Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4516/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 1. března 2007, č.j. -125, kterým Okresní soud v Opavě vyhověl návrhu původní žalobkyně Č. k. a. (dále též jen „původní žalobkyně“, případně „dosavadní žalobkyně“), aby na její místo jako dosavadního účastníka řízení vstoupil Ing. P. M.

Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že přechod práv a povinností k pohledávce, jež je předmětem sporu, byl řádně doložen smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 16. června 2006 mezi původní žalobkyní a žalobcem, který se vstupem do řízení souhlasil. V odůvodnění rozhodnutí dále uvedl, že se nemohl zabývat tvrzením odvolatelky, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná, když původní žalobkyně nebyla aktivně věcně legitimovaná. Dospěl k závěru, že v daném případě byly naplněny zákonné předpoklady pro postup podle ustanovení (dále též jen „ “), a proto odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení , přičemž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle ustanovení ].

Podle dovolatelky se soudy obou stupňů dopustily právního pochybení tím, že se nezabývaly absolutní neplatností smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení (dále též jen „obč. zák.“), neboť původní žalobkyně nebyla aktivně legitimována z tvrzené pohledávky a tudíž tuto pohledávku nemohla převést na třetí osobu. Podle názoru dovolatelky nelze návrhu na vstup žalobce do řízení vyhovět; původní žalobkyně totiž pouze tvrdí, že smlouvou o postoupení pohledávky nastala skutečnost, s níž je spojován převod práva, aniž ji (tj. že pohledávka existuje a že smlouvy o postoupení pohledávky jsou platné) však vzhledem k jeho námitkám prokázala, jak to ustanovení vyžaduje.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené usnesení a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Původní žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho zamítnutí, neboť žalované se nepodařilo vznesenými dovolacími námitkami zpochybnit správnost dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu o procesním nástupnictví žalobkyně podle

Dovolání je v dané věci přípustné podle , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( ), není však důvodné.

Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v , a b) a (tzv. zmatečností), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti ( , druhá věta, ), však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.

Nejvyšší soud České republiky proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. ), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. , věta první, ). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou, tj. otázkou aplikace ustanovení

Právní posouzení věci je činnost soudu, spořívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.

Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V ustanovení je zakotveno, že má-li žalobce zato, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v .

Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odst. 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho kdo má vstoupit na jeho místo se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

V ustanovení je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní universální nebo singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastala po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení, k procesnímu nástupnictví nedochází – na rozdíl od – ze zákona, a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení namísto dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví.

V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle musí žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má nastoupit na jeho místo.

Jak vyplývá z výše uvedeného, aby soud podle vyhověl návrhu žalobce, musí být prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, zda se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Přitom návrh na vstup účastníka musí být podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce.

Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení správně uvedl, že ohledně žalobkyní označené právní skutečnosti tak soud zkoumá, zda jde o právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala a zda se týká práva nebo povinnosti, jež je předmětem řízení. Otázkou, zda tvrzené právo či povinnost, které mělo být převedeno nebo mělo přejít na jiného, existuje, nebo že opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud může zabývat jen v rozhodnutí ve věci samé a nikoliv při zkoumání procesního nástupnictví.

Jak se dále podává z obsahu spisu, byly v dané věci všechny předpoklady vyžadované ustanovením pro možný postup soudu podle jeho odstavce 2 splněny. Po zahájení řízení, před vydáním rozhodnutí ve věci samé, navrhla dosavadní žalobkyně soudu prvního stupně vstup žalobce do řízení jako nabyvatele práv na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky, přičemž tuto právní skutečnost, jakož i souhlas žalobce se vstupem do řízení dokázala. Soudy nižších stupňů bylo rovněž zkoumáno, zda je přiložená smlouva způsobilá mít za následek dosavadní žalobkyní tvrzený převod práva, a to s kladným závěrem. Soudu prvního stupně, který věc posoudil jako případ procesního nástupnictví podle v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva a podle odst. 2 tohoto ustanovení svým usnesením  k návrhu dosavadní žalobkyně rozhodl o vstupu žalobce do řízení na její místo, jakož i odvolacímu soudu, který rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, žádné právní pochybení podle dovolacího soudu vytknout nelze.

Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud České republiky, aniž ve věci nařizoval jednání ( , věta první, ), dovolání jako nedůvodné podle , věty před středníkem, zamítl, aniž se zabýval námitkami dovolatelky, které při zkoumání procesního nástupnictví, jak se podává již shora, posuzovat nelze.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný

V Brně dne 22. listopadu 2007

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu