Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3423/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce S. v. S., K., společenství vlastníků jednotek se sídlem v K., zastoupeného advokátkou, proti žalované L. G., zastoupené advokátkou, o zaplacení příslušenství z částky 27.541,- Kč, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. května 2007, č. j. -65, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. května 2007, č. j. -65, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 11. 2006,                                  č. j. -27, v odvoláním napadených výrocích, jimiž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci „úroky z prodlení z částky 23.041,- Kč od 16. 9. 2006 do 30. 11. 2006 ve výši 9 % a od 1. 12. 2006 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 7 procentních bodů s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platnou pro první den příslušného kalendářního pololetí“ a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nesouhlasí především s rozhodnutím o nákladech řízení a obsáhle argumentuje ve prospěch názoru, proč by neměla náklady žalobci hradit. Dále brojí proti rozhodnutí o příslušenství žalované pohledávky. Má zato, že bylo žalobci přiznáno v rozporu s dobrými mravy.

Žalobce navrhl odmítnout  dovolání jako nepřípustné.

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalovanou), není však v dané věci přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, ať již se jedná o rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, nebo o rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího, je svým charakterem usnesením, byť je formálně obsahem rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání proti těmto výrokům je tak třeba posuzovat z pohledu úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až Podle není dovolání přípustné, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení rozhodnuto). Ustanovení , a přípustnost dovolání v dané věci nezakládají proto, že zmíněný typ usnesení odvolacího soudu v jejich taxativních výčtech není uveden.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání proti výroku rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé o povinnosti žalované zaplatit žalobci tam specifikované úroky z prodlení z žalované částky.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v a c/ Podle písmena b/ tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání v dané věci založena, neboť napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání je tudíž nutno posuzovat pouze v intencích ustanovení , podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že jeho přípustnost může být dána pouze naplněním dovolacího důvodu uvedeného v , jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v žalovaná otevřela dovolacímu přezkumu správnost závěru, jímž odvolací soud dovodil, že žalobcův požadavek na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky není v rozporu s dobrými mravy.

Řešení této otázky však postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, neboť úvaha, zda žalovaný nárok je či není v rozporu s dobrými mravy, se odvíjí od posouzení okolností toho kterého případu a závěry učiněné v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit. Výklad pojmu „dobré mravy“ ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. navíc Nejvyšší soud podal opakovaně v celé řad svých rozhodnutí (např. rozhodnutí ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. , nebo ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. , ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. ), přičemž odvolací soud z intencí tohoto výkladu nikterak nevybočil.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které účelně vynaložil v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky ve výši 500,- Kč (, , v návaznosti na a , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (, a 3 , v platném znění) a částky 152,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2007

JUDr. Ivana   Zlatohlávková

předsedkyně senátu