Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Nd 299/2007

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

Vzájemným návrhem ze dne 17. 5. 2001 se žalobkyně domáhala v řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. vůči I. A P. B., akciové společnosti (právní předchůdkyni žalované), zaplacení částek 18,992.349,- Kč a 600.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za neotevření akreditivů, jež vedlo podle tvrzení žalobkyně ke ztrátám na jejím čistém zisku a vzniku zbytečných provozních výdajů, a z titulu navrácení částky vložené na účet „TV K.“ spolu se smluvními úroky. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2004, č. j. -69, byl uplatněný vzájemný nárok vyloučen k samostatnému řízení pod sp. zn. .

Krajský soud v Ostravě konstatoval, že jsou dány důvody pro přikázání věci Městskému soudu v Praze (tzv. delegaci vhodnou), a přípisem ze dne 13. 8. 2007, č. j. -37, vyzval účastníky řízení, aby se k zamýšlené delegaci vyjádřili. Důvody pro přikázání věci spatřoval ve skutečnosti, že oba účastníci řízení mají sídlo v P., a taktéž v nepříznivých majetkových poměrech žalobkyně (jež byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2007, č. j. -32, osvobozena od soudních poplatků).

Žalobkyně (ještě prostřednictvím advokáta JUDr. J. F.) s přikázáním věci nesouhlasila, neboť oba její jednatelé mají trvalé bydliště v obci K.-B. u O., a cesta ke Krajskému soudu v Ostravě je pro ně časově i ekonomicky méně náročná než cesta k Městskému soudu v Praze. Navíc věc původně spojenou (vedenou Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. ) Vrchní soud v Olomouci nepřikázal k projednání Krajskému soudu v Brně, jelikož tato věc je Krajským soudem v Ostravě vedena již od 7. 6. 2000; podle žalobkyně uvedené platí i pro v této věci později vyloučenou žalobu.

Podle (dále jen „ “) věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle věty druhé účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána ( věta první ), návrh na její přikázání projednal a dospěl k závěru, že nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci z důvodu vhodnosti.

Důvody vhodnosti ( ) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech; za rozhodné lze považovat především skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Současně je třeba mít na zřeteli, že přikázání z důvodu vhodnosti by mělo být využíváno pouze ojediněle, neboť představuje výjimku z ústavně zaručených zásad, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon ( d).

V posuzované věci Nejvyšší soud (s přihlédnutím k vyjádření žalobkyně) nepokládá její nepříznivé majetkové poměry a skutečnost, že oba účastníci řízení mají sídlo v P., za dostatečné důvody pro aplikaci , k níž má soud – jak již bylo výše uvedeno – přikročit pouze výjimečně. Nejvyšší soud nepovažuje za účelné přikazovat věc jinému soudu za situace, kdy od roku 2000 je u příslušného soudu vedeno pod sp. zn. řízení (ze kterého byla dne 30. 4. 2004 posuzovaná věc vyloučena), u něhož lze předpokládat, že jeho průběh a výsledek (nehledě na osobu soudce, který je s oběma věcmi detailně obeznámen) budou významné i pro posouzení vyloučené věci.

Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci podle nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. listopadu 2007

JUDr. Robert  Waltr, v. r.

předseda senátu