odvolací soud odůvodnil zjištěním ze spisu nalézacího soudu, že titul byl povinnému doručen uložením na poště; usnesení o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a usnesení o jejich odmítnutí jako opožděných byla doručována postupem podle s účinky ukládání písemností u procesního soudu (viz usnesení č.j. -36, pravomocné 18. 5. 2004) a jsou pravomocná. Okolnost, že proti usnesením, jímž byl návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítnut a jímž byly námitky jako opožděné odmítnuty, podal povinný odvolání, je podle odvolacího exekučního soudu ve fázi nařízení exekuce bez právního významu, neboť tato odvolání již nemohla ve vztahu k vykonávanému směnečnému platebnímu rozkazu založit suspenzivní účinek (mohla by být pouze důvodem pro případný odklad nařízené exekuce). Narozdíl od účinků odporu podaného proti platebnímu rozkazu včas podané a odůvodněné námitky směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž jen odkládají jeho vykonatelnost a právní moc; byly-li pak námitky (jak tomu bylo v daném případě) jako opožděné pravomocně odmítnuty, nabyl směnečný platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku.

V dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení , povinní namítají vadu řízení podle , kterou spatřují v „neexistenci pravomocného a vykonatelného rozhodnutí“ (směnečný platební rozkaz nebyl prvnímu povinnému podle jejich názoru dosud doručen), a nesprávné právní posouzení věci ( ), jež podle nich spočívá v závěru odvolacího soudu, že  odvolání prvního povinného proti usnesením o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty a o odmítnutí námitek jako opožděných nemohla založit suspenzivní účinek ve vztahu k titulu.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé napadli – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolatelé zpochybnili závěr, že k výkonu navržený směnečný platební rozkaz je vykonatelný. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle , aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda tento platební rozkaz byl prvnímu povinnému řádně doručen. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle , resp. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatelé vytýkají, že odvolací soud nezjišťoval, zda prvnímu povinnému byl exekuční titul řádně doručen, a předložili vlastní skutkovou verzi, že rozhodnutí mu bylo doručeno uložením na poště, aniž však k takovému způsobu doručení byly dány zákonné podmínky, jelikož se v předmětné době v místě doručování nezdržoval.

I když dovolatelé zpochybnili právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinili tak způsobem neregulérním; závěr o jeho vykonatelnosti založili na vlastních skutkových tvrzeních (jež ovšem navíc nemají oporu ve spise nalézacího soudu, konkrétně v doručence /č. l. 13/ splňující požadavky kladené na veřejnouu, z níž plyne, že vykonávaný titul byl povinnému doručen v souladu s podmínkami předepsanými ustanovením v rozhodném znění, jelikož adresát, ač se v místě doručení zdržuje, nebyl přes písemnou výzvu opakovaně zastižen) odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení (dovolatelé ostatně sami výslovně uplatněný dovolací důvod kvalifikují jako vadu řízení ve smyslu písm a/ o.s.ř), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolateli vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností doručení exekučního titulu), však – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle ( ) být nemohou.

Kromě uvedeného je zde ovšem důvod k odmítnutí dovolání, jenž je ve vztahu k důvodu výše uvedenému zásadní. Závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu totiž nespočívá na (dovoláním napadeném) zjištění, že titul byl doručen uložením na poště, nýbrž na (právním) závěru, že pravomocným odmítnutím námitek pro jejich opožděnost nabyl směnečný platební rozkaz účinků pravomocného, a tedy vykonatelného rozsudku.

Prostřednictvím druhého dovolacího důvodu (a to dle ) povinní napadli závěr odvolacího soudu, že odvolání, podaná proti usnesením o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek a proti usnesení o odmítnutí námitek pro jejich opožděnost, nemají ve vztahu k vykonávanému titulu suspenzivní účinek.

Ani v tomto směru však Nejvyšší soud neshledal důvodu k závěru o přípustnosti dovolání.

Odvolání prvního povinného proti usnesení o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek a proti usnesení, jímž byly tyto námitky pro opožděnost odmítnuty, bylo totiž – právě s poukazem na ustanovení – jako opožděné usnesením č. j. 1 Sm 220/99-80 dne 25. 4. 2006, tedy po vydání nynějším dovoláním napadeného usnesení, odmítnuto; návrh povinného na prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti usnesení podle z 5. 4. 2004, č. j. -36, byl pak usnesením z 28. 6. 2006, č. j. -101, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci z 9. 1. 2007, sp. zn. , pravomocným 16. 2. 2007 (viz č. l. 115 nalézacího spisu), tedy rovněž po vydání nynějším dovoláním napadeného usnesení, zamítnut. Z uvedeného plyne, že následkem v mezidobí (tedy po vydání dovoláním napadeného usnesení a přede dnem vydání tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu) vydaných rozhodnutí není dovoláním formulovaná právní otázka způsobilá mít zásadní právní význam pro konkrétní souzenou věc.

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (, věta první, ), podle ustanovení , věty první, a odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by jinak měl podle ,   a právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2007

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu