Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1045/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně  M. a M. M. a M. C., spol. s r.o.,  zastoupené advokátem, proti  žalované A.W.-T. I. S. s.r.o., zastoupené  advokátkou, za   účasti J.  B.,  zastoupeného  advokátem a K. p., a.s., V. I. G., jako vedlejších   účastníků  na  straně  žalované, o zaplacení 152 105,- Kč s příslušenstvím, vedené  u  Městského  soudu v P. pod sp. zn. , o  dovolání  žalované  proti  rozsudku  Vrchního soudu  v P.   ze dne 2. února 2006, č.j. -118, takto:

I. Dovolání  se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání  žalované  proti  rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 2. února 2006, č.j. -118, v  rozsahu,  jímž  byl potvrzen rozsudek Městského soudu v P. ze dne 22. března 2005, č.j. -83, ve výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 152 105,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle  ve  znění  účinném  do 31. března  2005 - dále  též jen „o. s. ř“ (srov. bod 3. článku II., části první,   ,  kterým  se  mění   , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které  by  odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Staví-li dovolatelka kritiku právního závěru odvolacího soudu o odpovědnosti žalované za škodu na přepravované zásilce na nesprávnosti skutkových zjištění (včetně nesprávnosti hodnocení důkazů), zakládá výtku nesprávného právního posouzení věci na jiném skutkovém základě, než ze kterého vyšel při rozhodování odvolací soud. Tím, že dovolatelka buduje na vlastních (odlišných) skutkových závěrech jiný právní názor na věc, ve skutečnosti nezpochybňuje  právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem určující. Tím míří na dovolací důvod podle (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však přípustnost podaného dovolání podle není způsobilý založit [srov. shodně též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, podle něhož  k  okolnostem  uplatněným  dovolacím  důvodem podle ustanovení a podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto]. Dovolatelka tak přehlíží, že v případě přípustnosti dovolání zvažované dle se skutkový základ sporu nemůže měnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů.

Jelikož  ve   smyslu   ustanovení   ,   věty  první,   je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu  má po právní stránce zásadní význam  či  nikoli,  relevantní  jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka v rámci dovolacího důvodu dle napadla,  resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnila (srov. shodně již cit. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. ).

Dovolatelka však žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu, s výjimkou námitky o nesprávné aplikaci § 369 obchodního zákoníku v otázce úroků z prodlení vzhledem ke speciální úpravě v článku 27 vyhlášky č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR - dále též jen „Úmluva CMR“), v dovolání nevymezuje a napadené rozhodnutí není na řešení nějaké otázky zásadního právního významu založeno. Ani pro tuto otázku však dovolací soud neshledal zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, jelikož nedospěl k závěru, že by ji odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem. Může-li totiž podle článku 27 odst. 1 Úmluvy CMR oprávněný požadovat úroky z náhrady škody, přičemž tyto úroky ve výši 5 % ročně se počítají ode dne zaslání písemné reklamace dopravci, a nebyla-li reklamace podána, ode dne podání žaloby u soudu, je z tohoto ustanovení zřejmé, že se jedná o úroky z náhrady škody, a nikoli o úroky za prodlení s její úhradou.

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání ( , věta první, ), pro nepřípustnost odmítl [ , věta první, a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a  Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Vzhledem k tomu, že oba vedlejší účastníci (J. B., jakož i K. p., a.s., V. I. G., která byla do 1. září 2007 zapsána v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v P. – oddíl B, vložka 1897, pod obchodní firmou K., p., a.s.) mají stejná práva a povinnosti jako účastník řízení, jsou povinni vedle žalované, jíž  ve  sporu  pomáhali,  zaplatit s ní společně a nerozdílně žalobkyni náklady řízení. Náklady žalobkyně  sestávají  ze  sazby  odměny  za  zastupování  advokátem   v částce  6 830,-  Kč  podle , ,   ,    a      ve  znění   účinném do 31. srpna 2006   a  z  paušální  částky  75,- Kč   za jeden  úkon  právní  služby  (vyjádření k dovolání) podle ve znění účinném do 31. srpna 2006,  při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 312,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní (žalovaná a oba vedlejší účastníci) dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V  Brně  21. listopadu  2007

JUDr. Miroslav   Gallus, v.r.

předseda senátu