Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 398/2021

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 35 160 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 18 140 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 1 724,54 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 140 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 17 020 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 203,24 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 655,07 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 1 860 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úrok 18,96 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 18 140 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 1 724,54 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 140 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 17 020 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 203,24 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 655,07 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 1 860 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úrok 18,96 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě 35 160 Kč s příslušenstvím, s následujícími tvrzeními. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, a žalovaným byla 10. 12. 2018 uzavřena„ Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle - , o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných, přiměřených informací získaných i od spotřebitele, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, spotřebitel je povinen na žádost věřitele tyto vysvětlit a doplnit. Žalobkyně, právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil zákonnou povinnost dle - , o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především zhodnocením informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřovány doklady vyžádanými od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného), ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka („ Dokumenty k ověření“,„ Dokumenty na ověření finanční situace“), zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Toto potvrzuje i smlouva, v  uvádějící:„ Zákazník potvrzuje, že příjmení jméno s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o Spotřebitelský úvěr a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“. V smlouvy žalovaný prohlásil, že věřiteli před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé, přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet zápůjčku, je plně svéprávný pro uzavření smlouvy, schopný splatit celou dlužnou částku dle podmínek smlouvy. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů stvrdil podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně obsahující skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat, který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Po odborném posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřel věřitel, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti plnit. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve uzavřena smlouva. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného v kartě zákazníka. Žalovaný při uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů, zamlčení podstatných údajů, může dopustit trestného činu úvěrového podvodu, , , v pozdějším znění. Není povinností úvěrujícího prověřovat, zda se žadatel o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod, jedná poctivě. Žalobkyně odkazuje a o. z.:„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“,„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Tyto principy zná i starší judikatura, plyne z nich, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pokud by soud přesto shledal neprokázání splnění zákonné povinnosti dle - , o spotřebitelském úvěru, poukazuje žalobkyně na to, že smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti , o spotřebitelském úvěru (1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy (viz věty druhé , o spotřebitelském úvěru). Dle smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně finanční částku 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost 4 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Při uzavření smlouvy zvolil doplňkové služby, kdy se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek 480 Kč (životní pojištění), 540 Kč (asistenční služby). Úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškeré poplatky žalobkyně souhrnně nazývá„ úhrady za služby“. Celkovou částku součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 617 Kč počínaje 17. 12. 2018, poslední splátka 3. 2. 2020. Žalovaný neplnil řádně a včas, porušil své závazky ze smlouvy. Ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit 3. 2. 2020. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky a současně měl ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky do jejího úplného zaplacení. Dlužná částka nebyla žalovaným k 3. 2. 2020 řádně v plné výši uhrazena, neuhrazená jistina 20 000 Kč se úročí od 4. 2. 2020 do zaplacení úrokem 18,96 % ročně, smlouvy (na základě rozhodnutí žalobkyně úrokem v nižší sazbě, než smluvními stranami sjednané). Pohledávka z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, všemi právy s ní spojenými, byla společností právnická osoba, postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek z 15. 1. 2021 žalobkyni jako novému věřiteli, účinnost 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z 15. 1. 2021. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci. Žalovaný za celou dobu smluvního vztahu do okamžiku postoupení pohledávky uhradil 1 860 Kč, z toho úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 400,01 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 407,97 Kč, poplatek za životní pojištění 24,48 Kč, poplatek za asistenční služby 27,54 Kč Poslední platba byla uhrazena 20. 12. 2018. Ke dni postoupení 15. 1. 2021 činila výše pohledávky bez příslušenství 37 660 Kč, skládající se z dlužné jistiny 20 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 599,99 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 4 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 7 592,03 Kč, dlužného poplatku za životní pojištění 455,52 Kč, dlužného poplatku za asistenční služby 512,46 Kč. Příslušenství pohledávky tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 37 660 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, žalobkyně je neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky 35 160 Kč, sestávající z dlužné jistiny 20 000 Kč, dlužných úhrad za služby 15 160 Kč, kapitalizovaných úroků 3 655,07 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1 927,78 Kč, úroků ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok 3 655,07 Kč je úrok 18,96 % ročně počítaný z dlužné jistiny 20 000 Kč od 4. 2. 2020 do data postoupení 15. 1. 2021. Kapitalizovaný úrok z prodlení 1 927,78 Kč je zákonný úrok z prodlení 10 % ročně z dlužné jistiny 20 000 Kč od 4. 2. 2020 do data postoupení 15. 1. 2021. Před podáním žaloby byl žalovaný dle písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobkyně je tak nucena se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu, požaduje rovněž náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

3. Soud dle a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalovaného bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení , odst. 2 směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není, ani doplnění jiných listin či doplnění tvrzení by odlišný závěr nemohlo přivodit.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 10. 12. 2018 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 17 020 Kč sestávající z úroku ve výši 4 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, nákladů na hotovostní režim splátek ve výši 8 000 Kč, poplatku za pojištění ve výši 480 Kč, poplatku za asistenční služby ve výši 540 Kč v 60 týdenních splátkách v hotovosti po 617 Kč Celkem tak byla k úhradě předepsána částka 37 020 Kč. Dle smlouvy zápůjčka byla poskytnuta v hotovosti s týdenním režimem splátek. Při úhradě celkové částky v 60 splátkách byla sjednána úroková sazba 40 % p. a., RPSN činila 225,20 % (smlouva na číslo 18 - 19 spisu)

7. V kartě zákazníka, žádosti o spotřebitelský úvěr, žalovaný uvedl, že žije v nájemním bytě od číslo, vede samostatnou domácnost, je zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou jako kuchař, počet zaměstnání za poslední tři roky byla dvě, ve stávajícím zaměstnání je od ledna 2017. Příjem je uveden ve výši 26 685 Kč, výdaje celkem označil částkou 17 500 Kč (bydlení 9 500 Kč, osobní výdaje 8 000 Kč). Použitelný příjem byl uveden ve výši 9 185 Kč. Jako ověřené dokumenty jsou uvedeny nájemní smlouva, výplatní pásky, pracovní smlouva a dále je uvedeno telefonické ověření zaměstnání žalovaného. (karta zákazníka na č. l. 20 - 21 spisu)

8. Dne 10. 12. 2018 bylo signováno Zařazení zákazníka do pojistného programu, Zařazení zákazníka do programu poskytování asistenčních služeb anonymizována dvě slova (zařazení zákazníka do programu na čl. 22, 23 spisu)

9. právnická osoba, IČO jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 15. 1. 2021 smlouvou o postoupení pohledávek. V seznamu pohledávek je uvedena pohledávka za žalovaným. (smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek na čl. 24 – 27, 39 spisu) Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému adresováno dopisem ze dne 19. 2. 2021. Téhož dne byla žalovanému adresována Informace o zpracování osobních údajů. K poštovní přepravě podáno dne 22. 2. 2021 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek na č. l. 28, 29 spisu)

10. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 13. 5. 2021, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky. K poštovní přepravě podáno 14. 5. 2021 (předžalobní upomínka, podací lístek na čl. 30 – 31, 32 spisu)

11. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

12. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 10. 12. 2018 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo pro částku 20 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 17 020 Kč sestávající z úroku 4 000 Kč, odměny za administrativní činnost 4 000 Kč, nákladů na hotovostní režim splátek 8 000 Kč, poplatku za pojištění 480 Kč, poplatku za asistenční služby 540 Kč v 60 týdenních splátkách v hotovosti á 617 Kč Celkem byla k úhradě předepsána částka 37 020 Kč. Zápůjčka byla poskytnuta v hotovosti s týdenním režimem splátek. Při úhradě celkové částky v 60 splátkách byla sjednána úroková sazba 40 % p. a., RPSN činila 225,20 %. V kartě zákazníka, žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný uvedl, že žije v nájemním bytě od číslo, vede samostatnou domácnost, je zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou jako kuchař, počet zaměstnání za poslední tři roky byla dvě, ve stávajícím zaměstnání je od ledna 2017. Příjem 26 685 Kč, výdaje celkem 17 500 Kč (bydlení 9 500 Kč, osobní výdaje 8 000 Kč). Použitelný příjem 9 185 Kč. Jako ověřené dokumenty jsou uvedeny nájemní smlouva, výplatní pásky, pracovní smlouva, je uvedeno telefonické ověření zaměstnání žalovaného. Dne 10. 12. 2018 bylo signováno Zařazení zákazníka do pojistného programu, Zařazení zákazníka do programu poskytování asistenčních služeb anonymizováno Assistance. právnická osoba, IČO jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 15. 1. 2021 smlouvou o postoupení pohledávek, kdy v seznamu pohledávek je uvedena pohledávka za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému adresováno dopisem ze dne 19. 2. 2021. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 13. 5. 2021, předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky.

13. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.

14. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení , , v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ “).

15. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

16. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

17. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

18. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, , podle jehož platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

21. Soudem bylo vzato za prokázané, že dne 10. 12. 2018 uzavřeli právní předchůdce žalobkyně a žalovaný smlouvu, jejímž předmětem byla povinnost předat finanční prostředky oproti povinnosti tyto prostředky uhradit sjednanými úplatami. Soud konstatuje, že teorie procesního práva zastává v souladu s  zcela jednoznačný závěr o tom, že právní charakteristiku skutků, tzv.„ právní důvod žaloby“, není žalobce povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodných skutečností jako jedna z podstatných náležitostí žaloby slouží k vymezení předmětu řízení po stránce skutkové, nikoliv právní. Právní posouzení věci a aplikace příslušných předpisů na žalobcem vymezený skutek, jehož existenci je však povinen prokázat soudu navrženými, označenými, důkazy, je věcí samotného nalézacího soudu. Soud tak není vázán právním hodnocením uváděným stranami sporu. Nadto soud jednání posuzuje dle jeho obsahu, nikoliv dle jeho označení ( o. z.).

22. V případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

23. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude předána finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátkách, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí zápůjčky. Lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v časové návaznosti na uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy.

24. Soud má za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.

25. Dále bylo v řízení prokázáno, že byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaný se zároveň zavázal uhradit i částku 17 020 Kč sestávající z úroku 4 000 Kč, odměny za administrativní činnost 4 000 Kč, nákladů na hotovostní režim splátek 8 000 Kč, poplatku za pojištění 480 Kč, poplatku za asistenční služby 540 Kč. Lze tak konstatovat, že strany smlouvy sjednaly hotovostní úrok nikoliv pouze v částce 4 000 Kč, ale nadále i v částce 4 000 Kč, celkem tak hotovostní úrok ve výši 8 000 Kč při poskytnutí částky 20 000 Kč, kdy dle smluvních podmínek při úhradě v 60 splátkách činí úrok 40 % p. a. K tomu, které platby jsou úrokem, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 07. 2014 vydaný ve věci sp. zn. , s komentářem, Praha 2009, str. 1856. Co se týká výše sjednaného úroku, tak Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. uvedl, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, přičemž nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil úrok celkem 8 000 Kč za poskytnutí jistiny 20 000 Kč. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto stanovenou úrokovou míru. K tomuto je namístě odkázat i na údaj o RPSN, který je uveden ve výši 225,20 %. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení o. z. Taktéž soud hodnotí i částku hotovostního inkasa splátek. Tuto je také nutno považovat za sjednanou v rozporu s dobrými mravy a ujednání účastníků v tomto rozsahu je třeba posoudit jako neplatné, příčící se dobrým mravům. Pokud žalobkyně, respektive právní předchůdce žalobkyně, se zavázal poskytnout žalovanému službu spočívající v zajišťování hotovostního režimu smlouvy, jedná se nepochybně o službu, jíž lze zpoplatnit, neboť s touto službou jsou spojeny náklady (mzdy osob, jež tuto službu zajišťují, hotové, režijní, náklady osob službu zajišťující, náklady na operaci s hotovostí, apod.). Žalovaný sjednal nákladnější formu úhrady, nežli je úhrada bezhotovostní formou převodu. Nicméně částka sjednaná za hotovostní režim plateb není v daném případě v poměru s poskytnutou službou. Je celkem logickým, že poskytovatel zápůjčky odvíjí hodnotu služby, její cenu, od výše zápůjčky, kdy hodnota služby je při vyšší částce zápůjčky vyšší, neboť je operováno s vyšší částkou hotovosti a je třeba provést více úkonů pro zajištění plateb. Nicméně, způsob určení ceny neodpovídá nárůstu nákladů na tuto službu. Jestliže tak byla sjednána částka ceny hotovostního inkasa 8 000 Kč, neodpovídá tato částka nárůstu nákladů na správu hotovosti oproti jiným smluvním vztahům, typově shodným. Soudem tak v té části smlouvy, v níž byla sjednána částka nákladů hotovostního inkasa, je smlouva hodnocena jako neplatná pro rozpor s dobrým mravem. Pro úplnost soud podotýká, že shora uvedené části právního jednání lze oddělit od ostatního obsahu.

26. Dále soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené v  , neboť neprovedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu ,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. , v němž tento soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.

27. V řízení bylo zjištěno, a toto koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že žalobkyně svá zjištění omezila na údaje uvedené žalovaným v rámci kontraktačního procesu. Jediným podkladem pro posouzení úvěruschopnosti byla karta klienta, k níž byly doplněnyy, kterými jsou pracovní smlouva, nájemní smlouva, výplatní pásky. Ověřen tak byl pouze příjem žalovaného a výdaje spojené s bydlením, respektive částka nájemného, což se podává z té skutečnosti, že jediným podkladem pro zjištění výdajů žalovaného byla pouze nájemní smlouva. Nebyly tak zjištěny platby spojené s užíváním bytu, což je další položka, která zvyšuje výdaje na straně žalovaného, a která nebyla vůbec zohledněna, přičemž je nutno ji posuzovat při hodnocení úvěruschopnosti. Ve vztahu k ostatním výdajům žalovaného je nutno uzavřít, že tyto nebyly řádně specifikovány, natož zjištěny. Výdaje žalovaného tudíž ani nemohly být řádně vyhodnoceny. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutné se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje. Pokud žalovaný uváděl osobní výdaje ve výši 8 000 Kč, tak nebylo ověřeno, z jakých konkrétních částek pravidelných měsíčních výdajů se tato částka skládá, uváděné výdaje nebyly ověřeny. Nadto uváděné a prokazované údaje je nutné porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu neplatná.

28. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. -113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o zápůjčce dle shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu a násl. o. z.

29. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný plnil částku ve výši 1 860 Kč, tak žalovaný netvrdil, natožpak prokazoval, že by na žalobkyní uplatněný nárok plnil částku vyšší. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku ve výši 20 000 Kč – 1 860 Kč, tedy o částku ve výši 18 140 Kč a je povinen toto plnění dle o. z. vrátit. Žalovaný tak byl zavázán k úhradě částky 18 140 Kč s příslušenstvím, když žalobkyni rovněž náleží dle ve spojení s  o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení Žalovaný tudíž byl zavázán k úhradě úroku z prodlení z uvedené částky od 4. 2. 2020, když měl vědomí, že uvedenou částku musí vrátit, nadále s ní nemá dispozici. Za období od 4. 2. 2020 do 15. 1. 2021 činí kapitalizovaný úrok z prodlení částku 1 724,54 Kč. Pokud žalobkyně se domáhala úhrady částky kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 203,24 Kč, byl žalobní návrh jako nedůvodný zamítnut. Nadále bylo žalovanému uloženo uhradit úrok z prodlení z částky 18 140 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. V ostatních nárocích byl nárok žalobkyně shledán nedůvodným, proto byl v této části žalobní návrh zamítnut, tedy v té části, v níž se žalobkyně domáhala plnění ve výši 17 020 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 3 655,07 Kč, zákonného úroku z částky 1 860 Kč ve výši 10 % ročně od 16. 1. 2021, úroku 18,96 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění byla určena v souladu s 

30. O náhradě nákladů rozhodl soud dle Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně neúspěšnou. Žalovanému však v souvislosti s vedením sporu žádných nákladů nevzniklo. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.