Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 238/2021-32

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 9.500 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 1.8.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 8.000 Kč, úrok ve výši 845,35 Kč, úrok ve výši 18,98% ročně z částky 7.388,98 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 445,39 Kč a úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 7.388,98 Kč od 16.1.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 1.8.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 8.000 Kč, úrok ve výši 845,35 Kč, úrok ve výši 18,98% ročně z částky 7.388,98 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 445,39 Kč a úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 7.388,98 Kč od 16.1.2021 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 9.500 Kč s úroky ve výši 845,35 Kč a s úroky ve výši 18,98% ročně z 7.388,98 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 445,39 Kč a s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 7.388,98 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 19.4.2019 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaná prohlásila, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 26.4.2019, kdy poslední splátka byla stanovena na 12.6.2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalovaná uhradila pouze částku 8.500 Kč Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena 20.5.2019. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 12.6.2020 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 7.388,98 Kč dále úrokem ve výši 18,98% ročně a to od 13.6.2020. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 15.1.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15.1.2019. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 9.750 Kč. Žalobce požaduje zaplacení částky 9.500 Kč skládající se z jistiny ve výši 7.388,98 Kč a úhrad za služby ve výši 2.111,02 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 společnost právnická osoba převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o spotřebitelském úvěru specifikované v seznamu pohledávek. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v seznamu pohledávek.

Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 30.7.2021. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala.

Podle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v případě, že soud shledá, že dokládané skutečnosti jsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno. Žalovaná se ve lhůtě dané soudem nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že žalovaná dle vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání

V podání ze dne 29.11.2021 žalobce uvedl, že z karty zákazníka se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, z výplatních pásek, z nájemní smlouvy a z bankovních výpisů. Současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným pracovníkem odeslány do obchodního informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Žalovaná uvedla, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor, její měsíční příjem činí 16.360 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditních karet ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované uvedené v zákaznické kartě, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku).

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Vě označené jako karta zákazníka žalovaná uvedla své osobní údaje – je vdaná, stav domácnosti - partner, druh bydlení – nájemník, uvedla zaměstnavatele, finanční údaje (čistý příjem – 16.360 Kč, měsíční výdaje – výdaje na bydlení – 7.000 Kč, osobní výdaje 4.000 Kč). Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z nájemní smlouvy, SIPA, pracovní smlouvy, bankovních výpisů. Zákaznická karta je dne 19.4.2019 podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce.

Z pracovní smlouvy ze dne 1.1.2019 soud zjistil, že pracovní poměr vzniká dne 1.1.2019, je na dobu určitou od 1.1.2019 do 31.12.2019 hrubá mzda činí 18.000 Kč.

Z nájemní smlouvy ze dne 17.4.2019 soud zjistil, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1.5.2019 do 31.12.2019. Strany se dohodly na nájmu ve výši 7.000 Kč měsíčně.

Z výpisu z účtu za dobu od 1.2.2019 do 28.2.2019 soud zjistil počáteční zůstatek činila částka minus 50,24 Kč a konečný zůstatek činila částka - 100,81 Kč. Mzdu žalované činila částka 18.428 Kč.

Z výpisu z účtu za dobu od 1.3.2019 do 31.3.2019 soud zjistil počáteční zůstatek činila částka minus 100,51 Kč a konečný zůstatek činila částka - 10,88 Kč. Mzdu žalované činila částka 16.360 Kč.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 19.4.2019 a smluvních podmínek má soud za prokázané, že dne 19.4.2019 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 2.000 Kč, administrativní poplatek ve výši 2.000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 18.000 Kč, které žalovaná splatí v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Jistina bude předána v hotovosti proti podpisu smlouvy.

Právní předchůdce žalobce. oznámil žalované dopisem ze dne 19.2.2021, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.

Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 13.5.2021 k zaplacení pohledávky.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Dne 19.4.2019 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem poplatky ve výši 2.000 Kč, 2.000 Kč a 4.000 Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 18.000 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti jistinu. Dle tvrzení žalobce žalovaná zaplatila ve splátkách celkem částku 8.500 Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 19.2.2021 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalované splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení žalované a předložených dokladů (nájemní smlouvy, pracovní smlouvy a výpisů z bankovního účtu žalované). V zákaznické kartě je uvedeno, že příjem žalované činí 16.360 Kč a výdaje činí celkem 11.000 Kč, použitelný příjem tak činí částka 5.360 Kč. Žalobce předložil soudu výpisy z účtu žalované za měsíc únor 2019, podle kterého činil počáteční zůstatek na účtu – 50,24 Kč a konečný zůstatek – 100,51 Kč, a za měsíc březen 2019, podle kterého činil počáteční zůstatek na účtu – 100,51 Kč a konečný zůstatek – 10, 881 Kč. Žalobce tak po formální stránce učinil určitá zkoumání (šetření v uvedených registrech a zkoumání z nájemní a pracovní smlouvy a z výpisu z bankovních účtů žalované), tato však v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje opatřit si relevantní informace od spotřebitele či z jiných zdrojů, ale pro naplnění smyslu zákona je nutné z těchto učinit kvalifikovaný závěr. Žalovaná sice doložila ve výpisech z účtu svůj příjem, ale z předložených bankovních účtů vyplývá, že žalovaná není schopna podmínkám úvěru dostát. Žalovaná zkoumané období začíná v mínusu a na konci období činí její zůstatek opět mínus (nezbývá jí tedy částka na zaplacení splátky z úvěru ve výši 300 Kč týdně). Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Žalobce ověřil příjmy žalované z výpisů z účtů, výši nájemného z nájemní smlouvy. U dalších nákladů žalované žalobce vycházel z částky 4.000 Kč, aniž by tyto údaje ověřil (ani z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaná nějaké doklady o svých výdajích předkládala). Z těchto skutečností je zřejmé, že žalovaná nebyla osobou, jejíž majetkové poměry (alespoň dle písemností předložených soudu) by odůvodňovaly schopnost předmětný úvěr ve výši 10.000 Kč splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10.000 Kč, kdy si žalovaná zvolila čerpání úvěru v hotovosti při podpisu smlouvy. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 8.500 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 1.500 Kč (částka poskytnutá 10.000 Kč – částka žalovaným zaplacená 8.500 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 30.7.2021. Nárok se stal splatným 31.7.2021 a žalovaná se dostala do prodlení od 1.8.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 1.8.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 13.407,14 Kč (částku 9.500 Kč + úrok 845,35 Kč + 1.713,60 Kč – úrok 18,98% ročně z částky 7.388,98 Kč od 16.1.2022 do 6.4.2022 + úrok z prodlení 445,39 Kč + 902,80 Kč – úrok z prodlení 10% ročně z částky 7.388,98 Kč od 16.1.2021 do 6.4.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 1.586,90 Kč (jistina – 1.500 Kč + 86,90 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z 1.500 Kč od 1.8.2021 do 6.4.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 11,8%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 88,2%. Poměr úspěchu tedy činí 76% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání dle přípustné.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.